Články

sobota 29. července 2017

Jak jsme šily svatební outfit pro Madlenku



Jak jsem slíbila v minulém příspěvku, dneska malá ukázka toho, co jsme si na vílí svatbu připravily pro sebe. Už dlouho v mém šatníku bydlí vrstvená tylová sukně v mentolovém odstínu od Princezny Pampelišky. Koupila jsem si ji ještě předtím, než tyl a mentol udělaly díru do světa a zdá se, že to byla dobrá volba - baví mě už mnoho let! K ní jsem si pořídila jednoduché bavlněné tričko s jemnou krajkou (tuším, že to bylo v H&M ?) a dohromady je to můj slavnostní evergreen. Když jsem pak nedávno náhodou strčila nohu do Pepca a objevila tam tohle bodýčko ne nepodobné právě mému topu, nemohla jsem odolat. Když mě se ty sladěné matky a dcery tak líbí! (Mimochodem, pamatujete na Madlenčiny vánoční šaty? Ze stejné látky jsem si střihla i na svoje. Metráž bohužel ještě pořád čeká v šuplíku na den, kdy zasednu k šicímu stroji...). Jelikož jsem si tehdy sukni objednala zbytečně dlouhou (byla to moje chyba) a pak vrstvu po vrstvě zkracovala, měla jsem doma spousty zbytků. A jak jsem teď byla ráda, že jsem takový skladník a kdeco schovávám pro strýčka příhodu. Najednou jako když našel! :-)
Bohužel ustřihnuté proužky byly poněkud krátké. Chtěla jsem je našít na bavlněný náplet v několika řadách nad sebe, ale nesehnala jsem žádný v požadovaném odstínu. Pak moje mamka přišla s nápadem našít to rovnou na body. A bylo! U rodičů jsem se rekreovala týden. Po večerech jsme to s mámou páchaly. Ona má na výsledku větší zásluhy, za což jí moc děkuji. Většinu drobného ručního šití zvládla, zatímco já jsem uspávala dceru. Já jsem pak ještě navrch vyrobila čelenku do vlasů. Posloužila obyčejná bílá pruženka, zbytky tylu a stará dobrá metoda opalování nad svíčkou. Pak už jen jednotlivé plátky sešít dohromady a voilá - garderóba je na světě!

krajkový detail na bodýčku

vrstvená tylová sukně našitá přímo na body

nezbytná květinová čelenka ze zbytků tylu


PS: kdo zvládl dočíst až sem, za odměnu přidávám ještě vtipnou historku o tom, kterak jsme se měli jít o víkendu fotit v ateliéru v místě bydliště mých rodičů (dostali jsme totiž od kamarádů darem poukaz na rodinné focení), a tak mi přišlo škoda nevyužít Madlina právě dokončeného vílího outfitu. Poprosila jsem tedy manžela, zda by mi mohl přivézt i ten můj, až za námi pojede. V pátek večer jsem mu na uvítanou vlepila pusu a ptám se, kde má tu moji sukni, že ji nikde nevidím. A co myslíte? Ne, nezapomněl ji. Ten můj čundrák ji (spolu s košilemi, ve kterých se měl fotit) zmuchlal do kuličky menší než fotbalový míč a napěchoval do krosny!... a pokud se nerozvedli, žijí šťastně až dodnes. Aneb nejjemnější voňavkou je dým. Ách jo!

... a malá ukázka, jak to dopadlo. Za foto díky Fotoateliéru Eva





2 komentáře: