DIY záložka do knihy

V minulém příspěvku jsem psala o blogové výměně. Dneska Vám blíže ukážu záložku do knihy (přesněji řečeno návod, jak si ji vyrobit), kterou jsem vymyslela pro Marcelu.

V tom, že jedním z dárků bude právě záložka, jsem měla jasno celkem od začátku, z Marcelina blogu  Všednodennosti... jsem totiž vytušila, že hodně a ráda čte. Co mi ale trvalo docela dlouho, byla forma. Chtěla jsem něco jednoduchého, s mým specifickým rukopisem. Nakonec jsem se rozhodla, že ji udělám koženou. Kůže je trvanlivá, nadčasová a já ji prostě miluju! Takže jsem pár večerů přemýšlela a pak vyšvihla toto:

Opožděný Ježíšek

Blogování je skvělá věc. Jasně, zabere to spoustu času a člověk z toho jakoby nic nemá, ale je to jen relativní. Pro mě je blogování v současné chvíli, kdy jsem doma na rodičovské, vlastně nejintentivnější spojení s okolním světem. Hnací motor pro realizaci mých nápadů, na které mám jinak velmi málo času mnohdy i vůle - nebýt blogu, asi by polovina z nich skončila v šuplíku dokončená jen napůl. Díky blogu jsem taky - i když zatím spíš virtuálně - poznala spoustu zajímavých a inspirativních lidí. No a občas se to virtuálno jako bonus na okamžik zhmotní a vám u dveří zaklepe pošťák s balíčkem, jako teď nedávno. Zúčastnila jsem se totiž výměny, kterou pořádala Marcela z blogu Nordic Passion a Martina z Décor blanc.

Jak jsem ilustrovala knížku

No, to je možná trošku honosný titulek. Ono vlastně nešlo o běžnou knihu. Můj manžel píše poezii. Ve vlaku, na toulkách po kraji, když je mu mizerně, nebo když se stane něco výjimečného. Píše ji do šuplíku. Občas s tím vyrazí na autorské čtení. Právě oslavil životní jubileum, a tak se rozhodl vydat sbírku. V omezeném počtu kusů: kolik roků, tolik básní, tolik výtisků. Pro ty nejbližší, kteří ovlivnili jeho život. Byl mi svěřen zodpovědný úkol dílko ilustrovat.

Nové počtení u nás doma

Pěkný den milí rodičové, dneska opět přináším pár tipů na knížky pro Vaše malé miláčky. Všechno to jsou leporela, tak i motoricky méně zdatní čtenáři si přijdou na své. Pojďme tedy rovnou na to:

Renovace 2018 / Díl 1. - obývací skříňka

Tak! A mám tu pro Vás první vstup z mého letošního renovování. Tohle je tedy renovace zatím jen částečná - musela jsem doma totiž udělat nějaká škatulata (rozumějte Madla už nutně potřebovala úložné prostory v pokojíčku, a tak jsem jí z obýváku věnovala velkou knihovnu Expedit) a místo ní zbyla díra, takže dočasně tam bude tato skříňka, než stihnu dokončit její sestru, která tu pak bude definitivně. No a tahle kráska se pak ještě dočká nového povrchu a taky bude zaujímat čestné místo v obýváku, jen jinde. Takže zatím jsem zrenovovala jen dveře, protože ty vypadaly tak strašně, že bych je v obýváku nerozdýchala. Posuďte sami:

Stolování s dětmi prakticky a stylově

Od mých kamarádů často slýchám prosby na tipy týkající se hezkých a praktických věcí pro děti. Jelikož se v tomto sortimentu přehrabuju už přes dva roky a nespokojím se s kdečím, rozhodla jsem se to začít sepisovat - třeba se to nějakým novopečeným (a vybíravým ;-)) rodičům bude hodit. Tentokrát tedy něco z kategorie stolování.

Jaro je tu! aneb moje velké plány pro letošní rok

Jaro je s konečnou platností tady! Těšila jsem se na něj letos víc než na Ježíška! Na ten pocit, kdy venku poprvé zasvítí sluníčko tak nějak jinak, vzduch zavoní a ze země začnou lézt zelené listy. A vy se nadechnete a víte, že všechno bude najednou lepší. Konec období trudomyslnosti. Nová energie do žil. Euforie!

Ale to není jediný důvod, proč jsem na jaro čekala jako na smilování. Tím druhým důvodem byla moje velká vášeň, která musela jít na zimu k ledu, protože zkrátka nebylo kde ji realizovat (v plus dvou stupních to prostě není nic moc). A to jsou repasy nábytku. Mám už ho doma hotovou sbírku. Nějak se mezi mými známými rozkřiklo, že mám slabost pro staré krámy, a tak mě kontaktují, kdykoli něco najdou na půdě, nebo jim to doma zavází a potřebují se toho zbavit. Netvrdím ovšem, že beru kdeco. Dost si vybírám. Daný kus mě musí oslovit. Pokud jsem schopná si jej okamžitě a bez dlouhého přemýšlení představit po úpravě, většinou je rozhodnuto. Nejraději mám kousky z 50. a 60. let, tzv. Brusel. Miluju jeho lehkost, ladnost a nadčasovost. Občas u mě ale přistanou i kusy z jiné dekády (jako třeba tolik oblíbený kanárek). A co že teď na mě vlastně čeká ve skladu? Mnooo, jsou to poklady. Pojďte se podívat.