Velmi osobní kniha o zdraví... a co já s tím?

Tak dneska konečně něco víc o knížce, kterou jsem vám slibovala před nedávnem. Dostala jsem ji totiž od Ježíška. Jedná se o Velmi osobní knihu o zdraví od Margit Slimákové. Je to přibližně půl roku stará publikace a už se dostala do širšího povědomí. Mnozí z vás už o ní jistě slyšeli, někteří ji třeba máte i doma v poličce. Pokud nespadáte ani do jedné z kategorií, ale zdravý životní styl vám není úplně lhostejný, pojďte se na to podívat se mnou.

Musím se vám přiznat k jedné věci. Jsem trochu hypochondr. A mám panickou hrůzu z nemocí a z doktorů. Zároveň jsem si všimla i zajímavého fenoménu, kterým je stres, a jeho vlivu na moje tělo. V dobách svého největšího pracovního vytížení se mi opakovaně vracely kuriózní symptomy typu "dva měsíce knedlík v krku", ale po absolvování doktorského kolečka prostě nikdy nic. A pak to najednou ze dne na den zmizelo. Po roce se to opakovalo s výsevem atopického ekzému na ruce, na který jsem nikdy předtím netrpěla... a pak ani nikdy po tom, přesto jsem dostala naordinovány kortikoidy, protože prostě co jiného na kožní neduhy, že? A tak jsem nějak nabyla dojmu, že tahle naše medicína v duchu řešení následků, nikoli příčin, je trošku krátkozraká. Čímž se samozřejmě nechci nijak dotknout doktorů - když už jde do toho zmiňovaného "tuhého" a je třeba řezat či jinak invazivně zasahovat, často to zachraňuje životy, rozhodně to nezpochybňuji a tohoto luxusu, který ve střední Evropě máme k dispozici, si dopřávám stejně jako ostatní lidé. Já teď mám na mysli spíš takové ty neduhy, na kterých můžeme sami zapracovat dříve, než se rozvinou v něco, co už tu medicínskou pomoc (rozumějte klasickou medicínu) opravdu potřebuje. A tak jsem se před lety dostala k jídlu. Leccos si o něm přečetla. Něco si z toho vzala a něco zase ne. Mé stravování se zlepšilo, ale jen částečně. Člověk má přirozenou tendenci po čase zpohodlnět a vrátit se k tomu původnímu, důvěrně známému. Prostě nic moc nemuset řešit. A pak jsem otěhotněla. A začala znovu číst. A zlepšilo se to zase o něco víc. Další kapitolou bylo stravování dětí. Prostě - prošla si tím asi řada z nás. Prostudovala jsem stohy knížek o tom, co se může a nemůže v těhotenství, v čem spočívá raw a v čem zas makrobiotika, zkrátka odbornosti všeho druhu. Informace se často shodovaly a někdy naopak stály v protikladu. Na každém výživovém směru se mi něco líbilo a něco mi zas vadilo. Do toho navíc v pravidelných intervalech vstupoval můj oblíbenec Roman Vaněk a jeho pořady na streamu o kvalitě potravin. A tak se občas stalo, že když jsem něco začala praktikovat dle nově nabitých vědomostí s tím nejlepším úmyslem, hned vzápětí se ukázalo, že všechno je jinak... a pak zas následovalo období, kdy jsem moc neměla čas ani sílu to všechno řešit a trochu povolila ve svém úsilí (ačkoli nikdy to nebylo úplně tragické, protože pořád tu naštěstí bylo to vaření pro malou Madlu...). No a pak přišla Margit Slimáková a její skvělá kniha, která mi v tom tak nějak udělala pořádek. Věřím, že ne každý s jejími názory musí souhlasit a je to tak v pořádku, ale mě opravdu oslovila. Po tom všem, co jsem totiž do sebe vstřebala, jsem si začala sama pro sebe krystalizovat nějaký obraz o tom, co a jak bych vlastně chtěla jíst, co mi připadá logické a přirozené. A byla jsem nadšena, když mi tato žena, která vystudovala farmacii a dlouhá léta se vzdělávala v oboru výživy, můj názor potvrdila. A ten názor v kostce zní zhruba takto: Jezte základní, průmyslově neupravené potraviny té nejlepší kvality a jídla z nich připravovaná. Potom nehrozí, že se něčím předávkujete, není ani potřeba počítat kalorie, protože tělo si samo řekne, kdy má dost. Každý to má trochu jinak. Některé tělo potřebuje potravy víc, jiné méně. Někdo je konstitucí masožravec, někomu víc vyhovuje vegetariánská strava. Jezte rozmanitě, kvalitně, ideálně i lokálně a podle ročního období (kombinaci teplých a studených jídel) a HLAVNĚ poslouchejte své tělo."

Kromě zajímavého obsahu je knížka i velmi pěkně a přehledně graficky zpracovaná

Kniha ale není jen o výživě (ačkoli vzhledem k zaměření autorky je jí samozřejmě věnováno nejvíce stránek). Je o celkovém zdravém životním stylu. A do toho neodmyslitelně patří také pohyb, pobyt na čerstvém vzduchu a na slunci, dobré mezilidské vztahy, práce, která člověka baví, dostatek spánku, co nejméně stresu, život v příjemném prostředí, přijetí svého těla a péče o něj. Což samozřejmě na papíře zní hezky a naprosto logicky, ovšem moc dobře všichni víme, že v každodenním životě se toho často o to hůř dosahuje. A tady nabízí Margit své osobní tipy a doporučení. Prostě jak to má nastavené ona. Líbí se mi pojetí knihy - mezi hromadou věděcky podložených faktů (lidé na ně prostě tak nějak nejvíc slyší) jsou i její osobní postřehy a způsoby dosahování všeho výše popsaného (a třeba pro mě jsou daleko uchopitelnější a cennější). Kdybych tu měla vypsat všechno, co mě zaujalo, asi by to byl nejdelší článek na mém blogu, takže to vzdávám. Pokud vás téma nenechává chladnými, doporučuji si knihu koupit a nebo půjčit, podle mě opravdu stojí za přečtení. Já, která tuto (čtecí) oblast v posledních letech dost zanedbávám, jsem ji přečetla jedním dechem, v každé volné minutě alespoň kousek. Pokud bych měla vypíchnout jen jedno téma, které pro mě bylo až překvapivé a hodně se mě dotklo, pak to je téma nákupu řezaných květin. My ženy je prostě milujeme. Co jsem ovšem netušila, byl fakt, že řezané kytky běžně dostupné v našich květinářstvích jsou téměř výhradně dovážené z Afriky (tuzemské produkce je mizivé procento a navíc jen v sezóně). Jde o průmysl s největší koncentrací pesticidů, které zamořují nejen půdu, ale i okolní prostředí, často využívají dětskou pracovní sílu a nebo neférové podmínky odkupu. Odtud pak květiny létají tisíce kilometrů do Holandska a následně se distribuují po Evropě. Jelikož mi životní prostředí není tak úplně lhostejné, když si spočítám ekologickou stopu jednoho pugétu, vlastně už mě ani nemůže těšit ho dostat. Proto se mi, stejně jako Margit Slimákové, velmi líbí koncept nových českých květinářství založených na květinách "z pole, lesů a luk", zkrátka na těch lokálních a sezónních. A ještě víc se mi líbí myšlenka prostě vyjít ven a vrátit se z procházky s přidanou hodnotou, kterou si pak sama naaranžuju do vázy a bude mě těšit klidně týden. A nebo si prostě koupit kytku v květináči z českých pěstíren (v tomto odvětví už je šance větší), nebo ještě lépe od malých pěstitelů na trhu nebo od kamarádky výměnou za jiný výpěstek... Tak schválně... kolik z vás tohle o řezaných kytkách vědělo? A pro koho je to překvapivé stejně jako pro mě?

Knížku vydalo v roce 2018 nakladatelství Bizbooks a za nějaké tři čtyři stovky se dozvíte spoustu užitečného, nebo si minimálně uděláte pořádek v informacích posbíraných z rozličných zdrojů. Autorka se snaží na věci nahlížet z mnoha úhlů, a to jak z pohledu tradiční medicíny, vědy, tak i východních směrů a aktuálních výživových trendů. Za sebou má roky praxe v oblasti výživového poradenství, a také roky života stráveného v zahraničí, konkrétně v USA, Německu a Číně. V jednotlivých kapitolách se kromě výživy dotýká také sportu, životního prostředí, zdravotnictví včetně porodů, očkování a medikamentů, kosmetiky a z pozice aktivistky také politiky. Její názory jsou mi velmi blízké, a tak kromě knihy mohu vřele doporučit i další platformy, na kterých funguje, jako jsou BLOG, YOUTUBOVÝ KANÁL, informační web CUKR POD KONTROLOU, ZDRAVÝ TALÍŘ a (pro mě osobně zatím nejpřínosnější) ZDRAVÁ KUCHYNĚ. V neposlední řadě také think-tank GLOBOPOL. Jak to ta osoba všechno stíhá mi nejde do hlavy, každopádně je pro mě nesmírně inspirující.

A co vy? Znáte Margit? Jste jejím příznivcem, nebo naopak odpůrcem? Četli jste její novou knihu? A nebo to zvažujete? A jaký je vůbec váš postoj ke zdravému stravování? Ráda se dozvím o vašich zkušenostech! A o tom, jak si letos stojím s převáděním teorie do praxe, vám zas brzy povím já...