Někdy si říkám, jestli už to není přes čáru...

... jestli už jsem to trochu nepřehnala. Třeba jako s tímhle náhrdelníkem. Oblíbila jsem si zlatou v kombinaci s černou. Ale zlatý diamant? Jakože fakt???

Na druhou stranu - trocha toho kýče ještě nikoho nezabila, že? A když se to zkombinuje s obyčejným nudně bílým tričkem, petrolejovým nákrčníkem nebo koženou kabelkou, nemuselo by to dopadnout jako úplný průšvih :-D...

Jestli vás zajímá, jak jsem to vyráběla, tak vězte, že se jedná o trochu starší záležitost z mého keraplastového tvoření (další kousky z této série jste mohli vidět v některých předešlých příspěvcích a mám je i v knihovně na maickosti.cz, pár jich mám ještě v rukávu na příště a nebojte, žádný není více psycho než tento! ;-)). Materiál je to podobný fimu, moduritu či plastelíně, takže jsem jednoduše ušoulala šišku a z ní pak odkrajovala kousky tak dlouho, dokud jsem nedocílila "diamantového" tvaru. Je záměrně nepravidelný, protože se mi to tak prostě více líbilo. Do ještě mokré hmoty jsem zapíchla bižuterní háček a nechala vytvrdnout, pak jednoduše přebrousila a natřela. K tomu jsem ze stejného materiálu vyřízla (z vyváleného plátu) ještě tři černé trojúhelníčky, kterými jsem celý náhrdelník doplnila. Občas si říkám, že to možná mohlo být bez nich. Ale vlastně si nejsem úplně jistá. Co myslíte vy? A vyrazili byste s ním do města? Ztotožňujete se s heslem, že "diamonds are the girls´ best friends?" :-)