DIY dárky: personalisované ozdoby na stromeček

Jak už jsem psala minule, tento nápad vznikl trošku na poslední chvíli, ale jsem moc ráda, že jsem ho stihla vyrobit a předat do Štědrého dne.

Když mi nevyšel plán s kalendářem, řešila jsem, jaký DIY dárek by mohl manželovy rodiče potěšit. Pak jsem si vzpomněla, že si jednou tchýně nad baňkami se jmény posteskla, jaká je škoda, že nejsou i s fotografií. Prý by si takhle na stromeček pověsila celou rodinu. Manžel má hodně sourozenců a ti mají dohromady ještě víc dětí. Když jsme se před několika lety sešli na Vánoce u jednoho stolu, dlouho jsme přemýšleli, jestli je v domě tak velká místnost, kam bychom se všichni vešli (a tak velký stůl!). Scházíme se pravidelně a všichni v rodině mají moc hezké vztahy, proto jsem si řekla, že vánoční ozdoby s podobiznami všech členů by mohly být tím pravým.

Po chvilce váhání co do volby materiálu zvítězil keraplast. Už jsem s ním měla nějaké předchozí zkušenosti a práce je to poměrně snadná, jako s těstem. Vyválet, vypichovátkem udělat tvary a nechat na vzduchu vytvrdnout. Já jsem ještě dělala důlek pro zasazení fotky. Pokud byste se rozhodli vyrobit si něco podobného, pak upozorňuji na školáckou chybu, které jsem se dopustila já (a vzhledem k tomu, že jsem maturovala z Betonu se za ni fakt stydím!) a musela jsem to dělat znovu: prvně si do vyválené placky vytiskněte důlek (já na to použila kelímek na párátka z Ikea, ale jde to jakýmkoli malým válečkem s rovnou ploškou) a TEPRVE POTOM si vypíchněte hvězdičku! Když to uděláte obráceně, i při sebevětší opatrnosti vám při vysychání v koutcích hvězdiček vzniknou trhliny. Pak jsem nechala několik dnů rozložené na plechu vytvrdnout.

Tvrdnutí keraplastových hvězdiček na plechu

Aby byl povrch hladký a odolnější, natřela jsem ho Herkulesem, takže vzniknul dojem průhledné glazury (zkoušela jsem i Sportakryl, ale moc se mi neosvědčil). Po zaschnutí Herkulesu jsem pak (opět Herkulesem) vlepovala fotky zmenšené na potřebný rozměr. Zvolila jsem černobílou variantu pro vytvoření jednotného dojmu. Nakonec jsem předpřipraveným otvorem protáhla drátek a zformovala šperkařskými kleštěmi do tvaru S. Drátek by tam být samozřejmě nemusel, háček pro zavěšení by se dal přímo vsunout do otvoru, ale já to chtěla ještě vylepšit červenou mašlí :-) No a hotovo. Pak už jen stačilo ozdůbky naskládat do hezké krabičky a jednotlivé vrstvy proložit papírem, aby o sebe netloukly.

Hotová ozdoba s háčkem a mašličkou

Nezapomněla jsem ani na zvířecího člena rodiny :-)

Hotovo a zabaleno!

Při vkládání jsem (tři dny před Vánoci) kontrolovala počet a zjistila, že jak jsem to dělala na etapy několik dní, jeden rodinný příslušník se mi ztratil!!! Prohledala jsem celý byt, všechna možná i nemožná místa a prostě nenašla! Takže mi nezbylo než druhý den jít fotku vytisknout pěkně znovu, naštěstí hvězdiček jsem měla vyrobeno o několik kusů víc (aneb kdo je připraven, není překvapen!).

Tolik k mému předvánočnímu adrenalinu. Vše nakonec dobře dopadlo, Ježíšek dar doručil a snad se i líbil :-) No a co Vy a handmade dárky? Taky jste se letos (tedy loni) činili?

... a takto to vypadá na větvi ;-)

DIY dárky: stolní kalendář

Vánoce jsou za námi, a tak můžu konečně odtajnit něco málo z toho, co jsem tentokrát připravila za nadílku. Letos se mi opět podařilo kromě klasických kupovaných dárků překvapit blízké i něčím osobním. Pro rodiče a babičku jsem vytvořila kalendář. Není to nic nového pod sluncem, ale myslím, že je to fajn spojení hezkého a praktického, krom toho se hodí i pro blízké, kterým je problém něco vybrat, protože nemají žádné speciální záliby, a nebo tvrdí, že už nic nepotřebují (u nás v rodině je to případ babičky). Kalendář jsem vytvořila z povětšinou mnou focených snímků a musím přiznat, že jsem nad ním nakonec strávila celkem dost času, protože jsem chtěla, aby měl i nějakou grafickou úroveň - jen výběr fotek, barevné úpravy a ořezy tak, abych se vlezla do daného formátu, si vyžádaly svoje. Ale kdo to příliš neprožívá, bude mít kalendář jistě raz dva, protože spousta firem nabízí vlastní, uživatelsky příjemné aplikace, které to doslova udělají za vás. Já jsem ten svůj objednala od značky Bontia a s výsledkem jsem moc spokojená. Zvolila jsem stolní variantu, která mi připadá praktická, rodiče i babička si totiž do něj zaznamenávají narozeniny, schůzky a lékaře. Tato dvoutýdenní verze obsahuje 29 snímků, což byl takový kompromis, 12 mi totiž přišlo málo a naopak 54 hezkých snímků bych asi nestihla připravit. Navíc mi rozložení stránky umožnilo použít fotky s původním formátem na výšku i na šířku, dalo se to celkem jednoduše přizpůsobit. Pořizovací cena nebyla nijak závratná a fotky vnučky/pravnučky budou dělat radost po celý rok, takže prostě po všech stránkách dárek, ke kterému se zřejmě budu opakovaně vracet.

Měla jsem v plánu vyrobit tři - pro dvoje rodiče a jednu babičku. Na konci listopadu už jsem to měla připravené a mnula si ruce, jak jsem to krásně vymyslela, když vtom mi tchyně, která ráda fotí, vypálila rybník a nadšeně se mi svěřila s tím, jak začala před nedávnem vytvářet na internetu kalendáře. Jednalo se sice o nástěnnou variantu s jiným tématem, ale najednou mi přišlo, že ji se svým prezentem asi moc nepřekvapím, a tak jsem narychlo pro ně musela vymyslet něco jiného. Co myslíte, stihla jsem to? Výsledek uvidíte zase příště ;-)

Jednoduché schéma: obrázek formátu téměř čtverec, vlevo a vpravo dva týdny

Líbil se mi i font a jednoduché označení měsíce

V kalendáři jsou nejdůležitější momenty z Madlenčina života :-)

Novoroční předsevzetí

Dáváte si je, nebo je to pro vás zbytečnost? A jak si vedete s jejich plněním?

Přiznám se, že moje bilance nikdy nebyla dobrá. Asi proto jsem si je přestala dávat. Když nad tím tak přemýšlím, možná to bylo v nedostatku důslednosti. Že jsem je nikdy nebrala až tak vážně, nikam si je nepsala a tudíž pravděpodobnost porušení byla celkem velká. Letos to chci proto změnit. Píšu o tom sem, aby to bylo skutečně černé na bílém (a možná abych se třeba víc styděla, až budu muset své případné neúspěchy na konci roku odtajnit). Tak tedy: letos mám předsevzetí dvě (no, ono by se toho našlo mnohem víc, ale je mi jasné, že když to přeženu, bude to kontraproduktivní)...

Prvním a největším předsevzetím je naučit se řídit auto. Tedy... naučit se ZNOVU řídit. O tom, že řidičský průkaz vlastním už skoro patnáct let povětšinou záměrně mlčím. Někdo by pak po mně mohl chtít, abych ho svezla. A nejsem přece (sebe)vrah! Za volantem jsem od autoškoly prakticky neseděla. Výmluv proč bylo vždycky dost. Teď, po přestěhování na venkov už mi žádná nezbyla. Naopak se řidičská schopnost začala jevit jako naprostá nutnost. Budu se do toho muset obout, překonat svoji panickou hrůzu a myšlenky na nejhorší a šlápnout na pedály. Držte mi palce!

Druhé předsevzetí jsem pracovně nazvala 'udělat si pořádek'. Nevím, čím to je, možná za to můžou Vánoce a přítomnost nových věcí v domě, pro které je potřeba udělat místo... možná ten všudypřítomný nadbytek a tuny cukroví, které už mi doslova lezou krkem, volají, že je nutno odlehčit. Najednou mě popadla nepřekonatelná touha provětrat skříně (asi i proto, že po nastěhování na to už nezbývaly síly, všechno se prostě jen 'někam strčilo', aby to nepřekáželo v cestě, a některé věci dodnes nemají své pevné místo, nebo jsem je v horším případě ještě ani nenašla). Mé předsevzetí se ovšem netýká jen majetku a úložných prostor v bytě. Mám v plánu si vzít na paškál i mrazák, mobil a počítač. Promazat stovky starých fotek, doupravit ty za poslední měsíce, udělat Madle (konečně!) první fotoalbum, sestříhat videa... a udělat si koneckonců pořádek i ve své hlavě. Utřídit myšlenky a priority a zkusit si efektivněji zorganizovat čas tak, aby mi zbyl nějaký i pro sebe a na mou práci (a tím teď nemyslím péči o děcko a domácnost).

Je mi jasné, že tohle předsevzetí bude samo o sobě dost náročný úkol hlavně na ten čas, takže asi na chvíli nebudu zvládat zhmotňovat své kreativní nápady. Ale nebojte, blog ani v tuto dobu nebude spát. Mám v záloze ještě spoustu realizací z poslední doby, které jsem Vám ještě nestihla ukázat. No a taky mám v plánu vás informovat o tom, jak se mi daří plnit své 'závazky'. Bude toho určitě hodně i v roce 2018. Tak zůstaňte na příjmu a předsevzetím třikrát zdar!

Kouzlo Vánoc...

 Tak Vánoce jsou za námi. Nevím, jak Vy, ale já mám pokaždé v duši takové podivné prázdno, když odcházejí. Trvá to vždycky naštěstí jen pár dnů a pak se nahrnou do popředí všední starosti, které to překryjí, ale prostě ten pocit, když sundávám girlandy, odstrojuju stromeček a pak vídám venku ty ještě nedávno nasvícené frajery smutně odpočívat opřené o popelnice, mě doslova trýzní. Jsem v tomto ohledu pořád jako malé dítě, Vánoce jsou pro mě speciální období...

Můj manžel tohle nikdy nepochopí, on ty dny vnímá jen jako komerční svátky sloužící k tomu, aby se ekonomika točila, a dokáže si je užít jen když prchne do hor. To, že já jsem schopná vysněný týden v roce plánovat už v létě, vymýšlet dárky, vyrábět dekorace a pak jimi zahltit byt tak, že to na vás vyskakuje z každého rohu (ano, i na parapetě nad WC jsme měli chvojí ve vázičce!), mu nejen že nejde na rozum, ale skoro bych řekla, že ho to obtěžuje. A tak si o adventu pouštím Sám doma a Nata Kinga Colea potajmu když vyrazí s kamarády na pivo, aby se mi nesmál. Pro mě je to důležité, já se ladím. Uznávám, že je to každým rokem těžší, udržet to kouzlo Vánoc v sobě. V dětství k tomu stačilo zacinkání zvonečku a mokro ve sněhulích a bylo to tam! Magie! Ale jak člověk stárne a padá na něj tíha zodpovědnosti, životních zkušeností a reklamy ho masírují ze všech stran, najednou má mnohdy problém v sobě znovu nalézt tu čirou radost přítomného okamžiku. Musí si dopomáhat. A tak mám každoroční rituály: dokola pouštím stejné pohádky, stejné koledy. Kochám se starýma baňkama, jehličí mám po celém bytě a bramborový salát jím jen jednou v roce, aby byl stále výjimečný. A každý rok čekám, jestli se to kouzlo znovu dostaví. Aspoň na malou chvilku...

Letos jsem na něj čekala opravdu dlouho. Nahrnula jsem na sebe spoustu úkolů a pak nestíhala, šílela. Na vánočních trzích, kam se mi podařilo na svařák s přáteli dostat (bez Madly) jen jednou, bylo toho dne takové davové šílenství, že jsem si připadala spíš jako někde na štvanici. O tom ale svátky světla být nemají. Kouzlo je právě v tom tichém rozjímání. Jen tak bloumat spící krajinou a nebo ulicemi, kde za okny svítí stromky, a v klidu si přemýšlet, užívat. Jenomže když máte k tomu všemu na starost rok a půl staré dítě, které venku prchá do čtyř světových stran a zajímá ho všechno, jen ne to, co vás, na nějaké bloumání vám moc času nezbývá. A tak to pořád nějak nepřicházelo, navzdory všem svíčkám a girlandám, co jsem jich doma rozmístila...

Můj milovaný polštář s koníčkem, který jsem vyrobila pár let zpátky
a už se stal mým vánočním evergreenem

23. 12. už bylo připraveno vše kromě stromečku. Ten měli přivézt manželovi rodiče. Do pokoje jsme ho ustavili až večer, když Madla spala, aby ho, rozsvícený, poprvé spatřila až ráno a mohla pomoct se zdobením. Tchán ho ořezal a usadil do stojánku, já na něj navěsila žárovičky, všichni odešli spát a pak to přišlo: poprvé v tomto roce se magie dostavila i ke mně. A pak už zůstala po celé Vánoce. Vygradovala na Štědrý den, kdy jsme se u jednoho stolu potkali se všemi rodiči, a pod větví, kde Madla rozbalila svůj letošní sen. Jakmile vysvobodila panenku z krabice, přitiskla ji k sobě a pomazlila a to byl moment, který prostě musí dojmout sebevětšího odpůrce svátků. Ačkoli jsme najezdili spoustu kilometrů, návštěva prababičky, sedánky s rodinou i párty s kamarády za to stály. Nakonec jsme se na pár dní dočkali i vytouženého sněhu!

No a teď je tomu konec. Je to smutné, ale musí to tak být. Kdyby to trvalo celý rok, už by to nebylo výjimečné a možná bychom si toho všeho ani neuměli vážit. Myslím, že je vlastně fajn, že nás kalendář alespoň tímto způsobem jednou za rok přiměje si připomenout všechno, za co můžeme být vděční. A že to není samozřejmost. Asi proto tolik miluju Vánoce a bojuju za zachování toho kouzla. Obchodníci a televize se ho sice každým rokem brutálněji snaží přehlušovat, ale ono tam někde hluboko je pořád přítomné a čeká, jestli si ho někdo všimne.

Tak Vám přeju šťastný a povedený rok 2018 a na jeho konci zase trošku magie!

...no a na závěr pár obrázků, jak jsme letos kouzlili u nás doma ;-)

Jídelna...

... a s improvizovaným osvětlením. V celém bytě
nám trčí ze stropu žárovky, a tak jsem to dočasně
vylepšila svátečním osvětlením v podobě papírového
lampionu - hvězdy - z Ikea

Jediná doba v roce, kdy máme na stole ubrus.
Tento mi ušila mamka z látky, kterou dostala
jako svatební dar. Mělo to být původně povlečení,
ale nakonec zdobí naši jídelnu

 

 

Bylo nám krásně! :-)