Když jsem stvořila první petrolejový svetr, byla jsem
nadšená - konečně něco důmyslnějšího, než šála! Jenže brzy mi otrnulo a začal
mi připadal důmyslný málo. A tak jsem se rozhodla pletařsky postoupit na vyšší
level. Ale aby mě to nesemlelo hned v zárodku, pořídila jsem si k tomu knížku
Pleteme na miminka. Je to podle mě povedený kousek z nakladatelství Slovart od
francouzské autorky Catherine Bouquerelové. Mezi prvními mě zaujal rozepínací
svetřík ze strany 54. Na obrázku je v šedé barvě, kterou jsem v tu chvíli
zrovna doma neměla, za to jsem ale měla doslova kilometry námořnicky modré,
kterou miluju a původně jsem ji kupovala se záměrem uštrykovat si něco pro
sebe. Snad poprvé v životě jsem návod opravdu striktně dodržela (obvykle to
nedělám ani v šití, ve vaření už vůbec) - přece jenom ona se ta pletenina
dodatečně dost blbě upravuje. Beránkové lemování se mi moc nelíbilo, a tak jsem
na zapravení škaredých okrajů použila podle mě stylovější variantu - obšití
puntíkatou látkou, která mi doma zbyla z předchozího tvoření hracích deček. K
tomu jsem přidala ještě malou kapsičku. Navrch jsem to doplnila dvěma bílými
knoflíky, ale nenechte se zmást - svetr se ve skutečnosti zapíná na patentky.
Umístila jsem je i při dolním okraji, aby děcku netáhlo na záda při každém
pohybu. Výsledek si myslím (vzhledem k úrovni mých dovedností) nedopadl špatně.
Jediné, co tedy musím knize trochu vytknout, je to číslování. Pletla jsem
variantu "novorozenec" (0-3 měsíce). Ve skutečnosti to ale odpovídá
spíše velikosti 68, možná i 74 (tedy dítě určitě starší tří měsíců). Naše Madla
není žádná podvýživa a přesto ten kousek na sobě ještě neměla. Vypadá to, že si
ještě měsíc, dva počká. Ale nevadí - vyjde to tak akorát na začátek té pravé
zimy. Zkrátka na to obrazit v něm všechny vánoční mejdany! :-)...
Žádné komentáře:
Okomentovat