Nesnáším klišé!

... třeba jako to, že holčičky musí chodit v růžovém a chlapečci v modrém. Proč by jako museli??? Kdo to kde napsal? My ještě na prvním stupni nosily v tělocviku námořnické trenýrky. Námořnickou mám prostě ráda. Doma v klubíčcích jí mám kilometry. Takže ani není divu, že když jsem se pustila do toho všeho dětského svetrování, okamžitě jsem po ní sáhla. Připadala mi unisexová. A to se hodilo, protože v té době i naše dítě bylo tak nějak bezpohlavní. Stvořila jsem propínací svetřík s puntíkatou kapsičkou, který jste viděli v jednom z předchozích příspěvků. Nakonec se mi ovšem zazdálo, že přecejen k copánkům se hodí víc, a aby to tomu případnému chlapečkovi nebylo líto, stvořila jsem ještě jeden, čistě pro něj. Modro-béžovo-pruhatý. Střih jsem opět převzala z knihy Pleteme na miminka (od oka bych si to totiž opravdu nelajzla), ale barevné schéma i celkový design jsem si upravila po svém, a tak mnohé z vás by ani nenapadlo, že předloha je ze strany 51. Pro pohodlné oblékání jsem zachovala boční knoflíčky, ovšem pouze na jedné straně. Použila jsem dřevěné, hodily se mi k tomu nejlíp. No a s výsledkem jsem - na moje začátečnické poměry - nadmíru spokojená. Svetrem se kochám natolik, že se nyní vrací do hry i přesto, že máme Majdalenku. I přesto, že mé dítě možná zase někdo - jako tudle francouzská paní ve vlaku - počastuje lichotkou, že "he is beautiful". A co! No tak ať. Pryč s klišé!

Praktické zapínání. Madla nesnáší cokoli přetahovat přes hlavu...

zadní strana je řešená trošku jinak...