pátek 27. října 2017

Jeleni...


Jestli u nás doma existuje nějaké kontroverzní téma, pak jsou to tito jeleni. Nejde ani tak o to, že bychom se kvůli nim hádali my s manželem. Dá se říci, že už jsme se s nimi sžili. Ale za to návštěvy, ty jen nevěřícně kroutí hlavou a významně zdvihají obočí. Jakože fakt? Ty, která si tak zakládáš na vkusném bydlení? A já říkám JO! Nějakou pecku to potřebuje. Podle mě každá domácnost potřebuje alespoň jeden vtipný kýč a pro mě jsou to tihle jeleni. Tedy pardon, abych byla přesná - SRNKY! To by mě můj choť a jeho lesáčtí kamarádi hnali, že nerozeznám jelena od srnky (opravdu nerozeznám a je mi to tak nějak celkem jedno :-D)



Příběh o tom, jak se k nám srnky dostaly, se napsal někdy před dvěma lety. Byly jsme na návštěvě u mé pratety. Zrovna vařila v kuchyni kafe, já s mámou jsme seděly v obýváku a diskutovaly na téma užité umění padesátých let a já směrem k srnkám prohodila něco ve smyslu, že sběratelé na Aukru za takové exempláře rvou ruce a jsou schopni utratit nemalý peníz. Teta se pak zmínila, že svoje cennosti hodlá porozdávat, neboť se bude stěhovat do domova důchodců. Co prý neudá, půjde do kontejneru. No a moje máma, v dobré víře, že si teta na stará kolena přilepší k důchodu, vytáhla trumf z rukávu, kterak "Mája říkala, že na Aukru..." a ponoukla tetu, aby srnky zkusila prodat. A tu se teta chytila a praví "Jééé, tak když je to taková vzácnost, já to Máji ráda podaruju, já už jsem se bála, co s těmi jeleny bude, my je dostali jako svatební dar a já je opečovávám padesát let. To mám radost, že zůstanou v rodině!". No a bylo to! Adoptovala jsem porcelánové sousoší dřív, než jsem stihla říct jelen. A že to není jen tak nějaká miniaturka - na výšku mají okolo 40cm! Prve jsem nevěděla, zda se s nimi naučím žít. I manžel krčil obočí, stejně jako naše návštěvy. Ale nakonec si nás získali. A já se rozhodla, že téhle rodinné památce přidělím čestné místo v našem domě. Momentálně bydlí na staré skříňce, kterou jsme koupili spolu s naším domem, je po předchozích majitelích. Mám v plánu ji zrenovovat, ale ještě na to nebyl čas a ručníky a ložní prádlo už potřebovaly nutně někam složit hlavu, takže zatím je v původním stavu. S cihlovou zdí si docela rozumí. Doplnila jsem je památečním 'prstovým' stromem z naší svatby a párem svíček,  ovšem pouze dočasně. Mám k nim totiž vymyšleno něco příhodnějšího. Zatím je to v procesu, ale doufám, že výsledek Vám už brzy představím...

No a co vy? Jak jsou na tom vaše domácnosti, co se kýče týče? :-D



11 komentářů:

  1. Majko, ono je to s tím vnímáním toho co je a není kýč trochu problematické. Za mě je asi kýč to, co pak vidíš v každé druhé domácnosti. Kdysi měla svého jelena téměř každá domácnost a proto na ně dneska pohlíží mnoho lidí s despektem. Přitom kdo je dneska doma má a pokud ano, vystaví je na odiv ostatním? Musím přiznat, že se mi v některých interiérech velmi líbí a třeba právě v těch, ke kterým zdánlivě nenáleží. Na druhou stranu stačí se podívat na stále více oblíbenější norský styl bydlení, možná ne každá druhá, ale možná každá třetí či čtvrtá domácnost nachází zalíbení v severském stylu bydlení (což není nic špatného, přináší s sebou řadu dobrých věcí), ale pokud téměř všude vidím tytéž dekorace, tentýž styling, působí to na mě ještě více kýčovitěji než ti pověstní jeleni. Asi je to o vhodném dávkování, citu pro pěkné kombinace a třeba i ty nevšední, které promítnou osobnost majitele. Uniformita podle mě není správná cesta a často vede k tomu kýči... Hezkou sváteční sobotu A.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Anicko, musim souhlasit. Jeleni ve starem interieru mi prijdou hrozni, v tom nasem modernim jsem zjistila (ovsem ukazal to az cas), ze mi tam vlastne nevadi a naopak prijdou vtipni :-) Co se tyce severskeho stylu, ja ho mam velmi rada, kombinace dreva, bile a cerne je ubiverzalni a nadcasova, je to minimalisticke i utulne zaroven, skandinavci proste vedi jak na to. Ale je pravda, ze nektere prvky se mi pomalu prestavaji libit, hlavne ty, ktere zacaly chrlit retezce a tim padem je ma doma kdekdo. Jednu dobu to byly vintage dekorace a ted jsou to prave ty severske. Asi i proto jsem si zacala spoustu dekoraci sama vyrabet, aby to nebyla jen cinska imitace, ale byl za tim i ten muj pribeh. A mam rada stare veci. Proste takovy mismas, aby to bylo osobni. Myslim, ze hledani tech veci a postupne zabydlovani je vlastne mnohem vetsi dobrodruzstvi, nez jit a vsechno si to koupit v obchode :-)
      Diky za nazor do diskuse a take preji pekny svatecni den!

      Smazat
  2. Majo, no ja na ty jeleny az tak nejsem, ale kyc by se u nas nejaky nasel, to asi ano. Mimochodem, neni to par - jelen a srnka?:-)
    Tenhle par ma ale uzasnou historii a je to rodinny kousek s pribehem, ten musi zustat doma a uznavam, ze mu to s tim cihlovym pozadim moc slusi. M.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Smazat
    2. Marci, ano, zrejme to bude par ;-) Nicmene bylo mi manzelem vysvetleno, ze jelen (ktery ma za zenu lan) a srnec (ktery ma za zenu srnu) je neco uplne jineho. Tak to mame asi s tim prirodopisem podobne ;-)
      Jinak ja sama jsem byla taky prekvapena, jak to sousosi k te cihlove zdi zapadlo! Ten jsem jeste zvedava, jak si bude rozumet s obrazky, ktere jsem k nemu vybrala :-)
      Preji hezky zbytek vikendu! M.

      Smazat
  3. Mně to přijde vtipný a s tím příběhem i moc hezký! Já u nás zase za kýč považuju právě tu cihlovou zeď, kterou my ale máme vytapetovanou (opravdová cihlová zeď - to je něco jiného). Jenže taky k ní mám citový vztah, vzpomínám, jak v té době bylo docela těžký takovou tapetu sehnat a taky, jak jsme společně tapetovali a vůbec celkově zařizovali naše společné bydlení - pro mě to bylo vše naprosto nové (předtím jsem s žádným chlapcem nebydlela)... A ještě by se něco našlo, opravdu kýč jak bič, ale neprásknu všechno ;-)...
    V.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dekuji za prispevek na tema kyc v nasich domovech, pri popisu te tapetove cihlove zdi jsem si nemohla nevzpomenout na scenu z mych milovanych Chaluparu, jak tam Siola popisuje kterak vezl nejakeho prachace a ten mel na chate okolo krbu cihlovou tapetu z Tuzu - k nerozeznani od skutecnych cihel! ;-)

      Smazat
  4. Můj přítel je myslivec, sošku jelenů vyhrál v tombole na honu. Když jsem viděla jeho nadšení, tak jsem svoji poznámku raději skousnula a nahlas raději ani nevyřkla:) A to mám jeleny hodně ráda...mám je na triku, pyžamu, polštáři, v přírodě je vidět, je taky velká paráda...ale tato soška mně zatím k srdci nepřirostla. Ta naše je velká asi 50 na 50cm, takové mega těžítko:) Asi nenápadně mrknu na to aukro;)
    Veronika

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je taky reseni! :-D Ale musite to udelat stejne jako s detmi - schovat hracku ve chvili, kdy uz si ji nikdo nevsima, aby nebyl prusvih, ze chybi! ;-)

      Smazat
  5. Jé, ti jsou zlatí! :)) Mně právě nějaká taková věc v jinak nekýčovém zařízení připadá super. Prostě nadsázka, vtip a ještě s příběhem. Těším se na ty obrazy! :))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ja se na ne taky moc tesim! Kazda nova vec jsou takove male Vanoce! :-)

      Smazat