Proč další polštář? Protože proto!

 Taky znáte argument "protože proto?". Můj manžel s kamarádem pro tuhle úchylku vymysleli termín "argument popírání holokaustu". Prostě takový ten argument, kdy už nemáte co říct, ale chcete mít poslední slovo. Třeba já obvykle v tuhle chvíli říkám "brekeke". Zalovte v paměti - určitě tam taky máte ten svůj, že jo? No ale proč to říkám? Zjistila jsem, že v domácnostech se často vedou diskuse kvůli polštářům. Řekněme si to upřímně - muži je nenávidí, je to takový ten otravný element na pohovce, který jim překáží, neustále ho musí přehazovat z místa na místo, občas to spadne, drží se pod ním drobky... zrovna nedávno jsem byla na konzultaci se svými klienty svědkem toho, jak si pán dělal ze své partnerky veřejně srandu přesně kvůli tomuto tématu. Zas ty tvoje polštáře, že jo? Ať máš co vybírat!... no a u nás doma je to nejinak. Slýchám kvůli nim posměšky dnes a denně. Taková zbytečnost přeci! Tuhle se mi manžel snažil jeden vystrnadit z ložnice, samozřejmě s typickým "a k čemu to tu vlastně je?". No ale nejsem žena včerejší. Jsem o krok dál. Řekla jsem mu, že si s ním před spaním podepírám hlavu, když čtu. A bylo po diskusi. Toto nějak zvládnul přijmout. Uf! Kromě toho mám navíc doma posilu do týmu. Madla polštáře zbožňuje. Tulí se s nima. Buduje z nich domečky. Postýlky. Ploty. A - představte si - i závodní dráhy! No a tak si říkám, že pro tyto účely se vůbec nic nestane, když jich ještě pár přibude. Sedla jsem za poslední půlrok párkrát ke stroji. Vzala do ruky jehlice. A tu jsou naše nové přírůstky.

Domeček a spol po osmé: textil

 Tak dnes zase krátce o domečku pro panenky. Už se nám ta mozaika pomalu skládá dohromady, viďte? ;-) Jistě mi dáte za pravdu, že útulný interiér se neobejde bez textilií - koberečků, polštářů, povlečení a záclonek. Dlouho mi trvalo, než jsem vybrala a zkombinovala vzory. Takže jak to dopadlo?

Postel je oblečená ryze skandinávsky, jednoduše. Ale ty proužky mi vlastně tak trochu připomínají i český kanafas. V kombinaci se čtverci se mi líbily nejvíc. A navrch dřevěný knoflík jakožto nezbytný detail. Postel dle mého nákresu vyrobil opět Madlenčin dědeček. Nezbytná ovčí předložka je ustřižená z chlupaté imitace za pár kaček.

S háčkovanými koberečky a pufy na sezení pomohla pro změnu babička, jelikož tuto techniku jsem si zatím stále neosvojila. Oběma rodičům tímto moc děkuji!

Dále tu máme peřinky do postele dětí a kojenců :-) Tak dlouho jsem se nemohla rozhodnout, kterému z nich přidělím mentolové a kterému žluté, až jsem to nakonec vyřešila jako Koloběžka první!

Takto?

Nebo radši tak? Zvolte si stranu dle libosti :-)

Předložku do koupelny už znáte z TOHOTO článku.

No a nakonec záclonky. Na ty už nezbývalo před Vánoci moc času a sil, a když se hladký voál, se kterým jsem původně počítala, ukázal během šití jako nevhodný, protože v tak titěrných rozměrech byl prostě strašně toporný a vůbec nespolupracoval, nakonec jsem použila zbytky Madlenčiny záclony do pokojíčku, která je z Ikea a vyznačuje se tou kladnou vlastností, že se netřepí ani když není obšitá. Díky tomu jsem se nakonec úplně vyhnula překládání, které tu netvárnost velkou měrou podporovalo... no ale zblízka to FAKT JAKO moc nezkoumejte, jo? :-D

Úchyty pro garnýže jsme vytvořili z oček s vruty a při montáži jsem si od manžela vyslechla hodně nepěkných věcí na svoji adresu, ale nakonec se dílo podařilo. Samotná garnýž je pak vyrobená z pletací jehlice. Věřím, že by to šlo i sofistikovaněji ;-)

No a to je dneska všechno. Brzy už všechny kousky uvidíte přímo v jejich přirozeném prostředí. Zatím čau!

Adventní kalendář potřetí: DIY oblečky pro panenky

V jednom z minulých příspěvků jsem psala o tom, čím hodlám letos naplnit adventní kalendář pro Madlu. Část dárečků bude tvořit handmade garderóba pro malé panenky. Tu Vám dneska ukážu.

Adventní kalendář podruhé: DIY potraviny na hraní

Advent začíná! A tak dneska přináším pokračování seriálu o ADVENTNÍM KALENDÁŘI, a to z kategorie Potraviny na hraní. Nějaké už Madla vlastnila předtím - znáte z TOHOTO článku. Rozhodla jsem se naši sbírku rozšířit o pár dalších nezbytností. Co tedy najde v předvánočním čase ve svých minibalíčcích tentokrát? :-)

Adventní kalendář 2018

Nedá se nic dělat, už se nám ty Vánoce kvapem blíží a já přípravami na ně prostě žiju! A tak tady chvíli (přesněji řečeno do konce roku) budu otravovat téměř výhradně s nimi. Snad Vás to nebude pohoršovat a naopak příjemně naladí, nebo třeba i inspiruje k něčemu podobnému. Takže dnes tedy o adventním kalendáři pro naši malou.

DIY potraviny na hraní

Tak dneska zase malé DIY pro všechny kreativní rodiče. A myslím, že je úplně jedno, jestli máte doma holky nebo kluky - i ti si určitě rádi zahrají na Vaňka nebo Pohlreicha, když jim k tomu dáte příležitost. Madlenka vaření miluje. Kuchyňku zatím nemá (ještě ve wishlistu nepřišla na řadu, je toho furt nějak moc!), a tak jsem jí alespoň na skříňce vytvořila improvizovanou plotnu s nádobíčkem. Ale to nevadí. Základem k vaření jsou totiž potraviny, že ano. A ty můžete s trochou umu ukuchtit třeba i venku v ešusu na otevřeném ohni :-) K výrobě jsem opět použila svůj oblíbený filc - je s ním velmi jednoduché pořízení, existuje v milionu barev a výborně se do něj vyšívá. Tak se pojďte podívat!

DIY pohovka pro panenky

A je to tady! Období, na které jsem se fakt moc těšila. Přišlo dřív, než jsem předpokládala, ale to víte, Madla je prostě čistokrevná holčička. Miminka, kočárky, šatičky, boty, klobouky... a teď už i Barbíny! Objevila je totiž u mé desetileté neteře. Ta má celou Barbie partu i s dětmi, koníky, domečkem a šatníkem. Od té doby vždycky, když k nim přijedeme, Madla automaticky míří k panenkovské vile, obléká, vaří, servíruje a krmí. A tak jsem uznala, že už je asi čas. No, nevadí mi to. Já jsem Barbínky milovala. Hrála jsem si s nima hodně a dlouho. Vlastně skoro do puberty. A šila jim oblečky a vyráběla propriety do bytu. A teď to samé plánuju i pro Madlu...

DIY dekorace na vánoční stromeček

Každý milovník Vánoc má svůj vysněný vánoční stromek. Jak by měl vypadat ten váš? :-)

Tak jako se člověku postupem času mění názor na módu, účes nebo na vybavení bytu, měla jsem u sebe doma v průběhu let různé stromečky. Jednu chvíli (no, už je to nějaký pátek) dokonce plastový bílý s kouličkami v růžovém a zeleném odstínu (aby mi to ladilo k tehdejším tapetám). Z toho už jsem tedy vyrostla! A ačkoli se v otázce bydlení dlouhodobě přikláním k přírodním materiálům, k nadčasovým a neutrálním odstínům, trvanlivým kouskům nábytku a obecně jsem spíš minimalista, u vánočního stromečku toto neplatí. Zjišťuju, že mě prostě nejvíc baví voňavé smrčky ověšené starými malovanými skleněnými ozdobami ve tvaru koulí, šišek, kaprů a luceren (nebo klidně i něčeho mnohem kýčovitějšího!). Prostě stromek mého dětství. Když jsem byla malá, před Vánoci jsme vždycky s mámou zašly spolu do obchodu a mohla jsem si tam vybrat jednu novou ozdobičku. Každý rok jednu. Spousta z nich se dožila současnosti a pro mě mají obrovskou hodnotu. A v téhle krásné tradici bych chtěla pokračovat, aby i moje dcera měla památku. Dokonce už mám v plánu pořídit si k tomu všemu i retro žárovičky, takové, co svítí buď všechny, nebo žádná - to je potom ten správný vánoční adrenalin! Říkáte si, že jsem magor? No, asi jo! :-D

Ale tohle celé až jindy. Madlenka je zatím ještě hodně malá a ačkoli se k hračkám chová hezky a chápe už toho dost, občas prostě něco upadne a já nemám nervy jí celé svátky hysterická stát za zády a kontrolovat, jestli už z některého kousku z rodinné sbírky nejsou střepy. A tak jsem to dočasně vymyslela jinak. Letos tedy máme ozdůbky kovové (některé jsem si přivezla z dovolené z maďarského městečka Szentendré, kde mají celý obchod s Vánocemi!, pár jsem dostala darem od kamarádky) a doplnila jsem je DIY kousky z filcu. Něco už jsem měla z mého dřívějšího tvoření, nově jsem k nim přidala další a trošku to vytunila - knoflík, výšivka, mašlička a ouško na zavěšení. Oblíbený šedý melír jsou zbytky materiálu z čalounění houpacího křesla (o něm jsem psala TADY), tradičně vánoční bílá a červená jsou pak klasické filcy z výtvarných potřeb, které jsem našla doma (stejně jako stužky a knoflíky), takže to byla několikavečerová zábava s nulovými náklady. Stromeček máme letos takový menší, takže počet, který jsem stihla vytvořit, byl nakonec tak akorát. K nim jsem ještě na poslední chvíli dodala i řetěz z keraplastových hvězdiček a kousku špagátu. Původně jsem lepila tavnou pistolí vždy jen jednu hvězdičku, ale rubová strana vypadala dost ošklivě, takže nakonec jsem dala dvě proti sobě a taky to funguje.

Madla je ze stromečku nadšená, ochotně pomáhala zdobit, teď ho neustále chodí okukovat a komentuje: "tomeje" (stromeček), "fití" (svítí), "jedidi" (hvězdičky), "jonini" (rolničky), "šedí" (srdíčka). Největší radost ovšem byla dvacátého čtvrtého pod stromečkem. Dočkala se svého vysněného miminka. Reakce při rozbalování byly takové, v jaké jsem doufala... a pak ho celý večer tahala, muchlala, přikrývala, krmila a nakonec s ním odešla do hajan. Prostě si to užíváme! A co u vás? Našli jste taky pod větvičkou to, co jste si přáli? A jak jste je letos ozdobili? Přírodninami, v severském duchu, nebo retro kýčem? ;-) Přeji vám krásný zbytek Vánoc a bujarého Silvestra!

filcová srdíčka v několika provedeních

řetěz z keraplastových hvězd, lepený tavnou pistolí

Madlenka pomáhá se zdobením :-)

Šťastné a veselé!

No a je to tady, přátelé. Doklopýtali jsme (někteří možná doskákali, ale to není tak úplně můj případ, neb jsem si opět naložila na hrb víc, než bylo potřeba ;-)) do velkého finále! Tak dneska bez zbytečných řečí: přeji Vám všem ty nejlepší a nejkrásnější Vánoce. Vánoce, kdy se plní přání. Kdy dětské oči září, kdy se sejdou blízcí u jednoho stolu, kdy se všichni neskutečně přecpeme a pak blaženě zasedneme k pohádce, ke knížce, a nebo třeba ke svařáku a deskovkám. Ať je to u Vás jakkoli, užijte si je naplno. Teď už bez stresů. Pro to kouzlo okamžiku. A do nového roku vykročte tou správnou nohou, plní energie a zdraví. Ať je pro Vás úspěšný a zajímavý, ať se prostě vydaří! ... a ať už Miloš není znovu prezidentem, prosííím! (promiňte mi tu politickou tečku, ale nemohla jsem si to odpustit :-D)

PS: a to, co vidíte na přáníčku, je malá ochutnávka našich letošních stromečkových dekorací. Budou převážně hand-made a mám jich v záloze vícero druhů, ale o tom zas až příště, my totiž jdeme s Madlenkou teprve dneska zdobit, takže toho zeleného frajera Vám ještě musím vyfotit :-)

DIY prstoví maňásci podruhé

Trvalo to dlouho, ale do naší (zatím skromné) sbírky přibyli dva noví prstoví maňásci - kluk a holka. Oproti výrobě zvířátek, o kterých jsem psala TADY, musím přiznat, že tohle byla piplačka už i na mě. Barevné oblečky z několika částí, ruce, nohy, detaily... pořád bylo potřeba měnit nitě, přemýšlet, jak kterou část k sobě spojit... výsledek není zdaleka stoprocentní, jak bych chtěla, a ke konci už síly docházely, a tak si myslím, že příště budu hledat ispiraci opět ve zvířecí říši a na nějaké princezny si nechám alespoň dočasně zajít chuť. Nicméně radost ti dva pidižvíci, zdá se, udělali. Madla je zpozorovala v procesu tvorby a hned se po nich začala natahovat, paní ještě v tu chvíli neměla přišité nohy, ale vůbec to nevadilo, dcera hned pochopila, na kterou její končetinu je to určené a velikostně to bylo tak akorát, takže jsem skoro zapochybovala, zda ji vůbec dokončovat. Nakonec jsem to ale udělala, aby se na ni pán moc nepovyšoval, takže teď je z nich docela milý páreček.

U babičky a dědy, kde se právě nacházíme na prázdninách a kde se mi po třech měsících konečně podařilo je dokončit, se ti dva nejčastěji prohánějí na torzu vláčku, který má Madlenka moc ráda. Už brzy se ale u nás doma připojí k nepočetné zvířeně a snad si budou rozumět (ty čtyři jsem zatím dceři stále neodtajnila, ale vzhledem k nadšení, které před pár dny projevila, myslím, že už dozrál pravý čas!). Tak to je, milé děti, ode mě pro dnešek všechno a třeba zase někdy příště u našeho domácího divadélka opět naviděnou!

Jak jsme šily svatební outfit pro Madlenku

Jak jsem slíbila v minulém příspěvku, dneska malá ukázka toho, co jsme si na vílí svatbu připravily pro sebe. Už dlouho v mém šatníku bydlí vrstvená tylová sukně v mentolovém odstínu od Princezny Pampelišky. Koupila jsem si ji ještě předtím, než tyl a mentol udělaly díru do světa a zdá se, že to byla dobrá volba - baví mě už mnoho let! K ní jsem si pořídila jednoduché bavlněné tričko s jemnou krajkou (tuším, že to bylo v H&M ?) a dohromady je to můj slavnostní evergreen. Když jsem pak nedávno náhodou strčila nohu do Pepca a objevila tam tohle bodýčko ne nepodobné právě mému topu, nemohla jsem odolat. Když mě se ty sladěné matky a dcery tak líbí! (Mimochodem, pamatujete na Madlenčiny vánoční šaty? Ze stejné látky jsem si střihla i na svoje. Metráž bohužel ještě pořád čeká v šuplíku na den, kdy zasednu k šicímu stroji...). Jelikož jsem si tehdy sukni objednala zbytečně dlouhou (byla to moje chyba) a pak vrstvu po vrstvě zkracovala, měla jsem doma spousty zbytků. A jak jsem teď byla ráda, že jsem takový skladník a kdeco schovávám pro strýčka příhodu. Najednou jako když našel! :-)

Bohužel ustřihnuté proužky byly poněkud krátké. Chtěla jsem je našít na bavlněný náplet v několika řadách nad sebe, ale nesehnala jsem žádný v požadovaném odstínu. Pak moje mamka přišla s nápadem našít to rovnou na body. A bylo! U rodičů jsem se rekreovala týden. Po večerech jsme to s mámou páchaly. Ona má na výsledku větší zásluhy, za což jí moc děkuji. Většinu drobného ručního šití zvládla, zatímco já jsem uspávala dceru. Já jsem pak ještě navrch vyrobila čelenku do vlasů. Posloužila obyčejná bílá pruženka, zbytky tylu a stará dobrá metoda opalování nad svíčkou. Pak už jen jednotlivé plátky sešít dohromady a voilá - garderóba je na světě!

krajkový detail na bodýčku

vrstvená tylová sukně našitá přímo na body

nezbytná květinová čelenka ze zbytků tylu

PS: kdo zvládl dočíst až sem, za odměnu přidávám ještě vtipnou historku o tom, kterak jsme se měli jít o víkendu fotit v ateliéru v místě bydliště mých rodičů (dostali jsme totiž od kamarádů darem poukaz na rodinné focení), a tak mi přišlo škoda nevyužít Madlina právě dokončeného vílího outfitu. Poprosila jsem tedy manžela, zda by mi mohl přivézt i ten můj, až za námi pojede. V pátek večer jsem mu na uvítanou vlepila pusu a ptám se, kde má tu moji sukni, že ji nikde nevidím. A co myslíte? Ne, nezapomněl ji. Ten můj čundrák ji (spolu s košilemi, ve kterých se měl fotit) zmuchlal do kuličky menší než fotbalový míč a napěchoval do krosny!... a pokud se nerozvedli, žijí šťastně až dodnes. Aneb nejjemnější voňavkou je dým. Ách jo!

... a malá ukázka, jak to dopadlo. Za foto díky Fotoateliéru Eva

 

Svatební šaty pro vílu

Prožívám šťastné období. Je nám všem okolo třiceti, a tak se milujeme, množíme, budujeme hnízda - je co slavit! Letos v létě pokračujeme ve svatební krasojízdě. Tentokrát se vdávala moje kamarádka Míša. Je to taková éterická bytost, která miluje folklor, lidovou architekturu, peče domácí chleba, vyrábí si povidla ze své vlastní úrody a šije milé drobnosti i celé ošacení z ekologických materiálů. Dokonce i své svatební šaty si ušila sama!

Jednoho večera jsme se sešly u nás doma nad šálkem horkého čaje, ona třímala v ruce bílé šaty, které mohly být dobře několik desítek let staré. Ulovila je někde v sekáči v době, kdy jí bylo sotva dvacet let a vysnila si, že se v nich jednoho dne vdá. A teď se ten moment blížil, ale ona zjistila, že to možná nakonec není úplně ono. Některé části se jí líbily, jiné naopak nevyhovovaly. A ona tápala, co s tím. Ušila už mnoho svatebních šatů. Ale nad vlastními člověk prostě tápe. Chtěla ode mě poradit. Měla hrubou představu, co by se jí líbilo, chtěla něco inspirovaného krojem a folklorem. Já ji pořád viděla jako tu vílu z lesa (ostatně i svatba se měla konat v přírodě, mezi stromy v krásné krajině Bílých Karpat). Pokusily jsme se oba nápady propojit do jednoho celku. Rozhodly jsme se z původního kusu zachovat pouze vršek. Sukně měla být nová, jemně splývavá, a to vše se mělo spojit v pase ozdobnou pentlí s lidovými motivy. Rukávy jsme zkrátily a na jejich zakončení také použily stuhu. Trvalo to několik týdnů a pak Míša poslala výsledek. Byla spokojená, podařilo se jí to ušít tak, jak chtěla. Pak ale nastala svatební panika. Není to ono, vršek je moc objemný, necítí se v tom. Co s tím? A tak jsem navrhla vychýlit se od původní krojové inspirace ještě více k 'víle' a začaly jsme redukovat. Souhlasila s tím, že se vzdáme nabraných rukávů. Další část původního živůtku zmizela, odhalily jsme ramena. A bylo to tam! Najednou se ta víla vyloupla v plné kráse! Jemná, něžná, ale ne nudná. Stuha tomu dodala na zajímavosti. Celý outfit byl ještě doplněn věnečkem s pentlemi a kyticí z lučního kvítí.

Myslím, že se povedl. Myslím, že byl pravdivý. Ostatně jako celá svatba, která byla vymazlená do posledního nejmenšího detailu. Místo bylo skvěle vybrané - jednalo se o stromovou kapli na vrcholku kopce, odkud byl výhled do celého kraje, ze všech stran. Navíc na československém pomezí (ona Češka, on Slovák). V Bílých Karpatech jsem se ocitla poprvé a skutečně mi učarovaly. Rozhodně to určitě nebyl poslední výlet tímto směrem - už teď přemýšlím, že bychom tam vyrazili na prodloužený víkend a ubytovali se ve stejném hotelu Háj. I ten byl podle mého gusta - přátelský, stylový, designový a baby friendly, s vynikající (zdravou!) kuchyní. Já jsem si to prostě užila na maximum. Mimochodem... zajímá vás, jaký outfit jsme si na vílí svatbu připravily my s Madlenkou? Uvidíte příště :-)

Pozn.: fotografie ze svatby nejsou moje, ale byly použity s laskavým svolením nevěsty :-)

...na závěr ještě malý suvenýr z povedené akce :-)

Návod - DIY obal na diář

Úvodem krátká pohádka o tom, kterak jsem to letos prokaučovala s diářem. To máte tak, když si jeden rok zapomenete napsat Ježíškovi. No a on se Ježíšek tak nějak nedovtípí sám... Ale řekla jsem si nevadí - jak jsem letos doma na rodičáku a tři schůzky denně se mě už nějak úplně netýkají, třeba ho hned tak nebudu potřebovat. A tak se stalo, že jsem se do krámu vydala až na konci února. Naivně jsem si myslela, že tou dobou už by třeba mohly být ony očíslované knížečky i zlevněné. Tak nebyly. Tedy jakože nebyly vůbec :-( Obešla jsem čtyři prodejny - papírnictví, knihkupectví... a nic. To torzo, co jim tam na pultě zbylo, čítalo několik kousků velikosti menší encyklopedie (vždy dumám nad tím, pro jakou cílovou skupinu se ty megaobr diáře vlastně vyrábějí - kdo chce tohle nosit v kabelce?) a několik kousků lunárního typu (až tak moc "ezo" zase nejsem), takže nakonec ještě nejpříhodnější se jevily ty s infantilními obrázky na titulce od značky Albi. Moje zoufalství narůstalo. Nakonec po dvouhodinovém utrpení jsem objevila v horní polici knihkupectví zahrabaný jeden, který vypadal alespoň jakš takš obstojně, a tak už jsem ani neměla sílu brečet nad jeho cenou a byla ráda, že mám vůbec něco. Ale znáte to. Diář je něco osobního. Je to jako oblíbený parfém nebo kabelka. Tenhle nebyl. Byl sice hezký, ale nebyla jsem to já. Tížila mě představa, že ho budu muset vytáhnout na veřejnosti. Něco jako když si vyjdete do společnosti v cizích šatech (toto se mi vlivem nešťastné události jednou stalo a ačkoli ty šaty byly hezké, já byla celý večer nervózní jak pes!). A tak jsem si nakonec řekla, že takhle to nechat nemůžu, a rozhodla jsem se ušít si na něj obal. Celý postup jsem nafotila. Byl to "piece of cake", takže předpokládám, že kdo alespoň jednou v životě seděl za šicím strojem, nejspíš ho nebude potřebovat. Nebo vymyslí i něco sofistikovanějšího, než já - věčná švadlena začátečník. Ale kdyby náhodou se to přece jen někomu hodilo, tady je:

Budeme potřebovat jen pár věcí:

- kousek filcu (já měla šedý melírovaný z přírodní vlny a byl to pozůstatek z čalounění houpacího křesla, které znáte z tohoto příspěvku)

- vzorovanou bavlněnou látku (opět ze zbytků po jiném tvoření)

- dřevěný knoflík (v mém případě průměr 2cm)

- kulatou gumu (stačí tak 10cm)

- nůžky

- nit

Začneme tím, že si ustřihneme filc. Já šila na diář velikosti 10x15cm. Doporučuji si filcový obdélník nejdříve udělat větší a pak v průběhu šití rozměr dolaďovat, aby byla jistota, že diář do obalu pěkně zapadne. Filc má tu výhodu, že ho lze kdykoli bezbolestně šmiknout, není třeba nic obšívat :-)

Pak si ustřihneme z bavlněné látky tři obdélníčky. Dva budou sloužit jako klopy na zasunutí diáře - ty jsem udělala o hrubém rozměru 19x6,2cm. Třetí, menší, bude tvořit kapsičku na propisku. Ten jsem udělala 10,2x6,2 (proč tak divné rozměry, to se mě neptejte, já šiju hrc prc od oka a takhle mi to nějak vyšlo :-D)

Pak si začistíme okraje. Já si je před šitím vždycky pořádně přežehlím. To mi připadá jako nejdůležitější bod programu (a taky největší nuda a otrava, ale musí to být). U kapsičky jsem všechny okraje dvakrát podehla, aby se nic netřepilo, až se tam bude zasouvat a vysouvat tužka nebo propiska.

U oušek jsem dvakrát podehla pouze horní a dolní okraj, boční jsem nechtěla mít tak tlusté a zdálo se mi, že nebudou tolik namáhané, a tak jsem je jenom obentlovala a přehla. Ten volný jsem chtěla mít hladký a bez švu, ovšem to se neukázalo šťastné, protože se to rozevíralo, a tak jsem ho ještě uprostřed délky pojistila krátkým švem.

Když toto máme připraveno, zbytek už je dílem chvilky. Přišijeme kapsičku.

  Následně jednu klopu - nejlépe tu přední. Pak si vyznačíme polohu knoflíku a ten přišijeme ručně. Chce to trochu práce ho všívat s již přišitou klopou, ale já to udělala obráceně (tedy nejdřív knoflík a pak klopa) a to se neukázalo šťastným, protože patka stroje po knoflíku skákala, měla problém ho obejít a šev pak nebyl žádné terno).
Teď zkusíme cvičně nasunout do klopy diář a vyzkoušet, jestli je filcový obal tak akorát velký. Případně jej zkrátíme. Následně přišijeme druhou klopu. Nezapomeneme před přešitím do švu strčit gumičku, která vytvoří ucho na zapnutí obalu. Já si polohu označila špendlíkem, gumičku nasunula, až když jsem při šití dosáhla požadované polohy, přešila přes ni, pak nastrčila druhý konec (ještě jsem otestovala, zda je ucho velké tak akorát, aby obešlo hranu diáře a obtočilo se kolem knoflíku), přešila přes ni, a pak dala zpětný chod a ještě dvakrát přešila tam a zpátky, aby se dosti namáhaná gumička ze švu nevytrhla...

No a voilá - na světě je obal na diář. Praktický a jednoduchý, tak, jak to mám ráda. Autorům diáře se omlouvám, že jsem obrázek fantasmagorického ptáčka takto schovala, ale teď konečně jsem to já. Můžu začít plánovat svůj rok 2017. Jaký asi bude?...

DIY prstoví maňásci

 

Tak dneska krátce o mém již minule avizovaném mini projektu. Vytvořila jsem pro Madlu na hraní prstové maňásky. Asi vás nepřekvapí, že nápad jsem objevila na Pinterestu. Ovšem jejich konečná podoba byla na trochu hlubší zamyšlení. Skicovala jsem si ksichtíky zvířat a pořád se mi nějak nelíbily. Ani z internetu žádná inspirace nepřicházela. Nakonec jsem se po dlouhých úvahách rozhodla "svěřit" vzhled ilustrátorce z těch nejpovolanějších - mojí milované Ingele P Arrhenius - z ní jsem při tvoření vyšla a výsledek si trochu přizpůsobila podle svých potřeb.

Maňásci jsou z filcu. Je to jeden z mých nejoblíbenějších materiálů pro tvoření, neboť je velice vděčný, hlavně tím, že existuje v milionu barev, stojí pár drobných a jeho okraje se netřepí. Zvířátka jsem si naskicovala na papír, jednotlivé dílky pak od oka překreslila na filc, vystříhala a provizorně zkusila poskládat na sebe. Teprve pak jsem se dala do šití. Vše je ruční práce. Používala jsem dva druhy stehů na detaily v obličeji, tělíčko, které se navléká na prst, je pak obšito "domečkovým" stehem (netuším, jak se tento steh oficiálně jmenuje, ale já mu říkám domečkový, protože když jsem byla malá, babička mi jím obšila staré pohlednice a poskládala je do 3d objektu domečku s odklápěcí střechou, který sloužil na dopisy :-)).

Zatím jsou tedy zvířátka čtyři - kocour (taky vám připadá tak nafrněný, jako mně? ), lev, tygr a lední medvěd. Ale myslím, že to zdaleka nebude konečný počet. Tohle tvoření může být prakticky nekonečné, zvířátek existují hromady. Už mám v hlavě taky mámu s tátou a miminkem, případně pohádkové postavičky. Od každého bude samozřejmě existovat jediný kus - jak taky u mě jinak :-) Už se moc těším na to, až naše dcera trošku povyroste a my jí s těma příšerkama budeme večer před spaním hrát divadlo. Tedy asi si to rozdělíme: úlohu vrchního komedianta má u nás doma totiž tatínek. Já zůstanu asi spíš tou šedou eminencí za šicím strojem :-)...