Kubíkovi k narození...

 ... se zpožděním skoro rok a půl. Tuhle návštěvu jsme plánovali dlouho a pořád nějak nevycházela. Vidět malého Kubu nám zkrátka nebylo přáno. Až teď před časem, kdy už jsme mu zároveň představili i naši dceru a já původní dáreček musela dávno vyměnit za jiný a mnohem aktuálnější, neboť z něj klučík v mezidobí nějak vyrostl! :-) Písmenka ale zůstala, to je zkrátka moje klasika. Vyzkoušela jsem nové barvičky a doufám, že se do pokojíčku, kterýse právě zařizuje, budou hodit :-)

Dnešní článek ale není jenom o mém tvoření. Ráda bych Vám taky něco pověděla o Kubíkově mamince. Je totiž strašně šikovná. Na té šichtě, které se z legrace říká "dovolená"  stíhá šít krásné dětské oblečky. Jeden takový dostala i naše Madla - jedná s o komplet slintáčku, čepičky a harémek. Využili jsme je na 150%! Harémky se ukázaly být jedním z vůbec nejpraktičtějších kousků šatníku - ačkoli původně se jednalo o velikost 62, naše dcera je občas nosí ještě teď, když vyrostla na 74! Krom toho to "volno" okolo zadečku je perfektní i s ohledem na látkové plínky, což je věc, se kterou u ostatního oblečení velmi bojujeme (dost často kvůli toho musí nosit o číslo větší oblečení, protože je nezapne mezi nožkama). Takže naše spokojenost je maximální. A to není všechno. Erika má totiž smělé plány a hodlá se do šití pustit ve velkém. S nadšením jsem si poslechla vyprávění o látkách a profi šicích strojích a už vím, kam budu chodit pro rady, až se rozhodnu své dítě taky obalit do něčeho home-made originálního. Tak jí držte palce! Až ta velká věc vypukne, určitě Vás budu informovat, kde tu parádu najdete. Ať žijí kreativní mámy, hip, hip, hurá! :-)

Frajerka v harémkách. Fotka už je trochu archivní :-)

Na výstavě s dětmi / Proměny Brna

Před několika dny jsem byla se dvěma kamarádkami a jejich dětmi na výstavě. Pokud nepočítám listopadový design week v pražské Kotvě, byla to vlastně první taková akce, na kterou jsem Madlenku vzala s sebou. Kaváren už se mnou několik absolvovala, ale výstav jsem se z nějakého důvodu trochu bála. Ani nevím, proč, prošlo to totiž úplně hladce :-) Tuto mohu vřele doporučit všem - i maminkám. Jde o jednu malou místnost, takže rozsahově je to tak akorát, aby vás to nezačalo nudit a zároveň aby to přežily i vaše ratolesti, neplatí se tu žádné vstupné a dost možná se vám - stejně jako nám - poštěstí, že tam nepotkáte živáčka, takže nikomu nebude vadit, když se vaše dítě bude prohánět okolo a občas si u toho povřískne. Krom toho - tomu selfie koutku se starými sáňkami se prostě nedalo odolat! Snad jediným handicapem je údajná bezbariérovost. Ta je ovšem pouze relativní, protože pakliže nechcete vyjíždět s kočárkem schody na vozíčkářské plošince (my si to tedy nelajzly), doporučuju s sebou vzít minimálně kamarádku, která vám s vynesením ochotně píchne...

Jednalo se o výstavu Proměny Brna. 13 panelů s dobovými i současnými fotografiemi ulic, budov a náměstí, včetně stručného popisu. Expozice zaměřené na architekturu a urbanismus jsou přesně to, co mám ráda, o to víc, když se to týká města, ve kterém už bezmála třináct let žiju a mám k němu vřelý vztah. Staré fotografie mají svoje specifické kouzlo, náladu a hodně mě baví. Když ještě zmíním, že hned pod výstavní síní je příjemná kavárna, je asi jasné, že tady se nedalo šlápnout vedle. Cappucino a cheesecake byly prostě výborné!

A kde že je ta země (matkám/sockám/kofi-náckům) zaslíbená? Ve svahu, uprostřed krásně udržované zahrady, s výhledem na vilu Tugendhat. Jmenuje se Galerie Celnice a jde o takový malý a sympatický domeček v areálu Löw-Beerovy vily na ulici Drobného, kousek za Lužáneckým parkem. Pokud Vás téma zaujalo, můžete je zkouknout až do konce března. A nezapomeňte na to kafe! ;-)

fotokoutek se nám moc líbil!

Dětičky se socializují v kavárně pod galerií

 

Dort

Moje sestra o víkendu slavila narozeniny. Domluvily jsme se, že zrušíme dárkování. Ono taky co má člověk po těch letech ještě stále vymýšlet, aby udělal radost? V poslední době začínáme mít pocit, že už vlastně nic nepotřebujeme (no, není to nádhera?!). Aby ovšem nepřišla zkrátka, místo dárku jsem jí slíbila dort (ten udělá radost za všech okolností). Už jsem tady v předchozích příspěvcích skloňovala skvělý food blog Na vidličku - Katčiny recepty jsou opravdu výborné, zatím vše, co jsem podle ní zkoušela, se vždycky povedlo a chutnalo. Proto jsem i tentokrát pro inspiraci šla tam. A opět jackpot! Moje verze Dortu s malinami a mascarpone sice nevypadá tak profi, jako ta její - holt jsem to řešila trochu na poslední chvíli, nenakoupila dostatek cukrářských ozdobiček a s živými květy je to teď v zimě poněkud bída, takže to skončilo krémovými boky v lážo-plážo stylu a puntíkatým vrškem (kde jsem pro obměnu smíchala obě vrstvy dohromady a vznikla z toho tahle růžovka), ale s výsledkem jsem i tak spokojená, protože na jazyku nezklamal. Sladký byl tak akorát, díky podmáslí v těstě krásně vláčný a mascarpone zajistilo obláčkovou nadýchanost. Dokonce švagr, který nedá do pusy hned tak něco, nešetřil chválou. Ségra byla spokojená a oslava, která se protáhla do pozdních hodin, dopadla na jedničku.

...No a já si tento recepis přesouvám do kolonky oblíbené. Určitě vyzkoušejte! :-)

Do pokojíčku

 Pokojíček je sice poněkud vzletný název pro něco, co má zatím jen čtyři vyštukované stěny čekající na penetrování, jedno okno, jedny dveře a poškrábanou dřevěnou podlahu, ale já už ho vidím reálně a v barvách. A protože něčím se začít musí, já začala nákupem polštářku :-D

Vlastně to vzniklo tak trochu omylem. Jdu takhle těsně před Vánoci s mámou a Madlenkou dřimkající v kočárku svým rodným městěm, všude krásně svátečně nasvíceno, na stromech tisíce žároviček a najednou na Hlavní třídě vidím novou výlohu. Upoutala mě na první pohled svou nabídkou: vkusné dřevěné hračky, ergonomická nosítka a alternativní móda pro malé i velké. Uvnitř černobílé vymalovaná stěna, jednoduché stojany a police se zajímavým obsahem. Zatetelila jsem se radostí a nedalo mi to, abych nenakoukla. Sortimentem jsem byla nadšená! Nenechala jsem se odradit ani mladým mužem za pultem, který moc nevěděl, která bije - vzhledem k tomu, že podnik byl očividně otevřen krátce, považovala jsem ho za brigádníka, co už se fakt hodně těší, až mu skončí šichta :-) Dítě se potilo v beránkovém fusaku a my s mámou oči na vrch hlavy. V Brně by mě takový obchod asi nepřekvapil, v Havířově - to se musím přiznat - o poznání víc. Taky mě napadlo, že to tady asi bude mít těžší co se odbytu týče (ráda bych se mýlila...). A tak jsem se rozhodla, že ačkoli moje peněženka před Vánoci už skučela bolestí, něco si odtama musím odnést. Alespoň malou měrou podpořit něčí snahu. Dlouho jsem nevěděla, co dřív. Nakonec zvítězila tahle liška. Pro lišky mám slabost. Ježíšek byl letos dárky pro Madlenku obtěžkán natolik, že málem skončil na pohotovosti s vyskočenou plotýnkou, proto jsem se rozhodla, že polštářek schovám na později. Jako základ pokojíčku bude výborný.

Je od značky Chriss Pola. Až později doma jsem zapátrala na internetu a zjistila, že se jedná o autorský výrobek nějaké šikovné slečny, která žije a tvoří v Havířově. Kdo má slabost pro tyhle milé blbiny pro děti, a nebo (hlavně) pro originální módu a doplňky, nechť nakoukne SEM či SEM. A nebo - máte-li to do Havířova coby kamenem dohodil - přímo do obchůdku Matička ZeMě.

A já si moc přeju, aby tenhle krámek hrdě vzkvétal a aby se mu dařilo, protože takových není nikdy dost. A za sebe můžu slíbit, že jsem v něm určitě nenakupovala naposledy! :-)

Jaro, pojď už!

Prý mají ještě znovu udeřit krutomrazy. Jakkoli souhlasím s tím, že v létě má být vedro a v zimě zima a sníh, letos už se jara nemůžu dočkat. Snad pro ty bacily a zubaté, co pořád brousí okolo, snad kvůli našemu domu, který ještě stále není hotov, protože počasí některým činnostem nepřeje. Letošní jaro pro mě tedy znamená víc, než rozkvetlé stromy. Je to především naděje, že už se konečně přestěhujeme. Tak se těším a díky tomu těšení přežívám.

Madla už je na oteplení taky připravená. Upletla jsem pro ni lehkou čepičku a šálu. Tohle je moje první bezešvá čepice, dělala jsem ji podle návodu z Youtube, ale musím se vám přiznat - už nikdy více! Pletlo se to hrozně. Hlavně závěrečná pasáž, kdy ok ubývalo a já si pravidelně vypichovala oči s šesti krátkými jehlicemi bez konců a než jsem přišla na to, že je třeba je zajistit korkem, několikrát mi kus čepice zmizelo v nenávratnu. Drbačka hrozná, výsledek sice ujde, ale pro příště se vracím k čepicím se švem. Uznala jsem, že když si dám záležet se sešíváním, není to ani moc patrné a poměr cena-výkon jednoznačně hraje pro tuto "ošizenou" variantu.

Šála byl trochu hokus pokus. Sloní inspirace je z Pinterestu, pletla jsem to vyloženě od oka. Délka nebyla nijak promyšlená, prostě jsem jela hladce tam a zpět tak dlouho, dokud mi nedošel materiál :-) V hlavní roli je opět 100% přírodní vlna Drops, světle šedý melír. Kombinovala jsem s červenou bavlnou (taky od Garn studia), což byl zbytkový materiál po předešlém tvoření (možná si pamatujete na moji čepici s červenou bambulí ve stylu Tomáše Holého). Pak jsem doplnila oči a uši. Tvoření vyloženě pro začátečníky, nic složitého.

No, tak my teda můžem. A co ty, jaro, už jsi taky ready?

V čepici se střídá lícový a rubový žerzej

Srdíčkový detail pro moji lásku :-)

Slon v gatích byla trošku improvizace...