Domeček a spol po čtvrté: koupelna

A pokračujeme v seriálu o domečku pro panenky. Dnes tedy koupelna. Kdo sleduje můj Instagram, asi už před pár dny viděl lehký náznak na jedné z fotek - domeček je totiž u nás hodně v kurzu. Teď vám tedy povím, jak vybavení vznikalo. Byl to trochu boj, ale nakonec se snad podařilo...

Jak už jsem zmiňovala dříve, najít pěkné koupelnové vybavení ve velikosti pro panenky Barbie je prakticky nemožné. Všechno je to růžové, plastové a WC většinou chybí úplně. S vanou jsem si ještě poradila. Docela náhodně jsem už před časem našla na bazaru jednu vhodnou, byla celkem pěkná i sama o sobě, já si ji ještě trošku upravila, aby se barevně hodila k mému záměru. Jak jinak, než Balakrylem. Ti už by mi za tu reklamu fakt mohli platit, hehe.

Stav před...

... a po

Větší potíž byla s toaletou. Tak nějak jsem od začátku tušila, že asi nebude jiná možnost, než si ji vyrobit sama. Můj oblíbený keraplast tady nepřipadal v úvahu kvůli velké křehkosti. Takže co dál? Napadla mě polymerová hmota. Dosud jsem s ní neměla tu čest, a tak naše první setkání bylo nakonec jako hodně nepovedené rande. Plná zkušeností z předchozího tvoření s již zmíněným keraplastem jsem obdélníček hmoty suverénně zmáčkla v ruce a málem si namohla sval. Zkusila jsem to víckrát a když ani po rozdělení na menší kousky materiál nezačal spolupracovat, putoval do koše s přesvědčením, že mi asi prodali prošlý, ztvrdlý, kus. Nějak mě vůbec nenapadlo si vygooglit postup práce, abych se dostala do obrazu. Školácká chyba! Po pár dnech jsem šla do jiného obchodu s výtvarnými potřebami a když jsem tam všechny balíčky omačkávala, koukali na mě jak na blba. Přece fimo je takhle tvrdé vždy! Aha, a jak se s ním tedy pracuje? Bylo mi vysvětleno, jak si to mám rozdělit na velmi malé kousíčky a dlouho hňácat v ruce. 'Já jsem měla nedávno na workshopu pětileté dítě a zvládlo to!', tvrdila mi paní prodavačka, čímž mé sebevědomí v tu chvíli kleslo do minusových hodnot. Nevím, zda to bylo dítě nějakého Ramba, ale řekla jsem si, že takto se zahanbit teda nenechám, koupila jsem si hned dva balíčky a doma jsem půlku večera poctivě hňácala. Ono to totiž není jako když vyrábíte náušnice. Hmoty bylo potřeba fakt hodně. Celé dva balíky na to padly a práce nebyla úplně snadná, prostě není to modelína ani hlína. Ale výsledek se nakonec dostavil a po vypálení v troubě si myslím, že by toho co do rozbitelnosti mohl vydržet fakt dost. Záchod jsem opatřila i sklapovacím prkýnkem - je to jednoduchý systém s kovovou tyčkou uprostřed. No a Barbíny už si konečně budou mít kam odskočit! :-D

Nakonec jsem se, již posílená novými zkušenostmi, pustila i do umyvadla, které jsem původně chtěla vyrobit z nepoužívaného stojánku na čajovou svíčku. Ať je to tedy všechno stejné, když už! Můj zlatý tatínek mi k tomu ještě dle mého nákresu vyřezal a slepil skříňku a já ji nakonec opatřila i zrcadlem (je to obyčejné kapesní zrcátko v plastovém rámečku, přilepeno oboustrankou. Zatím - klepu - drží!).

Toaletu i umyvadlo jsem po vypečení ještě natřela bílým balakrylem. A takto to tedy vypadá všechno dohromady :-)

A co vy? Máte nějaké zkušenosti s polymerovou hmotou? A byly vaše začátky taky tak úsměvné jako ty moje? Budu ráda, když mi o nich napíšete! Přeji všem pěkné zimní dny.