Pokojíček pro Madlenku poprvé

Ještě tak úplně neexistuje, ale v mé hlavě už má celkem konkrétní obrysy. Nápady sbírám dlouho. Je to jiné, než navrhovat pro klienty. Tam jsem většinou emocionálně nezatížená, dostanu náznak zadání, co má dítě rádo a co potřebuje, přetransformuju si to po svém, vyberu ústřední motiv a všechno ostatní k němu doplním. A hotovka! Jenže tentokrát to tak jednoduše nefunguje. Do výsledku si tak trochu projektuju sama sebe - jaký byl můj dětský pokojíček, nebo co bych si v něm tehdy přála mít. Vlastně to má být Madlenčino království a maličko i moje soukromé útočiště.

Jedno je jisté - bude jednoduché a minimalistické. Zároveň ale musí být milé a osobní. Nemám ráda přemíru barev a plácání pátého přes deváté, ale taky si myslím, že pokojíček, který vypadá jako obývák, je trochu nuda. Ulovit vkusné dětské motivy je tak trochu dobrodružství. Ne, že by na trhu nebyly - ony jsou - ale musí se hledat. Když už najdete, nesmíte zase podlehnout touze nacpat tam úplně všechno, co se vám líbí. A pokud jste ještě navíc zatížení požadavkem low-cost, je to o to složitější. Opravdová výzva. Rekonstrukcí domu jsme se finančně hodně vycucli, na interiér mnoho nezbylo, ale naši dceru vizuálně nikterak ošidit nechci. A tak myslím, že budu hodně improvizovat a hodně si dopomáhat vlastníma rukama. Přetvářet starší kousky nábytku, dávat jim nové funkce, měnit jim barevnost. Určitě to zabere víc času, než mé klasické navrhování, ale tady mě naštěstí dedlajny tolik nesvazují. Jenom trochu. Přece jen to dítě tak rychle roste, začíná projevovat svůj názor a osobní prostor bude potřebovat (no jó, a taky už mě nebaví ty její krámy po celém obýváku :-D)

A jaký tedy bude? Dispozici už mám vymyšlenou. Pokoj je rozměrově velkorysý, skoro 4x5m, není žádný velký kumšt nacpat do něj jedno dítě. Já už ale počítám se dvěma. (pokud by jich nakonec bylo ještě více, zřejmě by došlo k zásadnějším úpravám bytu a vytvoření dalšího menšího pokojíčku - a i s tím už jsem jako správný architekt, který neponechává nic náhodě, počítala, takže bylo docela vtipné vysvětlovat elektrikáři, proč chci v obýváku tolik stropních svítidel a některé se zapínají v polovině délky pokoje :-D). Jediným handicapem místnosti jsou dveře umístěné těsně u rohu. Z toho bývám obvykle nešťastná. Posunout jsem je tentokrát nemohla, protože by mi v obýváku chyběly centimetry pro vestavěnou knihovnu (a také pro ten příležitostný další pokojíček). Ale myslím, že nakonec to až tak nevadí, alespoň zbyde prostor pro velikou skříň...

Při navrhování obvykle vycházím z komplikovanější varianty (tedy pokoj pro dva), neb na tu méně komplikovanou se to dá upravit vždycky. Dlouho jsem přemýšlela, jak nejlépe umístit postele, aby to bylo příjemné a zároveň aby nekolidovaly se skříní. Nakonec jsem si pomohla nábytkovou konstrukcí, jakousi dělicí stěnou, za níž se postele schovají. Vytvoří se tím dvě samostatná hnízdečka, což bude - myslím si - příjemné (alespoň já jsem vždycky všemožné kutlochy a schovky prostě milovala!). Skříň, která bude na míru, se k nim dorazí. Odpadne mi tedy problém s ošklivým rohem skříně. Poloha pracovního stolu pro dva je jasná vzhledem k umístění okna - měl by být co nejblíže, a to tak, aby světlo dopadalo zleva (počítám s pravorukými dětmi a pokud to nevyjde, umístí se stůl přímo pod okno). V návaznosti na pracovní stůl (a vlastně podél posledního dosud volného kousku zdi) umístím policovou skříňku na hračky, knížky a kostky. Střed místnosti zůstane volný, aby bylo dost prostoru na hraní...

Takže to je verze pro dva. Horizont cca 5 let. Současná verze bude o poznání minimalističtější. Dvě velká lůžka a nábytková konstrukce okolo nich zatím nebude potřebná. V pokoji bude jen postel pro Madlenku. Počítám s tím, že ještě nějaký ten pátek bude spát s námi v ložnici (v naší posteli :-)) a vlastní lůžko bude spíše zvykací, přesune se do něj, až bude sama chtít. Moc se mi líbí domečkové postele. Jsem rozhodnutá pro nízkou verzi, tedy bez vyvýšeného roštu - matrace bude pod domečkovou kostrou přímo na zemi. Pro malé dítě mi to připadá docela fajn, aby spalo ve výšce třeba 15cm, než si zvykne na to, že je tam nějaká hrana, kterou je třeba respektovat. Navíc to má ještě jednu přidanou hodnotu: později hodlám přikoupit další matraci, tak, aby byly dvě na sobě, a jedna z nich se dala použít pro příležitostné přespání hostů/kamarádů, kterých máme hodně. Případně tam mohou spát sourozenci pohromadě, než jim necháme na míru vyrobit klasické postele. Vestavné skříně budou také až v pozdější verzi. Dokud není potřeba tak velký objem úložných prostorů, v pokoji zůstane skříň po původních majitelích domu. Je dýhovaná a je mi líto ji vyhodit. Vzhledově je samozřejmě jasné, že není nejnovější, ale hodlám jí trošku načechrat kabátek. Je to jeden z mých budoucích renovačních projektů. Až nebude potřebná, zřejmě ji přesuneme do pokoje pro hosty...

Varianta dispozice pro jedno a dvě děti

Tak taková je v kostce moje představa co se dispozice týče. Neméně důležitou částí ovšem je, jak bude pokojíček vypadat po stránce barev, materiálů a designu. Tam už se mi to také rýsuje. Ale dneska už jsem toho napsala až až... takže můj pokojíčkový wishlist si s dovolením nechám na příště, jak se znám, bude to určitě zase long story :-)