neděle 20. srpna 2017

Retro a děti podruhé


Jak Madlenka roste a začínají ji zajímat různé věci, manželovi rodiče postupně odtajňují další a další poklady. Tak třeba teď naposledy, když jsme byly u babičky a dědy v jižních Čechách na týden na prázdninách, se mi do rukou dostaly tyhle úžasné gumové kostky odhadem tak z konce sedmdesátých let. Současnosti se dožily pouze dvě z celé sady, ale podle mě jde o designový skvost. Na každé straně je jedno zvířátko, vlastně je to taková grafická zkratka, přitom naprosto jasně čitelná a poznatelná. Jasné barvy. A pískátko uvnitř jako malý bonus. Do vany skvělé. A vlastně i mimo ni. Madlenka si je okamžitě oblíbila a i děti mých kamarádek, které sem za námi přijely, o ně sváděly boje. Musím vypátrat, kdo stojí za jejich návrhem. Že by šlo o méně známý kousek Libuše Niklové? Nevíte někdo? Neměli jste je doma? Což mě ovšem přivádí k další otázce, nebo možná spíš postesknutí. Kam se poděla pěkná česká hračka? Od dob socialismu, kdy se návrhy zabývali designéři (aneb jedna z velmi mála světlých momentů oné éry) jsme se po revoluci postupně začali přesouvat k levným šmejdům, kýčovitým hračkám z Číny. Osobně jsem poměrně velký odpůrce plastů, ovšem musím uznat, že není plast jako plast, přecejen i ten měl dříve celkem úroveň. Dnešní nabídka konvenčních hračkářství je tristní. Regály jsou sice přeplněné, takže už nehrozí, že všechny holčičky budou mít doma stejnou panenku jako tehdy, za to však najít něco pořádného je boj. A nad tím vším vládne silnou rukou reklama. Kamarádka si nedávno posteskla nad tím, kolik času tráví nad vybíráním pěkných hraček pro svého syna, aby mohla vytvářet narozeninové wishlisty a nesešlo se jí doma pět stejně hrůzostrašných věcí, a ono to stejně nakonec dopadá tak, že se na to všichni vybodnou, řeší to na poslední chvíli, vlezou do prvního obchodu a tam si nechají něco vnutit :-( Já už dlouho lovím pěkné hračky na internetu a nebo v několika málo oblíbených kamenných prodejnách. Ano, hezké a kvalitní věci stále existují. Povětšinou se jedná o skandinávský nebo francouzský design a stojí hromadu peněz, bohužel. Kam se poděly české hračky (pokud nepočítám ty oprášené z minulosti), by mě vážně zajímalo. Z toho je mi trochu smutno...





Můj druhý úlovek je tohle leporelo. Jmenuje se Volám všechny hračky a je podle mě překrásné. Rýmované, edukativní, výtvarně přehledné, navíc v příjemných barvách. Helenu Zmatlíkovou miluju, je to ilustrátorka mého dětství. Takových knížek není nikdy dost. Naštěstí alespoň na tomto poli Češi drží tempo se světem. Moc mě poslední dobou baví malá nakladatelství, která plodí opravdu parádní kousky. Přiznám se, že na dětských knihách si dost ujíždím a leckdy mám velký problém si vybrat jednu, protože bych to nejraději brala všechno! Taky občas nejsem schopná kriticky zhodnotit, na co už je Madla zralá a když se zamiluju, nakupuju 'do šuplíku'. Je to prostě vášeň. Na tomto místě bych ráda poděkovala dvěma brněnským mamčám, které jsem potkala na posledním Mint Marketu. Pod značkou Dlouhá punčocha vybírají z celého světa ty nejparádnější kousky a já už si pak můžu jen hodit korunou, který vezmu (mrkněte na jejich stránky TU). Mají v plánu brzy otevřít kamennou prodejnu a já už se na to moc těším. Tak vám, dámy, budu držet palce. Protože knížka je přeci základ dětského pokojíčku. Nebo alespoň toho našeho do budoucna určitě!




4 komentáře:

  1. Tyhle retro poklady mam take rada, po nas u rodicu tez neco zbylo:-). Uzivejte. M.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nekdy si tak rikam, kdo ma z toho vetsi radost - jestli ty deti, nebo my! ;-) Diky za navstevu a zdravim! Maja

      Smazat
  2. Májo, kostičky jsou fakt boží, takový poklad by se mi pro dcerku také líbil a vím jistě, že i jí ;-). Podobné kostky má po mě u babičky a miluje je, ale jsou z umělé hmoty, tyhle se mi líbí víc. Co se týká hledání pěkných českých hraček pro děti, zkuste mrknout na obchod Hugo chodí bos - je na internetu a mají už i kamennou prodejnu, myslím. Tam se občas nějaká tahle oprášená retro hračka objeví ;-)...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Asi vim, ktere plastove kosticky - mame je doma taky, koupila jsem je z nostalgie ;-) Ano, k Hugovi nakukuju moc rada. Skoda, ze kamenna je jen v Praze... ale treba jednou udelaji brnenskou pobocku a pak tam budu pecena varena :-D...

      Smazat