pondělí 20. listopadu 2017

První rok na blogu


Tak už bloguju rok! Je čas se ohlédnout - jaký ten první rok vlastně byl? A jaký bude ten další?

V prvé řadě bych chtěla poděkovat všem, kteří si mě v tom virtuálním prostoru našli a občas sem zajdou na čumendu. A obzvláště pak těm, kteří si z té obrovské spousty výborných blogů vybrali i ten můj k pravidelnému sledování. Vězte, že blogování se mi (velmi rychle) stalo koníčkem a mám upřímnou radost z každé návštěvy a milého komentáře. On je to vlastně víc než koníček - je to teď, v době mateřské, můj způsob komunikace se světem, něco, co mě velkou měrou vytrhává z rodičovského stereotypu a pomáhá mi nezbláznit se. Taky je pro mě motorem pro realizaci mých nápadů, která by mi jinak trvala daleko déle, prostě proto, že je jednodušší se jít dobře vyspat, než v půl druhě ráno něco plést/šít/malovat. Jenže jak jsem už psala několik dní nazpátek - spánek ducha kreativce tak zcela neuspokojí ;-)

Co se od doby založení blogu změnilo, je moje předsevzetí neudělat z něj mamablog. Snažím se zuby nehty, aby stále byl tím, čím byl na začátku koncipován, a to především archivem mého tvoření. Ale faktem je, že se ze mě stala máma na 150% (do jisté míry je to asi i tím, jaká osobnost se nám narodila :-)), a tak je pro mě naše dcera teď největším tématem a často mám potřebu se s tím svěřit, nebo třeba sdílet s ostatními nabyté informace z přečtených knížek (mně samotné totiž několik jiných blogů bylo a je v mateřství velkou oporou a pomocí). Dcera sama je pak pro mě také inspirací - ráda pro ni vytvářím věci. A tak se můj virtuální prostor pomalu přetransformoval z toho ryze kreativního na tématickou směs tvoření-rodičovství-bydlení-nákupy-lifestyle-úvahy o nesmrtelnosti chrousta :-D. A tak už to asi zůstane...

Co se těch témat týče, dle sledovanosti usuzuju, že nejraději čtete o tom, jak bydlíme. Vězte, že i pro mě je toto téma asi tím NEJ, přecejen profese se nezapře a pro mě je má profese zároveň mým koníčkem. Myslím, že doma je stále co vylepšovat a na starém domě člověk nemá nikdy úplně hotovo, takže inspirace určitě hned tak nedojde. A kdyby náhodou ano, ještě stále je tu jedno pole neorané (a to doslova!) a tím je naše zahrada. Plány jsou velké! :-)

Do budoucna bych ráda tento blog vylepšila a v čem si myslím, že mám stále velké rezervy, jsou fotografie. Dílem je to mými schopnostmi a dílem technickým vybavením. Co se vybavení týče, sním si o lepší zrcadlovce (tedy vyšší řadě, než mám), ale to určitě ještě dlouho nebude na pořadu dne, takže bych si ráda pořídila alespoň lepší objektiv. Vymlouvat se ale na něj tak zcela nemůžu, protože je pravda, že dobrý fotograf si poradí i s minimálními nástroji. U mě je problém hlavně v čase, kterého mám kritický nedostatek, takže psát články zvládám u kojení a většinou jich mám rozpracovaných několik, kdežto aranžování interiéru a vytváření fotografických podmínek chce víc prostoru. Přes den mi to nedovoluje dcera a v noci absence dobrého světla. Je to trochu boj. Snad to časem poladím :-)

No a nakonec bych chtěla tohle místo udělat uživatelsky příjemnější a tématicky přehlednější, mám už nějaké nápady na vylepšení, ale uvidíme, kdy k tomu dojde. Zkrátka stále je na čem pracovat. Moje touha po tvoření je velkým hnacím motorem. Tím motorem jste ale také vy, čtenáři. A tak doufám, že v tom dalším blogovém roce budu mít stále o čem psát a vy budete mít důvod se sem vracet. A že se budeme tak nějak společně těšit z ma(l)ičkostí :-)

Tož hezké počtení přeju a ještě jednou všem velké DÍKY za podporu! :-)

Oba obrázky použité v tomto článku jsou dílem britské ilustrátorky
Louise Lockhart, která tvoří pod značkou The printed peanut

10 komentářů:

  1. Gratuluji! Ani se to nezdá, ale ten čas úplně pádí.
    K fotkám: tvé fotky se mi líbí, jen kdyby byly větší. Jinak mi jednou řekl kamarád, profi fotograf, není to o těle. Je to o skle. Sice nevím čím fotíš, ale rozhodně bych investovala do kvalitního objektivu a uvidíš ten rozdíl. Navíc je to finančně přívětivější než investice do nového těla. A články o bydlení jsou můj top :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Martino, diky za zpetnou vazbu! :-) K velikosti fotek: davam Velke, nikoli ty nejvetsi, z nejakeho duvodu se mi to pri nich vzdycky cele rozhodi - asi je nekde chyba :-( A s tim objektivem mas urcite pravdu, objektiv je zaklad. Ale aby aspon trosku za neco stal, budu si na nej muset nejdriv zalozit prasatko ;-)...

      Smazat
    2. Ani mi nemluv. Prasátko na nový stroj (nebo alespoň objektiv) je věčně prázdné, asi vítr. :)
      V nastavení blogu lze v záložce Motiv upravit šablonu - Přizpůsobit - upravit šířky. Pak si to posuvníkem nastavíš. Poté se začnou zobrazovat fotky velké. To jen vsuvka, kdybys to hledala :)

      Smazat
    3. Super, dekuju moc za napovedu, mrknu na to a snad se mi nepodari to svyma (ne)schopnostma pokazit jeste vic :-D...

      Smazat
  2. Za me velika gratulace! Cas leti. Tak mnoho napadu a spokojenych ctenaru:-). M.

    OdpovědětSmazat
  3. Gratuluju k výročí a ať se daří i nadále ;-)... (tvůj blog jsem si oblíbila)...
    V.

    OdpovědětSmazat
  4. Nakukla som od Veroniky a už aj idem šmejdiť:-)
    Hneď ma očaril:-)

    OdpovědětSmazat