O dětech... aneb tvořím-netvořím

Přiznám se, že poslední měsíc dva je to s mým kreativním tvořením trochu nahnuté. Ne, že by nápady nebyly - mám jich stále spoustu. A v hlavě množství projektů, které si přeji zrealizovat. Jen nějak dočasně trochu došla energie s tím, jak dítě roste a vyžaduje stále více pozornosti, zároveň však ještě není samostatné. K tvoření člověk potřebuje dvě ruce. Já teď povětšinou nemám volnou ani jednu z nich :-)

Co se mi ale oproti dřívějšku naopak daří, je číst. Nejvíce samozřejmě blogy (aneb mobil svítí i když je místnost s usínajícím dítětem ponořená do tmy). Ale i klasické knihy - při kojení, při uspávání, večer před spaním... na nočním stolku mám kupku beletrie, načaté i té, do níž se hodlám teprve pustit. Uznávám ale, že od té doby, co se Madla narodila, jsem jí moc nedala, protože jsem se - coby prvomatka - více soustředila na vzdělávací literaturu o rodičovství. Tenhle můj blogový prostor je jakýmsi pokračováním mých původních webových stránek o tvoření a  vyrábění všeho možného a vlastně jsem vůbec nechtěla, aby mi to potomek nějakým způsobem překazil, zapřísáhla jsem se, že se mu ve virtuální realitě věnovat prostě nebudu... ale nakonec to asi nedodržím. Přece jen se Madlenka, chtě nechtě, stala mým celodenním zaměstnáním a když už si přecejen najdu chvilku a něco hmatatelného - textilního, vlněného či jiného ze sebe vyplodím, dost často je to vlastně také pro ni. Proto jsem se nakonec rozhodla, že tohle téma ignorovat nebudu. Můj blog čtou povětšinou mí přátelé a dosti velká část se jich v poslední době stala/hodlá stát rodiči, tak si říkám, že mě snad za to nezastřelí. Možná některého z nich třeba i inspiruji konkrétním výrobkem nebo zkušeností... tak, jako mě inspirují další mámy, jejichž životy, příběhy, děti a každodenní starosti znám jako svoje boty, ačkoli jsem je vlastně třeba nikdy naživo nepotkala.

Teď se tedy vrátím na začátek mého příspěvku. Knihy. Vzdělávací literatura. Je legrační, jak má člověk někdy potřebu pozorumět věcem doposud nepoznaným tím, že si o nich přečte. Je to takový první krok k získání určité důvěry. Mnohdy pak zjistí, že autentická zkušenost je o něčem úplně jiném a svoje počínání přehodnotí... i přesto si ale nedovedu představit, že bych se do rodičovství vrhla jen tak po hlavě. Asi jsem prostě studijní typ :-D... Proto když jsem zjistila, že jsem těhotná, první věc, kterou jsem udělala, byla, že jsem zamířila do knihkupectví a pátrala jsem po výživových doporučeních. Prostě to nepodcenit. No a pak se na to jednoduše začala nabalovat další témata - vývoj dítěte měsíc po měsíci, porod, péče o dítě, výchova... a člověk naráží na další problém: čím větší přísun informací, tím větší zmatek. Aneb jak napsat pojednání o tomtéž dvěma způsoby, které si navzájem zcela protiřečí. Nakonec tedy nezbývá, než si vybrat tu svoji cestu, ten svůj směr. Přírodní prostředky, nebo vědecké? Přirozený porod, nejlépe doma... a nebo stoprocentní lékařská kontrola pro případ, že by se něco nepovedlo? Přísná výchova, nebo kontaktní rodičovství? Umožnit dětem za každých okolností vyjádřit svůj názor, a nebo jim být neoblomnou autoritou? Myslím, že neexistuje "správná" a "špatná" cesta, jakkoli to třeba může působit, že ano. Ještě jsem pořád matka nováček, ale jestli jsem se něco za těch pár měsíců stihla naučit, pak je to jedna věc: nikoho nesoudit. Každé dítě je jiné. Každý rodič je jiný. Všichni se snažíme dělat to nejlepší, co umíme. Jednomu vyhovuje to, druhému ono. Snažím se to respektovat i tehdy, když nesouhlasím. A velmi mě vytáčí, pokud někdo stejným způsobem nerespektuje mě. Zjišťuji, že mám alergii na komunity, které razí jedno heslo a v duchu toho šlapou po způsobech ostatních, pokud se zrovna ze sta procent neshodují s těmi jejich. Svět přece není černobílý. A to, že v jedné oblasti jdu přírodním směrem (aneb jak říká můj manžel "ezo"), neznamená nutně, že v oblasti jiné nemohu volit poněkud věděčtější přístup a naopak...

Pro ty, kdo se na svého prvního potomka teprve chystají (nebo třeba prostě zjistili, že jim dosavadní systém výchovy nevyhovuje a chtěli by to změnit), jsem se rozhodla sepsat seznam toho, co jsem si dosud přečetla já. Třeba to někomu pomůže zorientovat se v tom nepřeberném množství knih a někde začít. A nebo začít klidně úplně jinde :-D Já sama jsem velmi ocenila, že mi některé z předložených knih byly doporučeny mým okolím a moc za to děkuju :-)

Ještě, než se konečně dostanu k jádru věci (nebojte, už za chvíli ;-)), tak bych ještě ráda předeslala, že se považuju za tak trochu alternativní matku. Ne proto, že je to teď v módě, a vlastně vůbec ne dogmaticky... ale prostě když už nevím kudy kam a kterou cestu si vybrat, rozhoduju se srdcem a instinktem. A hodně mi v tom pomáhá moje dcera sama. Mám pocit, že občas si prostě tak nějak řekne, co potřebuje. A já ji v tom poslouchám :-) Většina titulů zde uvedených je tedy podobného "ražení". Pokud zjistíte, že se s nimi neztotožňujete, jednoduše se na ně vykašlete. Vždyť směrů je povícero a knih jsou stovky. Stačí prostě zapátrat někde jinde! ;-)

Taaakže jdeme na to:

1.) Vývoj miminka před narozením - od embrya k porodu (Martina Hourová, Milena Králíčková, Petr Uher)

Popis: klasický soupis toho, co se děje v každém týdnu těhotenství s miminkem a jak se cítí matka. Doplněno nejčastějšími dotazy nastávajících matek a také lékařskými doporučeními, jak o sebe pečovat v těhotenství.

Můj názor: kniha je útlá, nezachází do zbytečných detailů, ale nabízí obecný obrázek o problematice, což naprosto postačuje. Mě zajímalo hlavně, jaké orgány se kdy vyvíjejí (bylo fascinující si o tom číst a představovat si to) a také co mám očekávat od svého vlastního těla (díky tomu jsem věděla, že některé věci jsou prostě normální!). Je to ale zjedodušeno do té míry, že člověk nemá moc prostoru pro vlastní fantazii a různé děsy (na rozdíl od jiných knih, do kterých jsem nakoukla a nabyla dojmu, že to dítě snad nemohu nikdy ve zdraví donosit! :-D)

2.) Zdravé těhotenství, přirozený porod  (Ingeborg Stadelmann)

Popis: megabichle o těhotenství, jak ho učinit šťastným a zdravým, jak komunikovat s dítětem uvnitř, jak porodit co nejpřirozenějším způsobem a jak o dítě pečovat, kojit atd.. Obsahuje i soupis nejběžnějších dětských nemocí a komplikací, které mohou nastat. Autorka je porodní asistentka s dlouholetou praxí a zároveň odbornice na homeopatii a aromaterapii.

Můj názor: jak je již z názvu patrné, kniha je tak trochu "pro lesany" (tak moje porodní asistentka Jarmila nazývá skupinu žen, které jedou "přírodní cestou"). Člověk musí být tedy i trochu duchovně založený, aby mu sedla. Mně osobně se líbila moc. I když přiznávám, že pasáže o aromaterapii a homeopatii jsem přeskakovala (asi proto, že u mě prostě žádné komplikace, kdy bych jich musela užít, nenastaly). Je tam pěkně popsáno, co s čím souvisí a jak svým počínáním a naladěním můžeme spoustu věcí jako matky samy ovlivnit. Kniha je protkaná i skutečnými příběhy žen během porodů. Člověk tak nabyde dojmu, že každý je jiný a stát se může prakticky cokoli, takže pak necítí takový pocit selhání, pokud právě jemu všechno nevyjde tak, jako v televizi. Zároveň ale poskytuje obrovskou sebedůvěru v to, že my, jako ženy, jsme schopné porodit své dítě, máme k tomu od přírody všechny předpoklady...

3.) K porodu bez obav (Blanka Čermáková)

Popis: poměrně tenká, avšak dobře srozumitelná knížečka o všem, co by měla těhotná žena vědět - jak probíhají vyšetření v průběhu těhotenství, na co se připravit, kdy jet do porodnice, jak se dá rodit, porodní polohy, pozice dítěte, dýchání v průběhu porodu, cviky v těhotenství, strava...

Můj názor: Autorka knihy je jedna z brněnských porodních asistentek. Já sama jsem chodila do předporodního kurzu k jiné a s tou jsem také rodila. Knihu jsem dostala půjčenou a ležela mi na stolku, takže jsem si ji ve chvíli volna pročetla a nedozvěděla jsem se až tolik nového právě proto, že jsem absolvovala přípravku. Nicméně pro někoho, komu se kurz platit nechce a nebo v jeho okolí nejsou možnosti, bude určitě užitečná a mohu ji vřele doporučit!

4.) Nastávající a kojící maminky si vaří chutně a zdravě (Judita Hofhanzlová)

5.) Miminko (Judita Hofhanzlová)

6.) Polévky a kašičky pro nejmenší (Judita Honfhanzlová)

Popis: tenké příručky o tom, jak a proč by mělo vypadat složení stravy těhotných a kojících a čemu se naopak vyhýbat... o významu kojení a výchovy v nejútlejším věku... o stravování našich nejmenších.

Můj názor: autorka je přítelkyní rodiny mého manžela, takže se ke mně dostalo několik jejích publikací a jsem za ně ráda. V knize Miminko jsem se toho nedozvěděla zas až tolik, protože část informací už jsem měla z kurzů. Opět ale platí, že pro někoho, kdo je nemá v plánu, by mohla být užitečná. Další dva tituly o výživě pro mě byly o dost užitečnější. Jednak je tam popsáno, proč je která složka stravy důležitá a v jakém zastoupení by se měla vyskytovat, a pak je tam praktická část s recepty - ta se výborně hodí pro inspiraci, jako výchozí bod, než se do toho člověk vpraví a začne v kuchyni improvizovat. Názory na - zejména - dětskou stravu se velmi liší (aneb co v jakém věku dítěti podat), mně konkrétně tento přístup, který podává autorka, vyhovuje a snažím se podle něj řídit.

7.) Něžná náruč rodičů (Eva Kiedroňová)

Popis: kniha o tom, jak s malým dítětem správně manipulovat s ohledem na fyziologii jeho těla a na vývoj v prvních měsících života. Součástí knihy je i instruktážní DVD.

Můj názor: autorka je přední česká fyzioterapeutka, která se dlouhodobě zabývá tím, jaký vliv na tělesné vady v pozdějším věku (vykřivení páteře, asymetrie apod.) může mít nesprávné nošení dítěte a jak tomu zabránit. Příručka je určitě velmi praktickou pomůckou pro každého totálně nezkušeného rodiče, jako jsem byla já. V předporodním kurzu jsme dostali pár základních informací ohledně manipulace s dítětem, ale nebylo tam na to moc prostoru a navíc člověk zjistí, že s "živým kouskem" je to prostě jiné. V porodnici nám toho taky mnoho neukázali (dítě tam bylo celou dobu v zavinovačce a když zabalíte křišťálovou vázu do bublinkové fólie, asi se jí taky nic nestane, že? ;-)), takže postup, jak s dítětem manipulovat, jak ho zvedat, předávat, pokládat... jsem velmi ocenila. Netvrdím, že všechno dělám stoprocentně správně a že to až tak "hrotím" jako paní Kiedroňová, ale je pravda, že základní znalost umožní člověku větší obezřetnost a zároveň mu dodá i trochu sebedůvěry do začátku, kdy je děťátko ještě hodně křehké (co si budem povídat, z té bimbající hlavy jsem měla před porodem dost noční můry! :-D)

8.) Kontaktní rodičovství (William Sears, Martha Searsová)

Popis: vysvětlení, co je to kontaktní rodičovství, jak ho praktikovat a jaké jsou výsledky/následky? ;-)) takové péče o děti

Můj názor: Tuto knihu mi půjčila moje klientka jako jednu ze svých oblíbených a musím přiznat, že i mě velmi zaujala. Ve stručnosti říká, že dítě, aby správně prospívalo, musí být v úzkém - jak psychickém, tak fyzickém (kojení, šátkování, společné spaní...) - kontaktu se svými rodiči, a to zejména v období nejútlejšího dětství. Získává tím sebedůvěru a zároveň schopnost brzy se osamostatnit. Kniha je protipólem názoru, že čím více budeme dítě nosit a všímat si ho, tím většího rozmazlence a závisláka na mamince z něj vychováme. Jelikož jsme oba s manželem velmi otevření, společenští a tím pádem i kontaktní lidé, tento postoj nám byl přirozený a z velké části se doporučeními řídíme. Jak ovšem autor sám uvádí, pro to, abychom byli kontaktními rodiči, nemusíme splňovat nutně všechny body, měli bychom prostě praktikovat ty, které nám a naší rodině vyhovují. Toto je jedna z mých nejoblíbenějších knih o rodičovství.

9.) Základy znakové řeči pro miminka (Monta Z. Briant)

Popis: kniha o tom, jak komunikovat s dítětem, které ještě neumí mluvit, pomocí znakové řeči. Nabízí stručný postup, jakým způsobem zapracovat znaky do každodenního života a kdy s tím začít, druhá půlka knihy je věnovaná samotnému "slovníčku" znaků.

Můj názor: knihu jsem dostala půjčenou, a tak jsem si říkala proč se do ní nepustit. Sama jsem se jednu dobu znakovou řeč pro hluchoněmé učila na kurzu, takže mi toto téma je celkem blízké. S dětmi se má údajně začínat nejdříve v půl roce, jelikož v ranějším věku nejsou schopny znaky interpretovat. Madla měla půl roku teprve před pár dny, takže se možná do znakování pomalu pustím. Nicméně nejsem si úplně jistá, zda jsem schopná být dostatečně důsledná, aby to mělo výsledky, a zda ji to bude vůbec zajímat. Naše holčička je už teď velmi upovídaná, a tak si tipuji, že mluvit (myslím reálná slova) začne celkem brzy a možná to ani nebude potřeba. Ale za pokus nic nedám, že... :-) 

10.) A Dost! Aneb francouzské děti nedělají scény (Pamela Druckermannová)

Popis: kniha o tom, jak vychovat děti, které jsou vyrovnané, spokojené a na veřejnosti ukázněné, a to podle principů rodičovství, které praktikují Francouzi.

Můj názor: autorka je Američanka žijící ve Francii, která popisuje, jak moc se liší výchova dětí v její rodné zemi a v Evropě. V podstatě si v tomto sype popel na hlavu, kniha působí, že Američané dělají všechno špatně a Francouzi naopak dobře, očividně z těch rozdílů v přístupu k rodičovství byla sama velmi překvapená. Jelikož my Češi jsme také součástí Evropy, připadá mi, že leccos děláme stejně jako Francouzi, a tak mi to až tak šokující nepřipadá. S částí "pravidel" zde uvedených se naprosto ztotožňuji (např. se mi velmi líbí poučka, že děti ve Francii mají pevně stanovené hranice, ale uvnitř těch hranic je naprostá svoboda), s jinými nikoli (např. že Francouzky prakticky vůbec nekojí, nebo nanejvýš pár měsíců po porodu, protože jednak něchtějí, aby na nich dítě bylo závislé a ony se nemohly nikam hnout a jednak aby neměly "vytahaná prsa". To mi tedy připadá poněkud brutální... Dále mě poněkud fascinuje jistota, s jakou jsou Francouzi schopni třeba i půlroční dítě šoupnout do jeslí, aby měli "čas pro sebe"...). Takže zjednodušeně řečeno, kniha je čtivá a zajímavá, nicméně já jsem z ní trochu rozpačitá a vzala jsem si z ní k srdci spíše střípky, které souznily s mým přesvědčením.

11.) Koncept kontinua (Jean Liedloffová)

Popis: kniha o tom, jak vychovávají děti a jak žijí své životy jihoameričtí Indiáni. Autorka vysvětluje, jak prostřednictvím rodičovství ovlivňujeme osudy svých dětí a jak jej praktikovat v duchu zachování přirozeného kontinua lidské rasy.

Můj názor: kniha má poněkud duchovní rozměr, je to jedna z těch, která vás poznamená navždy. Nebo alespoň mne tedy ano. Stejné pocity jsem před časem měla při čtení knihy Poselství od protinožců (autorka Marlo Morgan). S knihou se ztotožňuji, s autorčinou prezentací toho, jak bychom měli "žít správně" také. Nicméně je třeba si uvědomit, že žijeme zasazení do nějakého prostředí a že pokud bychom chtěli dodržovat vše, co je v knize psáno, museli bychom nutně sbalit svých pět švestek a odstěhovat se do džungle, jinak prakticky nemáme šanci. Proto si myslím, že je třeba brát knihu s nadhledem a pouze jako vodítko, nebo jako určitou formu nakopnutí a zbytek si přizpůsobit dle svých možností. Ale i pokud bychom udělali jen to málo, co je v našich možnostech, tak si myslím, že to bude pro naše děti přínosem... a vlastně i pro nás :-) (více o praktické aplikaci zásad této knihy si přečtěte v odkaze 12.))

12.) Šťastné dítě, spokojený rodič - aneb Koncept kontinua v praxi (Petra Janoušková)

Popis: kniha o tom, jak aplikovat zásady Konceptu kontinua v naší "civilizované" společnosti

Můj názor: Tahle kniha mně osobně přišla užitečnější než výše zmíněná kniha Koncept kontinua, nicméně bez jejího přečtění bychom nebyli schopni se dostat správně do obrazu, takže určitě doporučuji obě dvě. Líbí se mi přístup autorky a ještě více se mi líbí to, že k celé věci nepřistupuje dogmaticky, ale v průběhu času vše podrobuje kritickému zhodnocení a když něco nefunguje tak, jak by si představovala, hledá nové cesty. Za mě rozhodně jedna z nejlepších knih!Pokud by Vás zajímaly další informace, najdete je na webu autorkyZDE

13.) Líný rodič (Tom Hodgkinson)

Popis: kniha o tom, že svým dětem prospějeme tím víc, čím méně toho budeme dělat. Motto knihy: nechte je na pokoji!

Můj názor: jakkoli ten úvodní popisek může znít děsivě, z této knihy jsem naprosto nadšená a myslím, že se pro mě stane Biblí rodičovství. Autor sepsal "Manifest líného rodiče" sestávajícího z několika bodů, které v jednotlivých kapitolách podrobněji rozebírá. Musím přiznat, že už před narozením naší dcery jsem dlouze přemýšlela o tom, jaký rodič asi budu, nebo jaký bych vlastně chtěla být, a probírala jsem to i se svým manželem. Dá se říci, že jsme se prakticky jednomyslně shodli na tom, jak bychom k tomu rádi přistoupili, tedy směr jsme si určili, jenom jsme nevěděli, jak na to. Tahle kniha mi vyloudila úsměv na tváři, protože autor došel (po zkušenostech se svými třemi dětmi) prakticky ke stejnému názoru a navíc dává i návod, jak vše přenést do praxe, aby to fungovalo. Tleskám! A protože je to pro mě dosud nejzajímavější kniha a ráda bych se s Vámi o ni podělila blíže, budu jí podrobněji věnovat jeden ze svých dalších příspěvků...

Tak, to je pro dnešek vše. A co Vy? Hodláte si některou z těchto knih přečíst? (pokud by Vás zajímaly podrobnější informace, můžete se na mě obrátit) Nebo už jste je četli? Líbily se? Nebo znáte jiné, které stojí za to? Za Vaše případné tipy budu moc ráda! :-) Díky a rodičovství zdar!