Nějak mě to chytlo...

... a tak jsem v pátek navečer upekla další dort. Tentokrát slavila naše mamča. Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jaký udělám. Věděla jsem jen toho, že bude zase od Vidličky. Nakonec jsem se rozhodla pro ten stejný, jako minule - byl totiž strašlivě dobrý a všichni se olizovali - ale aby to nebylo úplně monotónní, smíchala jsem několik receptů do jednoho. Korpus a krém z mascarpone je tedy odsud, ganache z čokolády podle tohoto receptu a lemon curd jsem použila koupený. Neměla jsem dvě dortové formy, a tak jsem si jednu půjčila od ségry. Byla podstatně menší, což nakonec nevadilo a vznikl dvojpatrák. Zdobení jsem volila podle toho, na co byly doma k dispozici propriety, a moc mě zaujal design se záměrně stékající čokoládou (také z výše uvedeného receptu). Navrch pár pusinek z mascarpone a hotovka. Výsledek mě potěšil - lemon curd udělal výrazně sladkokyselou chuť, 70% čokoláda na vršku to příjemně vybalancovala a tím, že byla ve formě ganache, to šlo i dobře krájet, nelámalo se to jako klasická čokoládová poleva. No a těsto - tak to těsto je prostě nejvíc! Toužebně jsem nakukovala do trouby a doufala, že se dort co nejvíce vyboulí, abych ten kopec mohla odkrojit a sníst "jen tak". Už přemýšlím, že bych ho do své domácí kuchařky zařadila i jako nedělní "buchtu na plech". Takže, kdo ještě tento recept nevyzkoušel, rozhodně běžte do toho! A Tobě, maminko moje milovaná, přeju ještě jednou všechno nejlepší! :-*

Nejnovější zprávy z fronty

Budoucí kuchyně. Poznáváte ji z předchozího příspěvku?
Já myslím, že už chytá obrysy... ;-)

Jestli vás zajímá, jak bojujeme na domě, tak vězte, že celkem úspěšně (= zatím nejsme mrtví, i když někdy si tak připadáme). Dokonce už se nám rýsuje světlo na konci tunelu, představující datum nastěhování, i když zatím má stále spíše podobu tečky. Zima nám totiž dost zkomplikovala plány. Kotelna stále čeká na to, až ji protká milion trubek tam a zpět, ale instalatéři odmítali tam v těch minusových teplotách cokoli tvořit. Dům byl navíc plný stavební vlhkosti (z omítek a betonů), kterou se nedařilo vysušit, neb větrání v zimě je jako házení hrachu na stěnu, a tak jsme ještě operativně museli vypůjčit odvlhčovač a nechat ho nějaký čas běžet na plný výkon. Vyúčtování z elektráren a plynáren letos raději ani nechci vidět. Ale na jaře už to snad bude! Příčky stojí, omítky na nově budovaných konstrukcích nahozeny, podlahy vyrovnány, stavební pouzdra zabudována, stěny v celém bytě oškrábány, vyštukovány a napenetrovány, dráty a trubky nataženy, kotel běží a radiátory topí! Teď ještě zbývá (taky jste si vzpomněli na slavnou scénu z Na samotě u lesa? ;-)): vymalovat stěny, dokončit dlažby a nalepit obklady, umístit a zapojit zařizováky v koupelně a na WC, nainstalovat kuchyňskou linku, vytořit šatnu, osadit dveře a zásuvky a zrepasovat dřevěné podlahy. Je toho před námi ještě dost, ale naštěstí už jde o "čistou práci" - ten nejhorší stavební nepořádek máme snad za sebou. Na víkend plánujeme další brigádu. Myslím, že už jimi začínáme být v našem okolí pověstní. Na tomto místě bych chtěla s největší oddaností a vděkem poděkovat celé naší rodině a všem kamarádům, kteří do dnešního dne přiložili ruku k dílu - a že jich nebylo málo. Myslím, že by si zasloužili zvěčnit na pamětní desce u vstupu do našeho domu. Jsou prostě nejlepší! Doufám, že jim to budeme mít možnost nějak splatit. Když už ničím, tak alespoň pořádnou kolaudační párty!

Jestli mě něco skutečně mrzí, pak jedině fakt, že sama nemohu přiložit ruku k dílu. S půlročním dítětem za krkem je to tak nějak všechno složitější. Jak ráda bych stála v pokoji se štaflemi. Místo toho jen zevlím v kuchyni, peču brigádníkům pišingry a připadám si tak trochu neužitečná. Jednu funkci jsem si ale přece jen nechala. Tu architektonickou. I když je to funkce velmi nevděčná. Co si o mně pod fousy šeptá zedník, elektrikář a instalatéři, si představovat raději nechci. Co si myslí manžel, je mi ovšem pravidelně a často dosti nevybíravě servírováno přímo pod nos. Třeba jak tuhle okomentoval můj nápad s obnaženým zdivem v ložnici. Celé patro je - dle zedníka - stavěno z poctivých zvonivých cihel. Přišla mi ohromná škoda toho nevyužít. Zprvu záměr vítal i můj drahý choť. Ovšem jen do doby, než zjistil, kolik práce dá osekat omítku až na cihlu, celé to vykartáčovat a vyčistit spáry. Toho promrhaného času, že! Během akce se navíc zjistilo, že ne zcela všechny konstrukce jsou opravdu "zvonivé". Zrovna zmiňovaná příčka byla - co čert nechtěl - z duťáků. Při osekávání omítky občas někde vykoukla díra. Navrhovala jsem to pouze zatmelit, stěna se stejně celá natře na bílo, a ve výsledku to tedy nebude patrné. Trpělivý zedník přišel s návrhem poškozené kousky vyměnit. Manžel opět oči v sloup a já si toho vyslechla. Nicméně výsledek není nejhorší. Vlastně mě mile překvapil. A tak pokaždé projdu stavbu, zkontroluju novinky a výlet zakončím u cihelné stěny. A už si tak úplně nejsem jistá ani tím, zda ji chci nakonec mít bílou. Co si o tom myslíte? :-)

Tak to je ona. Cihelná zeď. Teda vlastně její kousek...
A teď co s ní dál? aneb moje dilema

Původní krbové těleso. Na večerní oheň se moc těším!

Kubíkovi k narození...

 ... se zpožděním skoro rok a půl. Tuhle návštěvu jsme plánovali dlouho a pořád nějak nevycházela. Vidět malého Kubu nám zkrátka nebylo přáno. Až teď před časem, kdy už jsme mu zároveň představili i naši dceru a já původní dáreček musela dávno vyměnit za jiný a mnohem aktuálnější, neboť z něj klučík v mezidobí nějak vyrostl! :-) Písmenka ale zůstala, to je zkrátka moje klasika. Vyzkoušela jsem nové barvičky a doufám, že se do pokojíčku, kterýse právě zařizuje, budou hodit :-)

Dnešní článek ale není jenom o mém tvoření. Ráda bych Vám taky něco pověděla o Kubíkově mamince. Je totiž strašně šikovná. Na té šichtě, které se z legrace říká "dovolená"  stíhá šít krásné dětské oblečky. Jeden takový dostala i naše Madla - jedná s o komplet slintáčku, čepičky a harémek. Využili jsme je na 150%! Harémky se ukázaly být jedním z vůbec nejpraktičtějších kousků šatníku - ačkoli původně se jednalo o velikost 62, naše dcera je občas nosí ještě teď, když vyrostla na 74! Krom toho to "volno" okolo zadečku je perfektní i s ohledem na látkové plínky, což je věc, se kterou u ostatního oblečení velmi bojujeme (dost často kvůli toho musí nosit o číslo větší oblečení, protože je nezapne mezi nožkama). Takže naše spokojenost je maximální. A to není všechno. Erika má totiž smělé plány a hodlá se do šití pustit ve velkém. S nadšením jsem si poslechla vyprávění o látkách a profi šicích strojích a už vím, kam budu chodit pro rady, až se rozhodnu své dítě taky obalit do něčeho home-made originálního. Tak jí držte palce! Až ta velká věc vypukne, určitě Vás budu informovat, kde tu parádu najdete. Ať žijí kreativní mámy, hip, hip, hurá! :-)

Frajerka v harémkách. Fotka už je trochu archivní :-)

Na výstavě s dětmi / Proměny Brna

Před několika dny jsem byla se dvěma kamarádkami a jejich dětmi na výstavě. Pokud nepočítám listopadový design week v pražské Kotvě, byla to vlastně první taková akce, na kterou jsem Madlenku vzala s sebou. Kaváren už se mnou několik absolvovala, ale výstav jsem se z nějakého důvodu trochu bála. Ani nevím, proč, prošlo to totiž úplně hladce :-) Tuto mohu vřele doporučit všem - i maminkám. Jde o jednu malou místnost, takže rozsahově je to tak akorát, aby vás to nezačalo nudit a zároveň aby to přežily i vaše ratolesti, neplatí se tu žádné vstupné a dost možná se vám - stejně jako nám - poštěstí, že tam nepotkáte živáčka, takže nikomu nebude vadit, když se vaše dítě bude prohánět okolo a občas si u toho povřískne. Krom toho - tomu selfie koutku se starými sáňkami se prostě nedalo odolat! Snad jediným handicapem je údajná bezbariérovost. Ta je ovšem pouze relativní, protože pakliže nechcete vyjíždět s kočárkem schody na vozíčkářské plošince (my si to tedy nelajzly), doporučuju s sebou vzít minimálně kamarádku, která vám s vynesením ochotně píchne...

Jednalo se o výstavu Proměny Brna. 13 panelů s dobovými i současnými fotografiemi ulic, budov a náměstí, včetně stručného popisu. Expozice zaměřené na architekturu a urbanismus jsou přesně to, co mám ráda, o to víc, když se to týká města, ve kterém už bezmála třináct let žiju a mám k němu vřelý vztah. Staré fotografie mají svoje specifické kouzlo, náladu a hodně mě baví. Když ještě zmíním, že hned pod výstavní síní je příjemná kavárna, je asi jasné, že tady se nedalo šlápnout vedle. Cappucino a cheesecake byly prostě výborné!

A kde že je ta země (matkám/sockám/kofi-náckům) zaslíbená? Ve svahu, uprostřed krásně udržované zahrady, s výhledem na vilu Tugendhat. Jmenuje se Galerie Celnice a jde o takový malý a sympatický domeček v areálu Löw-Beerovy vily na ulici Drobného, kousek za Lužáneckým parkem. Pokud Vás téma zaujalo, můžete je zkouknout až do konce března. A nezapomeňte na to kafe! ;-)

fotokoutek se nám moc líbil!

Dětičky se socializují v kavárně pod galerií

 

Dort

Moje sestra o víkendu slavila narozeniny. Domluvily jsme se, že zrušíme dárkování. Ono taky co má člověk po těch letech ještě stále vymýšlet, aby udělal radost? V poslední době začínáme mít pocit, že už vlastně nic nepotřebujeme (no, není to nádhera?!). Aby ovšem nepřišla zkrátka, místo dárku jsem jí slíbila dort (ten udělá radost za všech okolností). Už jsem tady v předchozích příspěvcích skloňovala skvělý food blog Na vidličku - Katčiny recepty jsou opravdu výborné, zatím vše, co jsem podle ní zkoušela, se vždycky povedlo a chutnalo. Proto jsem i tentokrát pro inspiraci šla tam. A opět jackpot! Moje verze Dortu s malinami a mascarpone sice nevypadá tak profi, jako ta její - holt jsem to řešila trochu na poslední chvíli, nenakoupila dostatek cukrářských ozdobiček a s živými květy je to teď v zimě poněkud bída, takže to skončilo krémovými boky v lážo-plážo stylu a puntíkatým vrškem (kde jsem pro obměnu smíchala obě vrstvy dohromady a vznikla z toho tahle růžovka), ale s výsledkem jsem i tak spokojená, protože na jazyku nezklamal. Sladký byl tak akorát, díky podmáslí v těstě krásně vláčný a mascarpone zajistilo obláčkovou nadýchanost. Dokonce švagr, který nedá do pusy hned tak něco, nešetřil chválou. Ségra byla spokojená a oslava, která se protáhla do pozdních hodin, dopadla na jedničku.

...No a já si tento recepis přesouvám do kolonky oblíbené. Určitě vyzkoušejte! :-)

Do pokojíčku

 Pokojíček je sice poněkud vzletný název pro něco, co má zatím jen čtyři vyštukované stěny čekající na penetrování, jedno okno, jedny dveře a poškrábanou dřevěnou podlahu, ale já už ho vidím reálně a v barvách. A protože něčím se začít musí, já začala nákupem polštářku :-D

Vlastně to vzniklo tak trochu omylem. Jdu takhle těsně před Vánoci s mámou a Madlenkou dřimkající v kočárku svým rodným městěm, všude krásně svátečně nasvíceno, na stromech tisíce žároviček a najednou na Hlavní třídě vidím novou výlohu. Upoutala mě na první pohled svou nabídkou: vkusné dřevěné hračky, ergonomická nosítka a alternativní móda pro malé i velké. Uvnitř černobílé vymalovaná stěna, jednoduché stojany a police se zajímavým obsahem. Zatetelila jsem se radostí a nedalo mi to, abych nenakoukla. Sortimentem jsem byla nadšená! Nenechala jsem se odradit ani mladým mužem za pultem, který moc nevěděl, která bije - vzhledem k tomu, že podnik byl očividně otevřen krátce, považovala jsem ho za brigádníka, co už se fakt hodně těší, až mu skončí šichta :-) Dítě se potilo v beránkovém fusaku a my s mámou oči na vrch hlavy. V Brně by mě takový obchod asi nepřekvapil, v Havířově - to se musím přiznat - o poznání víc. Taky mě napadlo, že to tady asi bude mít těžší co se odbytu týče (ráda bych se mýlila...). A tak jsem se rozhodla, že ačkoli moje peněženka před Vánoci už skučela bolestí, něco si odtama musím odnést. Alespoň malou měrou podpořit něčí snahu. Dlouho jsem nevěděla, co dřív. Nakonec zvítězila tahle liška. Pro lišky mám slabost. Ježíšek byl letos dárky pro Madlenku obtěžkán natolik, že málem skončil na pohotovosti s vyskočenou plotýnkou, proto jsem se rozhodla, že polštářek schovám na později. Jako základ pokojíčku bude výborný.

Je od značky Chriss Pola. Až později doma jsem zapátrala na internetu a zjistila, že se jedná o autorský výrobek nějaké šikovné slečny, která žije a tvoří v Havířově. Kdo má slabost pro tyhle milé blbiny pro děti, a nebo (hlavně) pro originální módu a doplňky, nechť nakoukne SEM či SEM. A nebo - máte-li to do Havířova coby kamenem dohodil - přímo do obchůdku Matička ZeMě.

A já si moc přeju, aby tenhle krámek hrdě vzkvétal a aby se mu dařilo, protože takových není nikdy dost. A za sebe můžu slíbit, že jsem v něm určitě nenakupovala naposledy! :-)

Jaro, pojď už!

Prý mají ještě znovu udeřit krutomrazy. Jakkoli souhlasím s tím, že v létě má být vedro a v zimě zima a sníh, letos už se jara nemůžu dočkat. Snad pro ty bacily a zubaté, co pořád brousí okolo, snad kvůli našemu domu, který ještě stále není hotov, protože počasí některým činnostem nepřeje. Letošní jaro pro mě tedy znamená víc, než rozkvetlé stromy. Je to především naděje, že už se konečně přestěhujeme. Tak se těším a díky tomu těšení přežívám.

Madla už je na oteplení taky připravená. Upletla jsem pro ni lehkou čepičku a šálu. Tohle je moje první bezešvá čepice, dělala jsem ji podle návodu z Youtube, ale musím se vám přiznat - už nikdy více! Pletlo se to hrozně. Hlavně závěrečná pasáž, kdy ok ubývalo a já si pravidelně vypichovala oči s šesti krátkými jehlicemi bez konců a než jsem přišla na to, že je třeba je zajistit korkem, několikrát mi kus čepice zmizelo v nenávratnu. Drbačka hrozná, výsledek sice ujde, ale pro příště se vracím k čepicím se švem. Uznala jsem, že když si dám záležet se sešíváním, není to ani moc patrné a poměr cena-výkon jednoznačně hraje pro tuto "ošizenou" variantu.

Šála byl trochu hokus pokus. Sloní inspirace je z Pinterestu, pletla jsem to vyloženě od oka. Délka nebyla nijak promyšlená, prostě jsem jela hladce tam a zpět tak dlouho, dokud mi nedošel materiál :-) V hlavní roli je opět 100% přírodní vlna Drops, světle šedý melír. Kombinovala jsem s červenou bavlnou (taky od Garn studia), což byl zbytkový materiál po předešlém tvoření (možná si pamatujete na moji čepici s červenou bambulí ve stylu Tomáše Holého). Pak jsem doplnila oči a uši. Tvoření vyloženě pro začátečníky, nic složitého.

No, tak my teda můžem. A co ty, jaro, už jsi taky ready?

V čepici se střídá lícový a rubový žerzej

Srdíčkový detail pro moji lásku :-)

Slon v gatích byla trošku improvizace...