sobota 9. června 2018

O tom, jak vyrůst...



...alespoň mentálně - jako rodiče i jako lidé, vám poradí americká psycholožka Naomi Aldort. Pokud se osobním růstem zabýváte a chcete na sobě zapracovat, čtěte dál, dneska to bude pro vás. Myslím, že tohle je jedna z kultovních knih takzvaného 'alternativního' rodičovství (aneb toho, co mně připadá naprosto normální, ale spousta lidí na mě stále kouká jako že jsem asi spadla z višně :-)). Je vážně výborná. Já jsem na ni dostala tip od kamarádky a jsem za to moc ráda! Jmenuje se 'Vychováváme děti a rosteme s nimi'...

pátek 1. června 2018

DIY 'flekaté' polštáře



Dneska vám ukážu druhý dárek, který jsem tvořila pro blogovou výměnu s Marcelou. Jde o ručně dekorovaný obal na polštář. Já prostě miluju cákance a taky miluju černobílou, říkala jsem si, že je to vlastně takový univerzální dekor, který se hodí prakticky kamkoli, takže už je na ní, jestli s ním ozdobí pohovku, postel v ložnici... a nebo z něj udělá lenošení pro Charlieho :-)

pondělí 28. května 2018

DIY záložka do knihy


V minulém příspěvku jsem psala o blogové výměně. Dneska Vám blíže ukážu záložku do knihy (přesněji řečeno návod, jak si ji vyrobit), kterou jsem vymyslela pro Marcelu.
V tom, že jedním z dárků bude právě záložka, jsem měla jasno celkem od začátku, z Marcelina blogu  Všednodennosti... jsem totiž vytušila, že hodně a ráda čte. Co mi ale trvalo docela dlouho, byla forma. Chtěla jsem něco jednoduchého, s mým specifickým rukopisem. Nakonec jsem se rozhodla, že ji udělám koženou. Kůže je trvanlivá, nadčasová a já ji prostě miluju! Takže jsem pár večerů přemýšlela a pak vyšvihla toto:

čtvrtek 24. května 2018

Opožděný Ježíšek


Blogování je skvělá věc. Jasně, zabere to spoustu času a člověk z toho jakoby nic nemá, ale je to jen relativní. Pro mě je blogování v současné chvíli, kdy jsem doma na rodičovské, vlastně nejintentivnější spojení s okolním světem. Hnací motor pro realizaci mých nápadů, na které mám jinak velmi málo času mnohdy i vůle - nebýt blogu, asi by polovina z nich skončila v šuplíku dokončená jen napůl. Díky blogu jsem taky - i když zatím spíš virtuálně - poznala spoustu zajímavých a inspirativních lidí. No a občas se to virtuálno jako bonus na okamžik zhmotní a vám u dveří zaklepe pošťák s balíčkem, jako teď nedávno. Zúčastnila jsem se totiž výměny, kterou pořádala Marcela z blogu Nordic Passion a Martina z Décor blanc.

úterý 22. května 2018

Jak jsem ilustrovala knížku


No, to je možná trošku honosný titulek. Ono vlastně nešlo o běžnou knihu. Můj manžel píše poezii. Ve vlaku, na toulkách po kraji, když je mu mizerně, nebo když se stane něco výjimečného. Píše ji do šuplíku. Občas s tím vyrazí na autorské čtení. Právě oslavil životní jubileum, a tak se rozhodl vydat sbírku. V omezeném počtu kusů: kolik roků, tolik básní, tolik výtisků. Pro ty nejbližší, kteří ovlivnili jeho život. Byl mi svěřen zodpovědný úkol dílko ilustrovat.

středa 16. května 2018

Nové počtení u nás doma


Pěkný den milí rodičové, dneska opět přináším pár tipů na knížky pro Vaše malé miláčky. Všechno to jsou leporela, tak i motoricky méně zdatní čtenáři si přijdou na své. Pojďme tedy rovnou na to:

neděle 6. května 2018

Renovace 2018 / Díl 1. - obývací skříňka



Tak! A mám tu pro Vás první vstup z mého letošního renovování. Tohle je tedy renovace zatím jen částečná - musela jsem doma totiž udělat nějaká škatulata (rozumějte Madla už nutně potřebovala úložné prostory v pokojíčku, a tak jsem jí z obýváku věnovala velkou knihovnu Expedit) a místo ní zbyla díra, takže dočasně tam bude tato skříňka, než stihnu dokončit její sestru, která tu pak bude definitivně. No a tahle kráska se pak ještě dočká nového povrchu a taky bude zaujímat čestné místo v obýváku, jen jinde. Takže zatím jsem zrenovovala jen dveře, protože ty vypadaly tak strašně, že bych je v obýváku nerozdýchala. Posuďte sami:

čtvrtek 26. dubna 2018

Stolování s dětmi prakticky a stylově



Od mých kamarádů často slýchám prosby na tipy týkající se hezkých a praktických věcí pro děti. Jelikož se v tomto sortimentu přehrabuju už přes dva roky a nespokojím se s kdečím, rozhodla jsem se to začít sepisovat - třeba se to nějakým novopečeným (a vybíravým ;-)) rodičům bude hodit. Tentokrát tedy něco z kategorie stolování.

úterý 17. dubna 2018

Jaro je tu! aneb moje velké plány pro letošní rok


Jaro je s konečnou platností tady! Těšila jsem se na něj letos víc než na Ježíška! Na ten pocit, kdy venku poprvé zasvítí sluníčko tak nějak jinak, vzduch zavoní a ze země začnou lézt zelené listy. A vy se nadechnete a víte, že všechno bude najednou lepší. Konec období trudomyslnosti. Nová energie do žil. Euforie!

Ale to není jediný důvod, proč jsem na jaro čekala jako na smilování. Tím druhým důvodem byla moje velká vášeň, která musela jít na zimu k ledu, protože zkrátka nebylo kde ji realizovat (v plus dvou stupních to prostě není nic moc). A to jsou repasy nábytku. Mám už ho doma hotovou sbírku. Nějak se mezi mými známými rozkřiklo, že mám slabost pro staré krámy, a tak mě kontaktují, kdykoli něco najdou na půdě, nebo jim to doma zavází a potřebují se toho zbavit. Netvrdím ovšem, že beru kdeco. Dost si vybírám. Daný kus mě musí oslovit. Pokud jsem schopná si jej okamžitě a bez dlouhého přemýšlení představit po úpravě, většinou je rozhodnuto. Nejraději mám kousky z 50. a 60. let, tzv. Brusel. Miluju jeho lehkost, ladnost a nadčasovost. Občas u mě ale přistanou i kusy z jiné dekády (jako třeba tolik oblíbený kanárek). A co že teď na mě vlastně čeká ve skladu? Mnooo, jsou to poklady. Pojďte se podívat.

čtvrtek 12. dubna 2018

Čtení pro děti za 40 korun!



Dneska mám pro Vás, rodiče malých dětí, jeden rychlý tip na knížku. Možná ji někteří znáte. Já ji objevila v Tigeru a jnenuje se Sleeping book. Když jsem ji asi před půl rokem za krásných 40 korun kupovala, říkala jsem si, že to třeba Madlu na chvilku zabaví a za ty prachy jsem ochotná ji obětovat na roztrhání (je totiž klasická papírová). Nestalo se tak. Naše dcera knížky miluje a téhle ve svých 15 měsících dokázala nezkřivit jediný vlásek a jelikož se k ní opakovaně vracíme, rozhodla jsem se ji nafotit a třeba se to někomu bude hodit.

středa 4. dubna 2018

Spižírna, která existovala dříve než dům


 ...alespoň tedy v mých představách. Věděla jsem od začátku, že ať už skončíme kdekoli, POTŘEBUJU tam mít velikou polici na staré zavařovačky. Povahou jsem typický křeček, takže se nezdráhám v obchodě přihodit do košíku klidně třetí druh fazolí a sto padesátou krupici, protože co kdyby se to do nějakého receptu zrovna hodilo. No a pak to máte v šuplíku v polorozervaných pytlících zcvaknutých kolíčkem, nebo v lepším případě ve sklenicích od okurek se závitem, většinou i s původní etiketou Znojmie...
Nápad s krásnýma starýma zavařovačkama, které je škoda někam zavírat, jsem realizovala už na starém bytě (článek byste dohledali na TĚCHTO STRÁNKÁCH ). Tenkrát jsem tam měla hlavně bylinky a sušené houby, které jsem ale použila jen párkrát do roka, a police byla navíc docela malá. A tak jsem si vysnila, že jednou v našem domě bude tahle police asi tak 10x větší a bude tam všechno od mouky až po oříšky...

sobota 24. března 2018

Paneland na poslední chvíli / výstava s dětmi

Dneska jen krátce jeden rychlotip pro brňáky, kteří ještě nemají plán na sobotní či nedělní odpoledne. V uměleckoprůmyslovém muzeu můžete už jen do zítřka zkouknout výstavu o výstavbě panelových sídlišť u nás: dobové fotografie, videodokumenty, světelné poutače a nábytkové sestavy z té doby. Součástí je také Husákovo 3+1 v reálném měřítku, včetně vybavení. Takže kdo si chcete nostalgicky zavzpomínat na své dětství, stejně jako já, je to sice za pět dvanáct, ale ještě stíháte, výstava končí v neděli 25. 3. My to s Madlou zvládly ve čtvrtek a myslím, že se nám to líbilo oběma :-)

A tady drobná ochutnávka, za kvalitu fotek se opravdu omlouvám, je strašná, jsou to jen takové cvaky z mobilu, ale snad si uděláte představu, jak to tam vypadalo...





úterý 20. března 2018

Helena Rokytová


Tak dneska jen krátce k dětské ilustraci. Víte, že jí žiju. Že s příchodem Madlenky jsem začala sbírat a hromadit. Třeba to bude tak trochu inspirace i pro vás, se do toho pustit a vytvořit doma dětem malou sbírku klenotů :-)
Zavzpomínejte si na své dětství. Kteří ilustrátoři se vám vybaví? Helena Zmatlíková určitě i největšímu ignorantovi. Vlasta Švejdová, Alice Plocková? Já mám se svými školními léty spojenou ještě jednu, a ta je mému srdci nejbližší. Helenu Rokytovou jsem donedávna znala jen jako obrázky, měli jsme od ní doma Velkou obrázkovou knížku pro malé děti. Madlenka ji zdědila a mě až nedávno napadlo si ilustrátorku vygooglit. Narozená v roce 1922. Většina knih s jejím specifickým, lehce zkratkovitým, rukopisem, který byl ovlivněn zájmem o loutku, vyšla v 60. a 70. letech. Ilustrovala toho poměrně hodně, a tak jsem prozkoumala bazárky a jeden další kousek ulovila. Nashledanou, Zuzanko. Roztomilá knížka o klukovi, který odchází do první třídy a za branami školky nechává svoji první lásku. Stála mě třicet korun a zahřála u srdce. Co je ale úplně nejlepší? Je i s věnováním: v upomínku na mateřskou školu v roce 1977. Prostě retro a já! :-)

Nakoukněte se mnou dovnitř do knížek, třeba vás tvorba Heleny Rokytové taky zaujme a něco od ní dětem pořídíte...

Velká obrázková knížka pro malé děti. Od každého písmene krátké čtení...

Dobová koupelna je prostě nejlepší!

... a tady ještě něco od nábytku, to víte, jsem zatížená :-D

Nashledanou, Zuzanko!


Vzpomínka na staré časy. Takto už to asi dneska v porodnicích nevypadá :-D

Taky jste měli ve školce svoji nevěstu nebo ženicha? ;-)


středa 14. března 2018

Low-cost svítidlo...


 Určitě znáte ten pocit, když jdete do obchodu s designem, tři čtvrtiny věcí se vám tam líbí a minimálně dva nebo tři kusy chcete mít doma okamžitě. No, ono vlastně do toho obchodu ani nemusíte, stačí, když na Pinterestu nebo jinde sjedete novinky z Muuto, Ferm living a jiných podobně návykových značek... jenomže pak otevřete peněženku a zjistíte, že prostě asi až jindy...
Člověka to štve. Na druhou stranu nedostatek financí v sobě nese i pozitivní aspekt, a to ten, že probouzí kreativitu. Minimálně u mě to tak funguje. Co se ušetřilo, vrazilo se do opravy auta a já přemýšlím, jak to doma zase trošku vylepšit. Ze všeho nejvíc mě rozčilují ty neustále ze stropu trčící dráty a na nich pověšené žárovky (a opravdu teď nejde o Edisonky :-D...). Takže jak to udělat, aby to nic nestálo? Nebo aspoň co nejmíň?
V ložnici jsem měla od začátku celkem jasnou představu, co by se mi k cihlové zdi líbilo. Chtěla jsem černé drátěné svítidlo s pěknou velkou žárovkou. Jenže zkuste to vysvětlovat doma, když naše kotelna ještě stále vypadá jako kůlnička na dříví a střecha by taky nutně potřebovala vyspravit. A dyť to přece svítí, tak co jako?! Nakonec jsem tedy sáhla po jiném řešení. Naši měli roky na půdě košatinu. Ze svého prvního bytu. V osmdesátkách jim zdobila právě ložnici. Pak už se nějak nehodila. Až nedávno ji objevila ségra. Chtěla ji dát k sobě domů nad postel (a uznávám, že k jejímu venkovskému stylu by byla docela přesná), ale nakonec se zamilovala do bílého Norma a byla to jasná volba. Až se nakonec stalo, že jsem se rozhodla dát tomu vyplétanému stínidlu šanci sama. Bylo ale prostě moc osmdesátkové. A tak jsem chvíli dumala a pak na něj naběhla se štětcem a balakrylem (jako vždy!)
Ale řeknu vám pravdu, chvíli mi to trvalo, než jsem udělala první tah. Představivost mám sice dobrou - když přijdu ke klientovi, většinou se podívám do místnosti a už se mi to rýsuje v živých barvách - ale tohle bylo přecejen trošku jiné, protože žádné 'undo' nebo 'back' se nedalo zmáčkout, o to spíš, že hranice mezi dobrým výsledkem a průšvihem tu byla taky hodně nezřetelná. A tak jsem si trošku musela pomoct malířskou páskou. Oblepila jsem plochy, které jsem si pomýšlela přeměnit na bílé, pak si to položila v obýváku na skříňku a dva dny to pozorovala z dálky jestli jako jooo...

Příprava...


Až jsem se utvrdila ve svém původním záměru a pečlivě titěrným štětečkem všechno co nejpřesněji natřela. Manžel to pak pověsil a tady je výsledek:

Hotovo!

 
Když si odmyslím původní představu, která byla úplně jiná, tak si myslím, že s tímhle asi dokážu (nějaký pátek?) žít.
...no a to je konec příběhu o tom, jak si pletené stínidlo našlo cestu do ložnice další generace. Nebo začátek? :-)...

No a na závěr něco z rodinné kroniky:
já a svítidlo 30 years ago.
Vidíte, jak na něj hladově koukám?
Asi nám to spolu bylo souzeno! ;-)...

pondělí 5. března 2018

Tip na knížku / Netradiční Karkulka



... myslím netradiční grafickým zpracováním - děj je totiž úplně klasicky karkulkovský.

Už víte, jak mám ráda krásné dětské knížky. Tahle je podle mě opravdu vymazlená! Krom úžasných obrázků ilustrátorky Julie Sardá Portabella má navíc ještě další rozměr, a to ten třetí. Leporelo je totiž vyřezané tak, že vzájemně na sebe naskládané stránky vytvářejí hloubkový dojem. Vidíte hlavu zajíčka v dutině stromu a na další stránce už je vidět celý. Nebo babiččin domeček schovaný za větvemi a šup - hned je tu v celé kráse a ještě s otvíracími dveřmi, které vás zavedou dál.

S Madlenkou na dějové knížky teprve najíždíme, zápletka samozřejmě nesmí být moc složitá. Situaci každé stránky musím popsat rychle, protože dítě mi v listování utíká, ale tahle je tak super, že otáčí tam a zpátky, zkoumá efekty i drobné detaily - zvířátka v lese i babiččino oblečení rozházené po ložnici a všechno popisuje: 'klobook', 'potylka', 'obatěk', 'vik' (k tomu samozřejmě neopomene podotknout 'lobivyyy! Ti ti tiii!')...
... prostě tahle nás moc baví a poslední dobou ji jedem každý den. Takže pokud tuhle klasiku ještě nevlastníte, zmíněné vydání je prostě must have! Vydalo ho nakladatelství Svojtka a hledat můžete také pod heslem Nakoukni do pohádky nebo Peep inside a fairy tale. V této edici vyšly ještě další klasiky: Kráska a zvíře, Popelka a Šípková Růženka. Píšu si na wishlist :-)

No a my máme nastudováno! Byla to ode mě trošku strategie, protože jsem chtěla Madlu připravit na její vůbec první karneval v životě konaný u nás v obci - aby jako věděla, do čeho jde. A pochopila to docela dobře. Kostým jsme několik dní předem vyzkoušely doma, nechtěla ho vůbec sundat. Půl dne tady pobíhala v červeném, vykřikovala, že je Karkulka. A kam jdeš, holčičko? "Babiťkoou". A co neseš? "Dobotkiii". Tak my teda jdem!



3d les...





Nejlepší scéna! Madla by vlkovi do břicha koukala prostě pořád!


... a takhle to dopadlo v reálu! :-)



pondělí 26. února 2018

DIY magnetky



Stále pokračuju v zabydlování naší předsíně. Jedním trnem v oku mi dlouho byla (a určitě nebudu jediná) dvířka k elektrojističům. Prostě takové plechové dveře strašící na frekventovaném místě, hodně na očích. A teď co s nimi. Zvažovala jsem je překrýt dřevěným panelem, ale jelikož už v tomto kousku bytu začíná být předřevováno (uvidíte v některém z následujících příspěvků), rozhodla jsem se nakonec pro méně nápadnou bílou magnetickou tabuli. Když jsem zjistila, že ta z Ikea má asi o 2cm větší šířku než zmiňovaná dvířka a výšku ideálně tak, že se pod ni ještě vleze věšák na klíče (který už znáte z TOHOTO příspěvku), nebylo nad čím váhat!

Hned nato přibyly na tabuli i doma vyrobené dřevěné magnetky. Ty vznikly tak trochu spontánně. Švagrová totiž měla na půdě krabici plnou dřevěných komponentů k sestavení hraček: různé kroužky, tyčky, kolečka, ale i hlavy, uši... no a tyhle dřevěné polokoule. Nebyl v nich žádný otvor ani drážka a marně jsem přemýšlela, k čemu by Madle mohly být. Co mě však napadlo téměř okamžitě, bylo, nač bych je použila já... a tak jsem je dceři prachsprostě zabavila. Manžel mi pak do nich v práci vyvrtal dírky, vsadil malé magnetky a hurá - praktická dekorace je na světě.


Mám z nich velkou radost, protože skoro nic nestály a do mého černo-bílo-dřevěného konceptu skvěle zapadají. Doplnila jsem je černými kovovými magnetkami z Ikea a myslím, že k sobě docela dobře jdou. Vstup do bytu je tak hned veselejší. Umísťujeme tam vzkazy, přáníčka od našich milých, designové pohlednice nebo třeba staré obálky časopisů. Prostě... takové malé sebevyjádření ;-)

Vstup do bytu v původním stavu s elektroskříní...

... a tady už vylepšený o nástěnku a klíčník :-)



neděle 18. února 2018

Lack hack - aneb co se starým stolkem


 Dneska přináším další tip na téma recyklace, tentokrát se jedná o věc, kterou mají doma snad všichni, a to ikeácký stoleček Lack. Přiznám se Vám - bydlel s námi dlouho. Čtyři roky v garsonce plnil svou původní funkci konferenčního stolku, další tři roky ve větším bytě na něm stála v pracovním koutě tiskárna. Nejlepší léta má prostě za sebou, horní deska vykazuje silné známky opotřebení. Po nastěhování do domu pár měsíců všude zavázel, až skončil na mezipodestě a na něm polomrtvá dracena. Žalostný pohled. Ale víte, jak nerada já něco vyhazuju...

... a pak mě napadlo ho trochu vylepšit a umístit k Madle do pokojíčku. Formátem by na první malířské pokusy mohl stačit. Nejprve jsem zvažovala natřít povrch tabulovou barvou. To jsem následně zamítla při představě, jak mi ten křídový prach Madla zašlapává do koberce. Tudy tedy ne. A tak jsem znovu využila sortiment značky Pixers...

Řeknu Vám, vybírala jsem dlouho a nemohla se rozhodnout. Tolik krásných vzorů! Nakonec zvítězila jednoduchost. Přecejen pokoj je už teď plný barevných hraček. Líbil se mi motiv černých stromečků na bílém pozadí. Jelikož ale černých vzorů bude v pokojíčku už dost, připadala mi lepší inverzní barevnost. I z praktického hlediska - když Madle to 'pisy pisy' ujede mimo papír a nebo se něco barevného vylije, nebude to tolik vidět. Černé pozadí u tohoto vzoru Pixers standartně nenabízí, ale s požadavkem mi vyšli vstříc a motiv na přání mi vyrobili. Mám radost!

Po obdržení zásilky jsem se pustila do práce. Stolek jsem očistila, vzala si na pomoc přiložené hladítko a jala se samolepku aplikovat. Řeknu Vám - žádná sranda. Dost jsem se zapotila. Jsem totiž puntičkář a ráda mám věci pěkně udělané. Jenže tady musí člověk trochu vědět, jak na to. Bubliny je třeba vyhlazovat hned od prvního centimentru a samolepku i s podkladovou fólií pomalu hladítkem sunout dopředu. Lepivá část opravdu drží (což je skvělá zpráva z hlediska používání, ovšem člověk má jen jeden pokus na aplikaci :-)). Začátek tedy nemám úplně stoptocentní, ale směrem ke konci už to vypadá dobře. Zdálky ani drobné nedostatky vidět nejsou. Samolepka je hodně pevná a povrch vypadá, že půjde dobře udržovat. Zatím stolek máme v pokojíčku nějaké dva tři měsíce a bez problému. Samolepka není nijak viditelně opotřebovaná, běžné umazání šlo v pohodě utřít vlhkým hadříkem. Jak moc toho vydrží, ukáže až čas, ale zatím jsem spokojená...
Co se pořizovací ceny samolepky týče, je vyšší, než cena nového stolku Lack :-D Já ji dostala na vyzkoušení, takže rozhodně nelituji a mám radost, že stolek dál slouží a sluší mu to. Pokud bych si ale další takovou samolepku pořizovala sama, myslím, že smysl to má hlavně u větších a dražších stolů, na kterých Vám záleží, a nebo u takových, kde má být stůl solitérem v prostoru, například v soukromé kanceláři. 




Nakonec jsem stolek ještě trochu vytunila. Nápad není z mé hlavy, inspiraci jsem (samozřejmě!) našla opět na Pinterestu. Bok stolku jsem opatřila tyčkou, na kterou se dají zavěšovat kyblíčky na kreslicí potřeby (mnozí jistě poznali ikeácký kuchyňský systém Fintorp :-)).  Je to super, protože na stolku pak nikde nezavázejí a nehrozí jejich shození. Kyblíčků se tam dá navěsit podle potřeby a kdyby jeden bok nestačil, zaplníme i druhý :-)


Místo židličky jsem ke stolku zatím umístila jednu z poliček se zaoblenými rohy. Je nízká a Madlence se na ni dobře sedá. Z výsledku jsme nadšené obě. Takový malý domácí malířský ateliér! :-)


čtvrtek 15. února 2018

Mateřské paradoxy


Dneska to nebude o tvoření. Tentokrát tu mám jeden příspěvek hlavně pro maminky. (Takže vy ostatní, které to nezajímá, pro dnešek raději rovnou přepněte na jiný kanál). Toto je taková moje soukromá úvaha o dětech, protože na ně myslím, kudy chodím. Vlastně je to teď moje téma číslo jedna, které vstřebávám už rok a půl (co nadělám!). Mateřství je intenzivní zážitek v životě ženy. Troufám si říct, že je to zážitek extrémní. A to ve všech ohledech, jakými lze na toto slovo nahlížet. Zjistila jsem ale, že jedna věc je na něm obzvláště specifická: je plné paradoxů:



Začíná to už v těhotenství. Nejprve vám doktoři řeknou, že v tomto období byste se měly co nejméně stresovat. Jedním dechem vás ale zároveň pošlou na šestsetosmdesátpět vyšetření, z nichž nejméně polovina vám vyjde mimo políčka, která jsou dle jejich tabulky v normě, takže neustále řešíte, zda máte alespoň minimální šanci, že vaše dítě bude mít dvě ruce, dvě nohy, pumpující srdce a mozek.

No a pak se to narodí. Relativně 'normální' jedinec, tzn. řve, kadí, budí se desetkrát za noc a dožaduje se mlíka. Je vám řečeno, že máte hlavně hodně spát a odpočívat, jelikož únava vyvolává stres a ten se přenáší na dítě. Zároveň si ale nevzpomínáte, kdy naposledy (snad vyjma posledního týdne před odevzdáním diplomky) jste toho dohromady naspala tak málo (a tak mizerně, v hodinových intervalech). Chodíte po bytě jako zombie. Kafe byste neměly - dítě by pak spalo ještě blběji. Přemýšlíte, která droga se nepropouští do mateřského mléka. Zjišťujete, že bohužel všechny!

Ovšem pozor - je potřeba nezapomenout, že pro řádné kojení a dobré zdraví matky i dítěte je žádoucí kvalitně a pravidelně jíst. Dítě se ovšem dožaduje vaší pozornosti. Nechce usínat samo v postýlce. Vlastně nechce vůbec usínat, místo toho chce řvát. Přichází období nafouknutých bříšek, takže postupně z jídelníčku vylučujete luštěniny, pečivo, potraviny obsahující laktózu a hodně cukru, protože co kdyby náhodou něco z toho bylo příčinou oněch zažívacích obtíží. Moc vám toho na výběr nezbylo. A ono je to vlastně skoro jedno. Právě jste totiž zjistila, že je pět hodin odpoledne a vy jste ještě nestihla pro neustálé houpání, masírování bříška a střídání úlevových poloh pozřít nic. Nu což, Tatranka to jistí! (Tak tři denně a můžete energii rozdávat!)

Pro tvorbu mléka je rovněž důležitý příjem vápníku. Toho příjmu si zjevně všimly i vaše moudré zuby, takže rostou jak houby po dešti. Pokud by dostály svého jména, musela byste už teď být nejméně Stephen Hawking. Vy máte ale pocit, že tou neustálou sociální izolací a dětskou mluvou vám IQ kleslo o padesát bodů a z mozku se stal cedník. Reagujete zpomaleně, vtipy vám docházejí tak pozdě, že přemýšlíte, zda je ještě vůbec vhodné se jim smát. Vzpomínáte na divoká léta plná chlastu, kdy jste pod vlivem s někým konverzovala a říkala si: 'vypadám ještě střízlivě, a nebo už si o mně myslí, že jsem totálně mimo?' a připadáte si tak nějak podobně.

Kojení vás omezuje. Neměla byste alkohol, příliš kofeinu, některá jídla. Prakticky se bez dítěte nikam na moc dlouho nehnete, protože je na vás závislé. Navíc ta výroba mlíka člověka i fyzicky vyčerpá - dítě z vás všechno to dobré během pár minut vycucne, takže se někdy cítíte úplně bez energie. Ale! Ta pohoda nemuset neustále běhat do obchodu, utrácet miliony za umělou výživu, sterilizovat flašky, o půlnoci vstávat a podobna duchovi míchat v kuchyni čerstvou dávku... dítě je ospalé - nakojíte. Je nemocné - nakojíte. Škytá - nakojíte. Rostou mu zuby nebo se budí hrůzou - nakojíte. Krom toho - kdy v životě k vám ještě bude vzhlížet s takovým vděkem? Kolikrát budete moci zabořit pusu do těch chmýříček, co má na hlavě? :-)

Dítě roste jako z vody a už neleží jako placka. Místo toho leze, snaží se všude dostat a všechno strčit do pusy nebo to prozkoumat po svém. Musíte mít oči i vzadu. Děláte deset věcí najednou. Když dokončujete oběd a přitom vyskládáváte myčku, protože už nemůžete v celé kuchyni najít jediný čistý talíř, na který byste jej naservírovala, otočíte se a zjišťujete, že potomek, v tu chvíli už znuděný ožužláváním rohlíku, kterýžto měl posloužit jako dočasné zažehnání hladu a prostředek k umlčení nervydrásajících pravidelných výkřiků, mezitím začal rabovat vaši spižní skříň, a tak tomu jdete zabránit v poslední sekundě předcházející katastrofě. Přitom si všimnete, že se pokadilo, takže ho odložíte na bezpečné místo a běžíte pro plenku. Po cestě zakopnete o prádelní koš a dojde vám, že pračka doprala před třema hodinama a nikdo ji ještě nestihl vyložit, a tak míříte do koupelny, abyste ji alespoň vypnula. Skříňka pod umyvadlem má dvířka dokořán a celý její obsah je rozmeten po místnosti, jelikož dítě ve chvíli vaší nepozornosti zřejmě zjistilo, že vstup do této komnaty plné dobrodružství zůstal nezajištěn. Nechce se vám dále zakopávat o všechny ty kartáče, hadry na podlahu a kolíčky, a tak je začnete uklízet. Co to tu smrdí? Do prčic! Na plotně se připálila rýže! V tu chvíli uslyšíte zvonit telefon. Volá manžel z práce: 'No to je dost, žes to taky jednou po sto letech konečně zvedla. Co tam furt děláš?! ....... No, všechno. Ale udělané není nic!

Chcete pro své dítě to nejlepší. Takže hlavně nic nepodcenit, je potřeba se řádně informovat. Dítě byste po narození měli hodně nosit v šátku, protože na tuto polohu bylo v prenatálním stadiu zvyklé. Když ho ale nosíte, fatálně mu tím pokřivíte páteř. Dítě by v prvních měsících nemělo dostat lepek. Když ho ale nedáte, může později vzniknout intolerance. Dítě musí být řádně proočkováno, jinak chytí nějakou smrtelnou nemoc a bude přinejmenším mrzák. Jenomže vakcíny jsou plné jedů, které se do dítěte v krátkém časovém horizontu napumpují a to může mít silné nežádoucí účinky a může dojít k otravě. Dítě musí mít pevný řád a musí cítit rodičovskou autoritu, aby z něho nevyrostl rozmazlený spratek. Jenomže když mu nedáte možnost se projevit a vyjadřovat své pocity a názory, nebude vás vnímat jako partnera a nevyroste z něj samostatná osobnost. Dítě musí mít boty s žirafím certifikátem, aby se mu správně vytvořila nožní klenba. Ale když noze neumožníte přirozený vývoj a formujete ji botou, může se to v budoucnu projevit pokřivenou páteří a stočenými palci... v podstatě nemáte šanci se v jakékoli situaci rozhodnout správně. Tak si radši dejte panáka a už nic nečtěte!

Dny jsou tak nějak stejné. Nevíte, zda je úterý, nebo sobota. Celé hodiny se věnujete dítěti. Sedíte v pokojíčku na zemi a koukáte, jak pořád dokola přehrabuje bednu s hračkami, staví na sebe dvě kostky a zas je boří, rozmetá okolo sebe věci, které jste před minutou uklidila na místo, protože si už s nimi nehrálo. Nudíte se. Když se ale nad tím hlouběji zamyslíte, vlastně nic nestíháte.

Sníte si o tom, co všechno budete dělat, až dítě usne. Jenže ono to tuší, takže neusne. Když náhodou jednou konečně ano, vůbec to nečekáte a ta dočasně nabytá svoboda a moře času vás natolik zaskočí, že vlastně nevíte, co s ní.  Nejdříve si nemůžete na žádnou činnost vzpomenout. Pak si vzpomenete, ale říkáte si, že to není možné a že se určitě za chvíli vzbudí, takže nemá smysl začínat nic velkého. Po dvou hodinách si říkáte, že kdybyste byla začala dělat něco velkého, mohlo to být hotovo, ale teď už to začínat nemá smysl. Právě jste promrhala situaci, která se znovu bude opakovat v přestupném roce/až přiletí Marťani/až budete bohatá/až budeme mít důstojného prezidenta (každá zaškrtněte variantu, která se nejvíc blíží pravdě).

Čas plyne relativně rychle. Matky to vědí stejně dobře jako Albert Einstein... Když jdete na procházku a dítě si za prvním rohem vzpomene, že nejzábavnější činnost na světě je rýpat se klackem v blátě, připadá vám pět minut jako hodina. Když se ale vypravujete z domu na schůzku, kam se musíte dostavit i s dítětem na určitou dobu, trvá hodina sotva pět minut. Stejně paradoxně fungují i delší časové úseky: někdy se vám zdá, že ty dny doma jsou nekonečně dlouhé, že víkend, kdy aspoň částečně vypadnete z toho stereotypu, nikdy nepřijde. Na druhou stranu ovšem zjišťujete, že před chvílí bylo jaro, vy jste se ani nenadála a najednou padá sníh a blíží se Vánoce. I to dítě se změnilo mávnutím kouzelného proutku: včera jste ten uzlíček poprvé spatřila a dneska jde s aktovkou na zádech poprvé do školy!

Když jste přijela z porodnice a dítě fungovalo v režimu jím-spím-kadím, přála jste si, aby už bylo větší, umělo komunikovat a nebylo tak zatraceně náročné. Teď máte doma větší a přejete si mít malé, které neumělo nikam utéct, neodmlouvalo a polovinu dne prospalo.

Po těch měsících a letech doma se z vás stal tak trochu asociál. Z vaší osobnosti zbyly jen střípky. Připadá vám, že jste troska. Když se ale podíváte okolo sebe, na své přátele-rodiče, zjistíte, že nikoho toto období nezměnilo k horšímu - ba naopak. Vidíte všechny ty empatické, nesobecké lidi schopné otevřené a upřímné komunikace, kteří umí efektivně organizovat čas, jsou trpěliví, milující, neodsuzující a tolerantní stokrát víc než dříve.

Neustále si stěžujete, jak být zavřená doma je na prdlačku a jak už se těšíte zpátky do práce. Když v ní konečně jste, vzpomínáte, jaká to byla pohoda: žádné dedlajny, žádný otravný šéf, mohla jste celý den chodit v pyžamu a bez make-upu, někdo vám projevoval vděk za to, co děláte... 

Někdy máte pocit, že výchova dítěte je na vás moc. Že to jsou malé pijavice, které vám sebraly váš čas, koníčky, peníze, prostor pro sebe. Přesto jsou tím nejlepším a nejdůležitějším ve vašem životě. Bezmezně je milujete a za nic na světě byste je nevyměnili. Ba co víc, navzdory extrémním zkušenostem se (zcela dobrovolně a rádi) rozhodnete to celé klidně absolvovat ještě jednou (dvakrát, třikrát...) :-)




PS: info pro nastávající či teprve plánující rodiče: článek má sloužit hlavně k pobavení a ne jako anti-reklama. Doufám, že jste mou ironii pochopili. Milujte se a množte se! ;-)

Oba v článku použité obrázky jsou
z pera španělské ilustrátorky Carmen Saldaña,
tvořící pro děti. Nedávno vyšla kniha
I give you the world plná jejích ilustrací,
která určitě stojí za povšimnutí :-)