Články

pátek 18. listopadu 2016

Další kousek do sbírky




Tramtadadááá - s radostí Vám představuji můj nejnovější bazarový úlovek (tedy lépe řečeno nejnovější DOKONČENÝ úlovek - několik dalších totiž na své slavné zítřky teprve čeká): houpací křeslo z šedesátých let. Ohýbané bukové dřevo a jednoduchý tvar sedáku, přesně tak, jak to mám ráda. Perfektně pasuje k mým bruselským křesílkům, které jsem Vám ukazovala už před časem. Pořízeno na s-bazaru za krásných sedm stovek. Domů přišla obrovitánská bedna... a pak se začaly dít věci. S původním typicky oranžovým lesklým nátěrem si moje vibrační bruska poradila hravě. Část jsem - v tu dobu už s megabřichem - zvládla sama, velkou měrou se pak podílel můj taťka. Detaily a záhyby jsem si následně dobrousila ručně. Ošetřila jsem opět bezbarvým matným akrylovým lakem. V otázce čalounění jsem tentokrát měla jasno hned od začátku: žádná klasická potahovka, žádné vzory, musí to být jednoduché, aby se pohledově nepotlouklo s křesly, až se potkají v jednom prostoru. Filc byl pro mě jasnou volbou. Miluju ho na nábytku od MMinterier i na skandinávských kouscích. Chtěla jsem šedý melír. Toto zadání mi připadalo dost jednoznačně. Jak moc jsem se mýlila, jsem ovšem zjistila až poté, co jsem s otazníkem v očích prošmejdila velikou budovu naproti Vojenské nemocnici a nakonec vítězoslavně přistála u dveří vzorkovny Brněnské továrny plstí (mimochodem ukrytá je opravdu pěkně!). Když jsem vstoupila do malé místnůstky se spoustou polic, chvíli to vypadalo, že moje představa uspokojena nebude, všude přihrádky s polotovary pro kreativní tvoření - výseky kytiček, zvířátek a bůhví čeho ještě - ale nic, co by vypadalo jako metráž. Na stojanu jeden vzorník s omezenou barevnou škálou, navíc v nevyhovující tloušťce... pak ale přišla slečna a že prý co si jako přeju. Popsala jsem jí svůj záměr a když už jsem se pomalu otáčela na patě k odchodu, pokynula mi, abych ji následovala do skladu. A pak jsem, přátelé, vstoupila do jiné dimenze: obrovská hala a vůkol role a role materiálu. Je libo přírodní vlnu či směs? Tloušťku 2… 5 a nebo ještě více milimetrů? Šedý melír světlý, tmavý... nebo něco mezi? Skoro se mi zatočila hlava. Všech pět adeptů jsem si vyfotila na mobil a řekla, že si to nechám projít hlavou. Vyspala jsem se na to, telefonicky zkonzultovala s čalouníkem a o pár dní později už jsem si šla pro svého favorita - osmdesáti procentní vlnu, světle šedý melír v tloušťce 2mm.

Musím Vám říct, že výsledek u některých vzbudil rozpaky. Čalouník mi hotové křeslo předával se slovy, že jako dobrý, šilo se to pěkně, ale když si na to sedl, kouslo ho to... a až to budu chtít za pár týdnů vyměnit, ať se prý ozvu. Ségry reakce při pohledu na barvu potahovky byla ve stylu "to už je jako hotové? Takhle to zůstane?". Tak tedy nevím. Ale já jsem prostě spokojená! Je to takové, jaké jsem to chtěla: jednoduché, nadčasové. Můj manžel by možná oponoval, ale podle mě to teda NEKOUŠE!  (nemá si na to co sedat nahej, že jo!). A vůbec - co si o tom myslíte vy? Líbí? Nelíbí? 

nechala jsem zvýrazněnou přírodní barvu  bukového dřeva a pouze ošetřila bezbarvým lakem

 
potahovka z osmdesátiprocentní vlny v odstínu světle šedý melír

2 komentáře: