pátek 12. ledna 2018

DIY dárky: stolní kalendář


Vánoce jsou za námi, a tak můžu konečně odtajnit něco málo z toho, co jsem tentokrát připravila za nadílku. Letos se mi opět podařilo kromě klasických kupovaných dárků překvapit blízké i něčím osobním. Pro rodiče a babičku jsem vytvořila kalendář. Není to nic nového pod sluncem, ale myslím, že je to fajn spojení hezkého a praktického, krom toho se hodí i pro blízké, kterým je problém něco vybrat, protože nemají žádné speciální záliby, a nebo tvrdí, že už nic nepotřebují (u nás v rodině je to případ babičky). Kalendář jsem vytvořila z povětšinou mnou focených snímků a musím přiznat, že jsem nad ním nakonec strávila celkem dost času, protože jsem chtěla, aby měl i nějakou grafickou úroveň - jen výběr fotek, barevné úpravy a ořezy tak, abych se vlezla do daného formátu, si vyžádaly svoje. Ale kdo to příliš neprožívá, bude mít kalendář jistě raz dva, protože spousta firem nabízí vlastní, uživatelsky příjemné aplikace, které to doslova udělají za vás. Já jsem ten svůj objednala od značky Bontia a s výsledkem jsem moc spokojená. Zvolila jsem stolní variantu, která mi připadá praktická, rodiče i babička si totiž do něj zaznamenávají narozeniny, schůzky a lékaře. Tato dvoutýdenní verze obsahuje 29 snímků, což byl takový kompromis, 12 mi totiž přišlo málo a naopak 54 hezkých snímků bych asi nestihla připravit. Navíc mi rozložení stránky umožnilo použít fotky s původním formátem na výšku i na šířku, dalo se to celkem jednoduše přizpůsobit. Pořizovací cena nebyla nijak závratná a fotky vnučky/pravnučky budou dělat radost po celý rok, takže prostě po všech stránkách dárek, ke kterému se zřejmě budu opakovaně vracet.
Měla jsem v plánu vyrobit tři - pro dvoje rodiče a jednu babičku. Na konci listopadu už jsem to měla připravené a mnula si ruce, jak jsem to krásně vymyslela, když vtom mi tchyně, která ráda fotí, vypálila rybník a nadšeně se mi svěřila s tím, jak začala před nedávnem vytvářet na internetu kalendáře. Jednalo se sice o nástěnnou variantu s jiným tématem, ale najednou mi přišlo, že ji se svým prezentem asi moc nepřekvapím, a tak jsem narychlo pro ně musela vymyslet něco jiného. Co myslíte, stihla jsem to? Výsledek uvidíte zase příště ;-)

Jednoduché schéma: obrázek formátu téměř čtverec, vlevo a vpravo dva týdny

Líbil se mi i font a jednoduché označení měsíce

V kalendáři jsou nejdůležitější momenty z Madlenčina života :-)

pondělí 8. ledna 2018

Novoroční předsevzetí


Dáváte si je, nebo je to pro vás zbytečnost? A jak si vedete s jejich plněním?

Přiznám se, že moje bilance nikdy nebyla dobrá. Asi proto jsem si je přestala dávat. Když nad tím tak přemýšlím, možná to bylo v nedostatku důslednosti. Že jsem je nikdy nebrala až tak vážně, nikam si je nepsala a tudíž pravděpodobnost porušení byla celkem velká. Letos to chci proto změnit. Píšu o tom sem, aby to bylo skutečně černé na bílém (a možná abych se třeba víc styděla, až budu muset své případné neúspěchy na konci roku odtajnit). Tak tedy: letos mám předsevzetí dvě (no, ono by se toho našlo mnohem víc, ale je mi jasné, že když to přeženu, bude to kontraproduktivní)...

Prvním a největším předsevzetím je naučit se řídit auto. Tedy... naučit se ZNOVU řídit. O tom, že řidičský průkaz vlastním už skoro patnáct let povětšinou záměrně mlčím. Někdo by pak po mně mohl chtít, abych ho svezla. A nejsem přece (sebe)vrah! Za volantem jsem od autoškoly prakticky neseděla. Výmluv proč bylo vždycky dost. Teď, po přestěhování na venkov už mi žádná nezbyla. Naopak se řidičská schopnost začala jevit jako naprostá nutnost. Budu se do toho muset obout, překonat svoji panickou hrůzu a myšlenky na nejhorší a šlápnout na pedály. Držte mi palce!

Druhé předsevzetí jsem pracovně nazvala 'udělat si pořádek'. Nevím, čím to je, možná za to můžou Vánoce a přítomnost nových věcí v domě, pro které je potřeba udělat místo... možná ten všudypřítomný nadbytek a tuny cukroví, které už mi doslova lezou krkem, volají, že je nutno odlehčit. Najednou mě popadla nepřekonatelná touha provětrat skříně (asi i proto, že po nastěhování na to už nezbývaly síly, všechno se prostě jen 'někam strčilo', aby to nepřekáželo v cestě, a některé věci dodnes nemají své pevné místo, nebo jsem je v horším případě ještě ani nenašla). Mé předsevzetí se ovšem netýká jen majetku a úložných prostor v bytě. Mám v plánu si vzít na paškál i mrazák, mobil a počítač. Promazat stovky starých fotek, doupravit ty za poslední měsíce, udělat Madle (konečně!) první fotoalbum, sestříhat videa... a udělat si koneckonců pořádek i ve své hlavě. Utřídit myšlenky a priority a zkusit si efektivněji zorganizovat čas tak, aby mi zbyl nějaký i pro sebe a na mou práci (a tím teď nemyslím péči o děcko a domácnost).

Je mi jasné, že tohle předsevzetí bude samo o sobě dost náročný úkol hlavně na ten čas, takže asi na chvíli nebudu zvládat zhmotňovat své kreativní nápady. Ale nebojte, blog ani v tuto dobu nebude spát. Mám v záloze ještě spoustu realizací z poslední doby, které jsem Vám ještě nestihla ukázat. No a taky mám v plánu vás informovat o tom, jak se mi daří plnit své 'závazky'. Bude toho určitě hodně i v roce 2018. Tak zůstaňte na příjmu a předsevzetím třikrát zdar!

středa 3. ledna 2018

Kouzlo Vánoc...


 Tak Vánoce jsou za námi. Nevím, jak Vy, ale já mám pokaždé v duši takové podivné prázdno, když odcházejí. Trvá to vždycky naštěstí jen pár dnů a pak se nahrnou do popředí všední starosti, které to překryjí, ale prostě ten pocit, když sundávám girlandy, odstrojuju stromeček a pak vídám venku ty ještě nedávno nasvícené frajery smutně odpočívat opřené o popelnice, mě doslova trýzní. Jsem v tomto ohledu pořád jako malé dítě, Vánoce jsou pro mě speciální období...

Můj manžel tohle nikdy nepochopí, on ty dny vnímá jen jako komerční svátky sloužící k tomu, aby se ekonomika točila, a dokáže si je užít jen když prchne do hor. To, že já jsem schopná vysněný týden v roce plánovat už v létě, vymýšlet dárky, vyrábět dekorace a pak jimi zahltit byt tak, že to na vás vyskakuje z každého rohu (ano, i na parapetě nad WC jsme měli chvojí ve vázičce!), mu nejen že nejde na rozum, ale skoro bych řekla, že ho to obtěžuje. A tak si o adventu pouštím Sám doma a Nata Kinga Colea potajmu když vyrazí s kamarády na pivo, aby se mi nesmál. Pro mě je to důležité, já se ladím. Uznávám, že je to každým rokem těžší, udržet to kouzlo Vánoc v sobě. V dětství k tomu stačilo zacinkání zvonečku a mokro ve sněhulích a bylo to tam! Magie! Ale jak člověk stárne a padá na něj tíha zodpovědnosti, životních zkušeností a reklamy ho masírují ze všech stran, najednou má mnohdy problém v sobě znovu nalézt tu čirou radost přítomného okamžiku. Musí si dopomáhat. A tak mám každoroční rituály: dokola pouštím stejné pohádky, stejné koledy. Kochám se starýma baňkama, jehličí mám po celém bytě a bramborový salát jím jen jednou v roce, aby byl stále výjimečný. A každý rok čekám, jestli se to kouzlo znovu dostaví. Aspoň na malou chvilku...

Letos jsem na něj čekala opravdu dlouho. Nahrnula jsem na sebe spoustu úkolů a pak nestíhala, šílela. Na vánočních trzích, kam se mi podařilo na svařák s přáteli dostat (bez Madly) jen jednou, bylo toho dne takové davové šílenství, že jsem si připadala spíš jako někde na štvanici. O tom ale svátky světla být nemají. Kouzlo je právě v tom tichém rozjímání. Jen tak bloumat spící krajinou a nebo ulicemi, kde za okny svítí stromky, a v klidu si přemýšlet, užívat. Jenomže když máte k tomu všemu na starost rok a půl staré dítě, které venku prchá do čtyř světových stran a zajímá ho všechno, jen ne to, co vás, na nějaké bloumání vám moc času nezbývá. A tak to pořád nějak nepřicházelo, navzdory všem svíčkám a girlandám, co jsem jich doma rozmístila...

Můj milovaný polštář s koníčkem, který jsem vyrobila pár let zpátky
a už se stal mým vánočním evergreenem
23. 12. už bylo připraveno vše kromě stromečku. Ten měli přivézt manželovi rodiče. Do pokoje jsme ho ustavili až večer, když Madla spala, aby ho, rozsvícený, poprvé spatřila až ráno a mohla pomoct se zdobením. Tchán ho ořezal a usadil do stojánku, já na něj navěsila žárovičky, všichni odešli spát a pak to přišlo: poprvé v tomto roce se magie dostavila i ke mně. A pak už zůstala po celé Vánoce. Vygradovala na Štědrý den, kdy jsme se u jednoho stolu potkali se všemi rodiči, a pod větví, kde Madla rozbalila svůj letošní sen. Jakmile vysvobodila panenku z krabice, přitiskla ji k sobě a pomazlila a to byl moment, který prostě musí dojmout sebevětšího odpůrce svátků. Ačkoli jsme najezdili spoustu kilometrů, návštěva prababičky, sedánky s rodinou i párty s kamarády za to stály. Nakonec jsme se na pár dní dočkali i vytouženého sněhu!

No a teď je tomu konec. Je to smutné, ale musí to tak být. Kdyby to trvalo celý rok, už by to nebylo výjimečné a možná bychom si toho všeho ani neuměli vážit. Myslím, že je vlastně fajn, že nás kalendář alespoň tímto způsobem jednou za rok přiměje si připomenout všechno, za co můžeme být vděční. A že to není samozřejmost. Asi proto tolik miluju Vánoce a bojuju za zachování toho kouzla. Obchodníci a televize se ho sice každým rokem brutálněji snaží přehlušovat, ale ono tam někde hluboko je pořád přítomné a čeká, jestli si ho někdo všimne.
Tak Vám přeju šťastný a povedený rok 2018 a na jeho konci zase trošku magie!

...no a na závěr pár obrázků, jak jsme letos kouzlili u nás doma ;-)


Jídelna...
... a s improvizovaným osvětlením. V celém bytě
nám trčí ze stropu žárovky, a tak jsem to dočasně
vylepšila svátečním osvětlením v podobě papírového
lampionu - hvězdy - z Ikea


Jediná doba v roce, kdy máme na stole ubrus.
Tento mi ušila mamka z látky, kterou dostala
jako svatební dar. Mělo to být původně povlečení,
ale nakonec zdobí naši jídelnu



Bylo nám krásně! :-)

čtvrtek 28. prosince 2017

DIY dekorace na vánoční stromeček


Každý milovník Vánoc má svůj vysněný vánoční stromek. Jak by měl vypadat ten váš? :-)

Tak jako se člověku postupem času mění názor na módu, účes nebo na vybavení bytu, měla jsem u sebe doma v průběhu let různé stromečky. Jednu chvíli (no, už je to nějaký pátek) dokonce plastový bílý s kouličkami v růžovém a zeleném odstínu (aby mi to ladilo k tehdejším tapetám). Z toho už jsem tedy vyrostla! A ačkoli se v otázce bydlení dlouhodobě přikláním k přírodním materiálům, k nadčasovým a neutrálním odstínům, trvanlivým kouskům nábytku a obecně jsem spíš minimalista, u vánočního stromečku toto neplatí. Zjišťuju, že mě prostě nejvíc baví voňavé smrčky ověšené starými malovanými skleněnými ozdobami ve tvaru koulí, šišek, kaprů a luceren (nebo klidně i něčeho mnohem kýčovitějšího!). Prostě stromek mého dětství. Když jsem byla malá, před Vánoci jsme vždycky s mámou zašly spolu do obchodu a mohla jsem si tam vybrat jednu novou ozdobičku. Každý rok jednu. Spousta z nich se dožila současnosti a pro mě mají obrovskou hodnotu. A v téhle krásné tradici bych chtěla pokračovat, aby i moje dcera měla památku. Dokonce už mám v plánu pořídit si k tomu všemu i retro žárovičky, takové, co svítí buď všechny, nebo žádná - to je potom ten správný vánoční adrenalin! Říkáte si, že jsem magor? No, asi jo! :-D

Ale tohle celé až jindy. Madlenka je zatím ještě hodně malá a ačkoli se k hračkám chová hezky a chápe už toho dost, občas prostě něco upadne a já nemám nervy jí celé svátky hysterická stát za zády a kontrolovat, jestli už z některého kousku z rodinné sbírky nejsou střepy. A tak jsem to dočasně vymyslela jinak. Letos tedy máme ozdůbky kovové (některé jsem si přivezla z dovolené z maďarského městečka Szentendré, kde mají celý obchod s Vánocemi!, pár jsem dostala darem od kamarádky) a doplnila jsem je DIY kousky z filcu. Něco už jsem měla z mého dřívějšího tvoření, nově jsem k nim přidala další a trošku to vytunila - knoflík, výšivka, mašlička a ouško na zavěšení. Oblíbený šedý melír jsou zbytky materiálu z čalounění houpacího křesla (o něm jsem psala TADY), tradičně vánoční bílá a červená jsou pak klasické filcy z výtvarných potřeb, které jsem našla doma (stejně jako stužky a knoflíky), takže to byla několikavečerová zábava s nulovými náklady. Stromeček máme letos takový menší, takže počet, který jsem stihla vytvořit, byl nakonec tak akorát. K nim jsem ještě na poslední chvíli dodala i řetěz z keraplastových hvězdiček a kousku špagátu. Původně jsem lepila tavnou pistolí vždy jen jednu hvězdičku, ale rubová strana vypadala dost ošklivě, takže nakonec jsem dala dvě proti sobě a taky to funguje.


Madla je ze stromečku nadšená, ochotně pomáhala zdobit, teď ho neustále chodí okukovat a komentuje: "tomeje" (stromeček), "fití" (svítí), "jedidi" (hvězdičky), "jonini" (rolničky), "šedí" (srdíčka). Největší radost ovšem byla dvacátého čtvrtého pod stromečkem. Dočkala se svého vysněného miminka. Reakce při rozbalování byly takové, v jaké jsem doufala... a pak ho celý večer tahala, muchlala, přikrývala, krmila a nakonec s ním odešla do hajan. Prostě si to užíváme! A co u vás? Našli jste taky pod větvičkou to, co jste si přáli? A jak jste je letos ozdobili? Přírodninami, v severském duchu, nebo retro kýčem? ;-) Přeji vám krásný zbytek Vánoc a bujarého Silvestra!

filcová srdíčka v několika provedeních


řetěz z keraplastových hvězd, lepený tavnou pistolí




Madlenka pomáhá se zdobením :-)



neděle 24. prosince 2017

Šťastné a veselé!


No a je to tady, přátelé. Doklopýtali jsme (někteří možná doskákali, ale to není tak úplně můj případ, neb jsem si opět naložila na hrb víc, než bylo potřeba ;-)) do velkého finále! Tak dneska bez zbytečných řečí: přeji Vám všem ty nejlepší a nejkrásnější Vánoce. Vánoce, kdy se plní přání. Kdy dětské oči září, kdy se sejdou blízcí u jednoho stolu, kdy se všichni neskutečně přecpeme a pak blaženě zasedneme k pohádce, ke knížce, a nebo třeba ke svařáku a deskovkám. Ať je to u Vás jakkoli, užijte si je naplno. Teď už bez stresů. Pro to kouzlo okamžiku. A do nového roku vykročte tou správnou nohou, plní energie a zdraví. Ať je pro Vás úspěšný a zajímavý, ať se prostě vydaří! ... a ať už Miloš není znovu prezidentem, prosííím! (promiňte mi tu politickou tečku, ale nemohla jsem si to odpustit :-D)

PS: a to, co vidíte na přáníčku, je malá ochutnávka našich letošních stromečkových dekorací. Budou převážně hand-made a mám jich v záloze vícero druhů, ale o tom zas až příště, my totiž jdeme s Madlenkou teprve dneska zdobit, takže toho zeleného frajera Vám ještě musím vyfotit :-)


středa 20. prosince 2017

Vánoční pozdravy 2017


Asi jako vy všichni, jsem teď před Vánoci s přípravami nějak ve skluzu. Každoročně to podcením, vždycky si říkám, že je času dost... a najednou není. Takže dnes jen krátký report o tom, jak dopadla má letošní přáníčka.

Přiznám se Vám, dlouho jsem váhala, jaký motiv zvolit. Samozřejmě jsem sjížděla Pinterest. Nejdříve se mi pořád nic nelíbilo. V jednu chvíli se mi toho naopak líbilo až moc. A tak jsem si buď mohla hodit korunou, a nebo se rozhodnout podle toho, co mám doma v šuplíku k dispozici. Ano, vzhledem k mé momentální situaci jsem se rozhodla pro druhou, tedy low-cost variantu. Krémová přáníčka mi zbyla ještě ze svatebního tvoření a teď se to perfektně hodilo, takže v podstatě jediný materiál, který mi chyběl, byl kousek červené stužky a tu jsem pořídila za pár peněz v galantérce.  Jako motiv jsem nakonec zvolila prostý věneček. Něco mezi boho stylem a klasickým vánočním kýčem, vždyť to znáte! :-) Obrys jsem nakreslila inkoustovým fixem, který je skvělý v tom, že přes něj lze malovat vodovkama a nerozpíjí se, takže jsem ho mohla i vybarvit. Pro tyto účely jsem Madle ukradla několik jejích akvarelových pastelek (mimochodem jsem zjistila, že ty z Ikea jsou mnohem lepší než pastelky, které koupíte v papírnictví - mám osobní zkušenost ještě s Mapedem a ty mě trochu zklamaly...). Práce to byla poměrně rychlá - obtáhnout pastelkou, rozmazat mokrým štětcem, procvaknout dírkovačkou nahoře dva otvory a uvázat mašličku.
No a je to! Pozdravy v obálkách už jsou na cestě k mým milým a blízkým. Trošku pozdě, ale do Ježíška to ještě stihnou.




... a to je, přátelé, pro dnešek vše, já se loučím, ja Vám mávám a zas běžím dál, protože se mi z rukávu právě sype vanilkový cukr, je jedna v noci a trouba vyplivuje další dávku cukroví. A jak to vypadá tam u vás? :-)






neděle 10. prosince 2017

Píšeme Ježíškovi aneb tipy na dárky pro malé panenkomilky :-)


Taky se Vám zdá, že to nějak rychle utíká? Advent už je ve své půlce a Vánoce opravdu za dveřmi. Letos se na ně obzvlášť těším - myslím, že budou úplně jiné, než všechny předchozí v mém životě. Letos si opravdu poprvé nepřeju pro sebe žádné dárky (a vzhledem k částce, kterou jsme utratili za stavbu, se mi to tentokrát i splní! :-D). Jen aby se to všechno vydařilo pro Madličku! Loni jí to ještě bylo celkem jedno. Zaregistrovala světýlka, stromeček a že píchá, líbila se jí bimbající baňka a to bylo tak všechno. Dárky sice rozbalovala, ale obsah ji příliš nezajímal - pouze trhání papíru. Teď už je ale o rok starší, a tak mám velké plány. Už to mám všechno nachystáno. Ježíška totiž není radno podceňovat. A než se nervovat na poslední chvíli a okusovat nehty, zda seženu/neseženu, začala jsem na konci léta už pomalu přemýšlet, co by to chtělo, na podzim hledat v nekonečném moři zboží na internetu to jediné a pravé... no a teď už je to všechno doma. Nakoupila jsem Ježíšky i za babičky a dědečky, aby to měli bez práce :-)
Předpokládám, že Vy, rodičové malých dětí, jste na tom podobně a jste již plně připraveni, a tak Vás tento článek asi moc nevytrhne. Ale třeba se mezi vámi najdou i tací, kteří ještě tajnou skříň nestihli zcela naplnit a mají doma holčičku ve věku Madly, nechce se jim lámat si hlavu (nebo na to nemají čas) a trocha inspirace se jim šikne. Nebo klidně na nějakou jinou příležitost (narozeniny, Valentýn...). Tady je, za pět dvanáct (omlouvám se, ale na některé balíčky ze zahraničí jsem čekala, až dorazí, abych je mohla nafotit), ještě několik mých tipů z Ježíškovy dílny 2017 :-)

Na úvod podotýkám, že máme doma holčičku ze všech nejholčičáčtější, takže u nás ve velkém frčí panenky, móda a kreativní činnost. Aneb alespoň nějaký svůj gen jsem předala a teď se z toho neskrývaně raduju!



REALISTICKÉ MIMINKO
U nás letos dárek number one. Jsem přesvědčená o tom, že i kdyby pod větví nebylo vůbec nic dalšího, Madla bude nejšťastnější tvor na planetě. Divila jsem se, jak je dítě, které ještě samo cucá mlíko z prsu, schopné se s láskou starat o panenku, krmit z lahve, vozit v kočárku a přikrývat v postýlce peřinkou. Ale je to tak. Jásá nad každým obrázkem mrněte na obalu kojenecké vody a plenek. Když jsme na návštěvě, kde mají panenku-novorozence, okolní vesmír pro ni přestává existovat. A tak dostane od Ježíška vlastní. Už totiž dobrý měsíc chodí a všude vyřvává, že si přeje "mimíííí". Toto je panenka Bimba od španělské značky Antonio Juan a objevila ji moje máma. Zamilovaly jsme se obě. Má 39cm, takže je podle mě velikostně ideální pro malé dítko. Váží navíc pouhých 450 gramů. Má měkké tělíčko, pouze končetiny jsou vinylové, takže je krásně ohebná, prostě k pomuchlání. Nemám ráda hračky na baterky a mrzelo mě, že všechny s měkkým bříškem měly nějakou "funkci" navíc, ale tahle naštěstí jen pláče (a jde to vypnout!) a dudlíčkem se utiší, tak si myslím, že by se to mohlo líbit. Jak jsem alergická na růžovou, tak tenhle obleček mě prostě nadchl. Posuďte sami :-)










ČAJOVÝ SERVIS a KUFŘÍKY
Předpokládám, že další dárky už jsou spíše do počtu, ale... ehm... já si taky potřebuju celý rok s něčím pěkným hrát a do tohohle jsem se zamilovala (popravdě se z něj roztekla i moje mamka a ségra!), tak snad se naší malé pečující mamince bude taky líbit :-) Je celý kovový, takže by měl i něco vydržet, zabalený v krásném kartonovém kufříku s motivy zvířátek. Značka Sass and Belle je v této oblasti opravdový mistr. A opět - na to, že nemusím růžovou, toto jsem si nedokázala odpustit!
Aby na rozkošných miniaturních talířcích měla co servírovat, dostane ještě krájecí potraviny. Dělají se v milionu provedení, já jsem trvala na dřevěných. Ty naše jsou z Lidlu. Není to tedy bůhví jaká designovka, ale máme doma z tohoto řetězce už několik dřevěných hraček a musím říct, že kvalita i cena jsou supr a špatně také nevypadají! :-)
Ze stejné série Sass and Belle jsme pořídili i sadu kufříků, které mají podle mě široké využití a v žádné domácnosti by neměly chybět. Takhle jí to bude spolu hezky ladit!








KNÍŽKY


Ptáček a lev (Marianne Dubuc) - Tato knížka je možná mezi rodiči celkem známá, ale kdyby náhodou ne, krátce představím, moc mě totiž zaujala. Je to jednoduchý příběh o lvovi, který zachrání zraněného ptáčka a umožní mu u něj doma přečkat zimu, než se jeho kamarádi vrátí z teplých krajin. Zažívají spolu spoustu krásných chvil. Na jaře se ptáček přidá ke svým druhům a lev zůstane sám a je mu smutno. Uplyne celý dlouhý rok a znovu nastane zima. Shledá se znovu se svým malým kamarádem? :-) Textu je v knize opravdu málo, doslova pár vět nebo hesel, což je podle mého názoru ideální pro malé dítě, které má rádo knihy, ale nevydrží dlouhé čtení, chce hlavně listovat a koukat na obrázky. Ty jsou skutečně půvabné, někdy velmi minimalistické, ale naprosto výmluvné. Příběh mě dojal a moc se těším, až budu Madle vysvětlovat, co je to přátelství :-)









Alle vier jahreszeiten - myslím, že tato kniha je u nás prakticky neznámá, v češtině ani nevyšla. Já ji mám německy. Podotýkám, že z hodin němčiny si pamatuju asi tak dvacet slov, ale v tomto případě to vůbec nevadí, kniha totiž o textu opravdu moc není. Objevila jsem ji díky Instagramu autorky, německé ilustrátorky Katrin Wiehle, a hned mě zaujala. Je totiž o ročních obdobích. Toto téma bylo zpracováno snad milionkrát, ale v téhle verzi velmi jednoduše, tak, aby to pochopily i nejmenší děti. Jedná se o leporelo o několika stránkách, přičemž každému období jsou věnovány 3-4 strany. Jedna dvojstrana vždy představuje stejnou krajinu okolo domu a jak se proměňuje během jara, léta, podzimu a zimy. Ukazuje přírodu, lidské činnosti, zvířata a typické předměty. Další stránka je pak doplněním této hlavní dvojstrany. Kniha je celá vyrobená z recyklovatelného materiálu a tištěná přírodními barvami, což je na jednu stranu pro mě, jakožto milovníka "zelených" věcí super, na stranu druhou mě trochu mrzí, že bílá barva kvůli tomu není bílá, ale jakoby šedobéžová a některé obrázky jsou tím pádem méně zřetelné. Ale samotné ilustrace mě opravdu nadchly (stejně jako celá práce Katrin Wiehle, kterou určitě zkoukněte!). Myslím, že pro základní pochopení ročního cyklu je toto ideální kniha. Snad se bude líbit.






Madlička najde pod stromečkem ještě nějaké další knížky, ale vzhledem k tomu, že mi přišly notoricky známé, tak už je neuvádím. Ale myslím, že knih prostě není nikdy dost, i kdyby na chleba nebylo! :-D

Tak, to je pro dnešek vše. Přeju Vám všem, ať se Vám podaří vybrat to nej pro ty vaše milované, ať se vyhnete nákupním horečkám a davovému šílenství a ať si zbytek adventu užijete v pohodě a vaše dárky potěší! :-)