Bačkůrky...

Když na podzim začalo přituhovat, přemýšlela jsem, čím bych Madličce zahřála nožky koukající z šátku. Na internetu jsem našla spoustu fleecových a různých jiných ťapek pro nechodce, ale jednak se mi zdály málo zajímavé a pak jsem si taky říkala, že vyrobit si něco sama přece nemůže být taková věda. Vždyť vlastně jde o takové "lepší ponožky". A tak jsem vyhrabala ve skříni kus šedé vlny (přece jenom je to nejuniverzálnější barva a bude se hodit ke všemu) a projela knížku s návody. Inspirace je opět z knihy Pleteme na miminko, o které jsem se tu zmiňovala už dříve, a byl to snad ten nejjednodušší "střih", který jsem tam našla. Popravdě, když jsem nahodila a pořád se pletlo tam a zpět hladkým okem jakoby v pruhu, nevěřila jsem, že by z toho opravdu mohla vylézt bota. Ale pak se začalo uprostřed ubírat a přidávat, utvořilo to bouli a najednou hle! Po sešití to opravdu dostalo kýžený tvar. A co je nejlepší - dá se to stihnout za jediný večer!

S výsledkem jsem maximálně spokojená. Botky jsem udělala v té větší ze dvou nabízených velikostí, takže malinko s rezervou. Tím pádem jsme v nich odšátkovaly celý podzim a teď v zimě se báječně hodí pro zahřátí nožek do autosedačky nebo fusaku, když Madla na sobě zrovna nemá klasický zateplený overal (jak já říkám "skafandr"), ale třeba podšité džíny a kabátek. Použila jsem čistou přírodní vlnu, takže zima jí v tom určitě není. A jsou prostě parádní! A my jim říkáme "ruský Ivan", protože když jsem je na její buclaté nožičky poprvé navlíkla a sahaly jí do půlky lýtek, hned mi v hlavě naskočilo "před naší, za naší, cesta má ať nepráší!" :-)

Jedna fotka z podzimu, kdy jsme je nosily do šátku...