DIY pohovka pro panenky

A je to tady! Období, na které jsem se fakt moc těšila. Přišlo dřív, než jsem předpokládala, ale to víte, Madla je prostě čistokrevná holčička. Miminka, kočárky, šatičky, boty, klobouky... a teď už i Barbíny! Objevila je totiž u mé desetileté neteře. Ta má celou Barbie partu i s dětmi, koníky, domečkem a šatníkem. Od té doby vždycky, když k nim přijedeme, Madla automaticky míří k panenkovské vile, obléká, vaří, servíruje a krmí. A tak jsem uznala, že už je asi čas. No, nevadí mi to. Já jsem Barbínky milovala. Hrála jsem si s nima hodně a dlouho. Vlastně skoro do puberty. A šila jim oblečky a vyráběla propriety do bytu. A teď to samé plánuju i pro Madlu...

Jestli mi totiž na Barbie světě něco vadí, nejsou to ani tak jejich proporce, jak často slýchám (prostě mám za to, že každý musí chápat, že jde o stylizaci - přece živí medvědi taky nemají tak obrovské a roztomilé oči jako ti plyšoví. Navíc i v té otázce proporcí už Mattel aspoň trochu zapracoval...), jako spíš přemíra plastu a kudrlinek a sytě růžové v oblasti doplňků. Prostě když jsem zkoumala, co z té široké nabídky bychom mohli naší první nohaté kamarádce pořídit, protočily se mi panenky. A tak jsem se, zcela nepřekvapivě, rozhodla, že se do toho pustím raději sama. Čili tušíte, že mám před sebou projekt roku. No, možná spíš desetiletí. Do Ježíška bych totiž chtěla stihnout dům. Podle mého gusta. Prostě barbíny dcery architektky nemůžou bydlet v konvenčním domově, to je snad jasné! Zatím třídím myšlenky. A pak ho vyšvihnu. Snad se podaří. Než to bude, pustila jsem se pomalu do výroby nábytku. Ten se dá používat i samostatně, takže proč ne.

Jako první jsem si vzala na paškál pohovku. Taková rozcvička. Inspiraci na tento kousek z mycích houbiček jsem našla na Pinterestu. Jednoduché a geniální. Na čalounění jsem se rozhodla použít můj oblíbený filc. Je to materiál, se kterým se krásně pracuje: je pevný, netřepí se, tudíž žádné obšívání, žádné švové přídavky. Navíc pěkně vypadá. Tento šedý melír obzvlášť. Zbyl mi z čalounění houpacího křesla (které znáte z TOHOTO článku). A postup? Jednoduchý! Potřebujete k tomu jen ty mycí houbičky. Já jsem jich pro dvojsedákovou pohovku použila sedm. Pět klasických malých a dvě vyšší. Složíte je podle tohoto obrázku.

Podle tohoto schématu složíte houbičky k sobě

Jelikož tři na stojáka položené houbičky jsou kratší než dvě tvořící sedací plochu, trochu jsem je zboku přistřihla. Opěrákové houby jsem slepila k sobě Herkulesem. Jen pro jistotu, aby se nerozjížděly. No a pak si uděláte střihy z filcu. Já jsem udělala područky, opěrák a pak zvlášť každou sedací část. Tím, že nejsou potřeba švové přídavky, je to úplně jednoduché.

Tady vznikla trochu mezera, takže jsem ušmikla zboku kousek sedáku...

Tady už je to v pořádku. Mezi sedáky je trochu mezerka, vyplní ji čalounění.

Jednotlivé části opěradla jsem slepila k sobě.

A tady jsou improvizované střihy. Zleva Opěrák, sedák a područka.

No a pak už jen šijete. Já si udělala střih tak, aby bylo švů co nejméně, ale ani přiznané švy nevypadají marně. Já jsem jen na to byla líná :-D...

Takto vypadá například hotová područka

Když máte očalouněné všechny části, stačí je jen sešít k sobě a je hotovo! Uznávám, že celá ta záležitost není zrovna na jeden večer, ale výsledkem je autentická, trvanlivá hračka s celkem obstojnou (aspoň podle mě) estetickou hodnotou a s náklady blížícími se nule. Já nevím, jak vám, ale mně to za to stojí. Nebo sedí? Posuďte sami!

Výsledek!

... a tady i se slečnou :-)