Nejnovější zprávy z fronty

Budoucí kuchyně. Poznáváte ji z předchozího příspěvku?
Já myslím, že už chytá obrysy... ;-)

Jestli vás zajímá, jak bojujeme na domě, tak vězte, že celkem úspěšně (= zatím nejsme mrtví, i když někdy si tak připadáme). Dokonce už se nám rýsuje světlo na konci tunelu, představující datum nastěhování, i když zatím má stále spíše podobu tečky. Zima nám totiž dost zkomplikovala plány. Kotelna stále čeká na to, až ji protká milion trubek tam a zpět, ale instalatéři odmítali tam v těch minusových teplotách cokoli tvořit. Dům byl navíc plný stavební vlhkosti (z omítek a betonů), kterou se nedařilo vysušit, neb větrání v zimě je jako házení hrachu na stěnu, a tak jsme ještě operativně museli vypůjčit odvlhčovač a nechat ho nějaký čas běžet na plný výkon. Vyúčtování z elektráren a plynáren letos raději ani nechci vidět. Ale na jaře už to snad bude! Příčky stojí, omítky na nově budovaných konstrukcích nahozeny, podlahy vyrovnány, stavební pouzdra zabudována, stěny v celém bytě oškrábány, vyštukovány a napenetrovány, dráty a trubky nataženy, kotel běží a radiátory topí! Teď ještě zbývá (taky jste si vzpomněli na slavnou scénu z Na samotě u lesa? ;-)): vymalovat stěny, dokončit dlažby a nalepit obklady, umístit a zapojit zařizováky v koupelně a na WC, nainstalovat kuchyňskou linku, vytořit šatnu, osadit dveře a zásuvky a zrepasovat dřevěné podlahy. Je toho před námi ještě dost, ale naštěstí už jde o "čistou práci" - ten nejhorší stavební nepořádek máme snad za sebou. Na víkend plánujeme další brigádu. Myslím, že už jimi začínáme být v našem okolí pověstní. Na tomto místě bych chtěla s největší oddaností a vděkem poděkovat celé naší rodině a všem kamarádům, kteří do dnešního dne přiložili ruku k dílu - a že jich nebylo málo. Myslím, že by si zasloužili zvěčnit na pamětní desce u vstupu do našeho domu. Jsou prostě nejlepší! Doufám, že jim to budeme mít možnost nějak splatit. Když už ničím, tak alespoň pořádnou kolaudační párty!

Jestli mě něco skutečně mrzí, pak jedině fakt, že sama nemohu přiložit ruku k dílu. S půlročním dítětem za krkem je to tak nějak všechno složitější. Jak ráda bych stála v pokoji se štaflemi. Místo toho jen zevlím v kuchyni, peču brigádníkům pišingry a připadám si tak trochu neužitečná. Jednu funkci jsem si ale přece jen nechala. Tu architektonickou. I když je to funkce velmi nevděčná. Co si o mně pod fousy šeptá zedník, elektrikář a instalatéři, si představovat raději nechci. Co si myslí manžel, je mi ovšem pravidelně a často dosti nevybíravě servírováno přímo pod nos. Třeba jak tuhle okomentoval můj nápad s obnaženým zdivem v ložnici. Celé patro je - dle zedníka - stavěno z poctivých zvonivých cihel. Přišla mi ohromná škoda toho nevyužít. Zprvu záměr vítal i můj drahý choť. Ovšem jen do doby, než zjistil, kolik práce dá osekat omítku až na cihlu, celé to vykartáčovat a vyčistit spáry. Toho promrhaného času, že! Během akce se navíc zjistilo, že ne zcela všechny konstrukce jsou opravdu "zvonivé". Zrovna zmiňovaná příčka byla - co čert nechtěl - z duťáků. Při osekávání omítky občas někde vykoukla díra. Navrhovala jsem to pouze zatmelit, stěna se stejně celá natře na bílo, a ve výsledku to tedy nebude patrné. Trpělivý zedník přišel s návrhem poškozené kousky vyměnit. Manžel opět oči v sloup a já si toho vyslechla. Nicméně výsledek není nejhorší. Vlastně mě mile překvapil. A tak pokaždé projdu stavbu, zkontroluju novinky a výlet zakončím u cihelné stěny. A už si tak úplně nejsem jistá ani tím, zda ji chci nakonec mít bílou. Co si o tom myslíte? :-)

Tak to je ona. Cihelná zeď. Teda vlastně její kousek...
A teď co s ní dál? aneb moje dilema

Původní krbové těleso. Na večerní oheň se moc těším!