Prý se tomu říká láska...

Neustále ho chodíte okukovat, říkáte si, že to je "to ono", ale pořád otálíte, otálíte, k ničemu se nemáte. No a najednou, ve chvíli, kdy se konečně rozhoupete, zjistíte, že už jaksi není na trhu. A tak hledáte dál, v srdci smutek a v hlavě máte pořád tu svoji vizi, ostatní s ním srovnáváte, nedaří se vám ho vymazat z paměti. Byla to prostě láska. Pak, zničeni hledáním a skoro rezignující, se najednou naprosto neplánovaně znovu zamilujete. Je to něco zcela jiného. Ale vy víte, že to tak prostě asi mělo být. Že to čekání za to stálo. Byli jste pro sebe stvořeni! Zdá se vám, že jsem vám popsala setkání s životním partnerem? Ne! Takto jsem vybírala svítidla k nám do obýváku!

... a to ještě pořád není všechno! Takže jsem se tedy zamilovala podruhé a úplně jinak. Z mé původní představy, že závěsná světla nad jídelním stolem budou dva měděné "trichtýře" brzy sešlo poté, co jsem tak nějak omylem objevila nádheru z kouřového skla ne zcela nepodobnou ikonickému kousku od Brokisu, ovšem za cenu asi tak čtvrtinovou. Vlastně to do sebe najednou všechno zapadlo. Pořád jsem si totiž nebyla jistá, jestli mě ta měď nepustí, jestli to není momentální módní výkřik. A jestli jsem schopná v této měděné tendenci pokračovat  na více úrovních. Oproti tomu sklo je věčné, sklo je nadčasové a ten tvar! Nechala jsem to nějakou dobu dozrát. Jako ostatně všechno u nás doma. Zařizovat pro sebe, to je kříž! V mé složce s názvem "osvětlení" jsem nashromáždila několik adeptů. No ale srdcem jsem to měla už stejně jasně rozhodnuté. Nakonec jsem tedy objednala. Bylo to před Vánoci. Takový náš dárek k Ježíšku. Těšila jsem se jak malá. Pak dorazily. A přišlo trochu zklamání. Nějak jsem nepočítala, že kouřový povrch bude působit až tak hodně dojmem zrcadla. Zhluboka jsem dýchala a přemýšlela, co s tím. Takže zase pár dní a nocí. Nevypadalo to blbě. Potíž byla, že jsem produktové fotky blbě vyhodnotila a něco si v hlavě vykonstruovala, no a to, co přišlo, pak vypadalo prostě jinak. Takže, jak vidíte, ani láska na první pohled nakonec nemusí být tak jednoznačná ve chvíli, kdy dojde k pohledu druhému. Pokud to ale má vydržet, tak to vydrží. A tak i já jsem po chvilce váhání nakonec udělila svítidlu šanci a dneska jsem za to fakt ráda, protože mám dojem, že moje láska sílí. Jsou dvě. Chodím okolo nich s úctou a respektem (neb jsou skleněná) a obdivně na ně pohlížím, těším se z jejich přítomnosti. Kdyby vás zajímalo, co jsou zač, tak se jmenují Chrystie, jsou od Nordluxu a prodává je Severské světlo. Jsem si jistá, že kdybych k nim postavila "originál" od Brokisu, bude to jako když v druhé třídě měla jedna spolužačka Barbínu od Matella, kdežto my ostatní laciné imitace z polského "targoviska". Detaily prostě nejsou tak dokonale zpracované. Ale dvacet tisíc na dva lustry jsem prostě neměla, a tak jsem s těmito víc než v pohodě :-D

A co si o nich myslíte vy? Máte nějaké favority v oblasti osvětlení? Oblíbené značky?