Prvonarozeninová oslava

Ačkoli měla Madla narozeniny už na začátku července, oslava byla naplánovaná až na jeho konec. Dílem proto, že okolo našeho domu a částečně i uvnitř to stále vypadalo jako na staveništi... No a pak taky sladit termíny všech hostů, že jo. Pozvali jsme totiž celou úzkou rodinu - rodiče a sourozence s rodinami, což ve výsledku čítalo 22 osob! Takže žádná párty pro třasořitky, hned pěkně zostra. Největší nápor to byl pro náš obývák (se všemi těmi pobíhajícími a pod nohy se motajícími dětmi to dost těžce evokovalo úvodní scénu ze Sám doma :-)). Pro mě to byl nápor taky, ale hlavně časově. Madlenka zatím stále vyžaduje moji plnou pozornost, takže i prosté vaření zvládám až večer po jejím usnutí. No a teprve v době mezi desátou večerní a jednou ranní se dalo diskutovat o nějakých narozeninových přípravách. Letos jsem to tedy moc nepřeháněla se 'srandičkama okolo', protože z toho Madla zatím ještě stejně moc nemá rozum, takže co do výzdoby, vyrobila jsem pouze narozeninovou girlandu, a více jsem se věnovala cateringu...

Hlavním tématem byl samozřejmě narozeninový dort. Oslava prvního roku je podle mě důležitý mezník - už nemáme doma kojence, ale batole. Madlenka se toho tolik naučila! Pomalu nám končí období ve stylu 'tipuju si, co asi tak potřebuješ' a začíná mně sympatičtější období, kdy si o to dítě samo řekne, nebo alespoň naznačí. Je to milník. Pro mě symbolická, skoro až posvátná záležitost. Takže jsem nechtěla nic ponechat náhodě. Žádné pečení pokus-omyl. Vsadila jsem na své osvědčené klasiky, čili: dort pro 'velkoše' podle Katky Vidličky - inspirace ZDE. Za kvalitu fotografie se omlouvám, bohužel dort jsem dokončovala těsně před oslavou a nebyl čas ptát se kdo je kdo, takže jej vůbec nemám nafocený, pouze tento rychlocvak, než se do něj pustili hosté... Svíčku jsem si představovala trochu jinou, ale sháněla jsem ji též na poslední chvíli a nějak jsem podcenila situaci, vůbec mě nenapadlo, že v obchodech budou mít samé příšerné kýče (tato byla ještě nejlepší), příště budu, poučená, shánět dopředu a na internetu. Vršek dortu jsem ozdobila kokosovými lupínky, které se s vanilkovo-malinovým dortem chutově i vizuálně hezky doplňovaly. Vlaječky (stejně jako ubrousky z úvodní fotografie) jsou z Tigeru ;-)

Hlavní narozeninový dort s malinami, mascarpone a kokosovými lupínky

Dort pro Madlu jsem udělala zdravý, inspirovaný smash cakem z blogu Madame Coquette (recepis je TADY. Těsto je převážně banán a jablko, do jogurtového krému jsem přimíchala jahody a sladké meruňky, které Madla miluje. Jak je vidno, docela jí šmakoval! Hlavně ozdobný vršek z jahod vzal rychle za své :-D

Zdravý dort bez cukru pro Madlenku

Protože jeden dort pro tolik hostů je jaksi málo, doplnila jsem ho dvěma druhy cupcaků. Oboje jsou to tedy původně recepty na dorty, ale i v mini verzích v košíčku zafungovaly dobře. Měli jsme mrkvové s cream cheese podle Herbáře - recept ZDE (pozn.: dávám o čtvrtinu méně cukru do těsta a do krému úplné minimum a i tak je to na můj vkus sladké až až, takže doporučuju zredukovat dle osobních preferencí) a čokoládovo-čokoládové podle Dity P. - recept ZDE (tady také cukr v těstě redukuji a do krému přidávám zbytek podmáslí, je pak lehčí a nadýchanější ;-)). K tomu jsem navíc ještě vyrobila domácí zmrzlinu (košíčky tedy byly kupované, přiznávám).

cupcakes: vlevo mrkvové s cream cheese, vpravo čokoládové

Slaný bar jsem trochu odbyla a uvařila pouze paštiku z kuřecích jater (osvědčený recept najdete TU) s brusinkovou marmeládou (ta byla z Ikea :-D), jelikož mám šikovné příbuzné, kteří mi píchli: obě mamky napekly listové šátečky, jedna švagrová dovezla vlastnoručně uzené maso a druhá svoje nejlepší, pro tuto příležitost několik měsíců zrající, sýry (kam se na ni hrabou Holanďani!) a večer před oslavou jsme k tomu upekly kváskový chleba. O zbytek se pak postaral pan řezník, od kterého jsme měli objednané masové speciality. Řeknu vám, bylo toho hodně, bylo to výborné a teď by to chtělo pár dnů zdravotní pročišťovací půst! :-D...

No a nakonec ještě jeden, pro mě neméně důležitý bod: shrnutí, jaký ten Madlenčin první rok vlastně byl. Vyrobila jsem jí video - čtyřminutový sestřih toho nejzajímavějšího, co jsem průběžně natáčela na svou zrcadlovku: kopance přes bříško, pláč pár hodin po porodu, první úsměvy, otočky, plazení, lezení i opatrné postavení na zadní. Při stříhání jsem měla slzy na krajíčku (a nebylo to jen tím songem od Sary McLachlan, který jsem si pro tuto příležitost několik let šetřila ;-)). Krom videa jsem pak udělala ještě něco na způsob kalendáře - dokumentování jejích pokroků měsíc po měsíci (více o něm se dočtete příště).

nástěnka Madlenčiných pokroků v prvním roce života

No a jak to všechno dopadlo? Bylo to divoké a krásné. A místy komické. Madlenka se bála dortu (hlavně hořící svíčky, takže tato fotomomentka vypadá spíše jak z funusu než z párty :-D), ale ten svůj zdravý dlabala, až se jí dělaly boule za ušima. Rodina vytvořila milou a neopakovatelnou atmosféru. Všichni dovezli moc pěkné dárky a Madla se ukázala být jejich vděčný příjemce - ze všeho měla očividně velkou radost, s každým si chvilkz demonstrativně pohrála a k panenkám se tulila tak, až v nich málem vytulila díru. Balíčků bylo tolik, až pomalu nevěděla, která bije, a tak jsme se rozhodli, že ty od nás jí nakonec dáme až druhý den, ať to má nadávkované. S hračkami jsem to nepřeháněla - má jich dost, neustále nové dostává a nebo dědí. A tak jsem volila dárky spíš praktické a edukativní. Madlenka miluje knížky a na trhu je tolik krásných, že jsem nemohla odolat a nakoupila už nějaké i do zásoby. Hlavním dárkem od nás ale bylo odrážedlo. Dřevěný pejsek. Ale nebyla bych to já, abych ho nějak nevytunila. Jak? Zůstaňte na příjmu a brzy uvidíte ;-)...

Vůně domova

Jak podle vás voní domov? Jako váza plná květin? Jako čerstvě vyprané prádlo? Jako nedělní oběd?...

Pro mě domov znamená kuchyně. Vyhřátá a prostorná, zkrátka místo, kde se všichni sejdeme. Rodinný krb. A možná jsem trochu staromódní, ale myslím si, že každá máma by měla umět vařit a péct. Ta moje to umí a já s láskou a nostalgií myslím na její letní tvarohové knedlíky s jahodama, rybízové bublaniny a zimní vánočky a tažené štrůdly. Na tom jsem vyrostla a každý rok se na to zas jak malá těším, kdykoli přijedu na návštěvu. A chci, aby to moje děti měly taky tak.

Vůně domova by mohla být třeba i pecen čerstvě upečeného chleba. Vždycky jsem si přála to umět. Udělat kváskový. Ten pravý a jediný, s křupavou kůrkou a vláčným vnitřkem. První více či méně zdařilé pokusy jsem učinila tak dva roky zpátky. Kamarádka (ano, ta víla, co se před měsícem vdala) mi dala kvásek i svůj recept. Takový ten tradiční, co trvá noc a den. Ale nějak to v mém podání nebylo ono. Pokaždé jiný, ale furt hodně hutný, s kůrkou podobnou betonu. Manžel to moc nechtěl, jedla jsem ho jen já, až mě to časem omrzelo. A můj kvásek pak umřel. A odhodlání taky. Až teď to na mě znovu přišlo. Madlička totiž chleba miluje (řeknu vám pravdu, naše dítě je ve skutečnosti hrozný frfňa a když už odmítne vše, chleba je má jediná jistota, že neumře hlady). A já ji nechci pořád nacpávat tím konzumním. Domácímu pečivu věřím víc. Vím, co jsem tam dala. Navíc ne každý chleba z obchodu je kvasový, přitom právě kvásek je ta nejhodnotnější část.

Mám švagrovou, která žije vařením a pečením. Doma ve sklepě dělá sýry na profesionální úrovni, má tam lis a police, kde nejlepší kousky zrají dlouhé měsíce. A její fotky bochníků chleba na fejsbůku mi pravidelně dělají chutě. Dlouho jsme mluvily o tom, že mi to ukáže. Až teď na to došlo. Přijela na návštěvu a darem mi přivezla povinnou výbavu pekaře, od kvásku a mouky až po ošatku, pytlík na hotové pečivo a dokonce řezátko, kterým se pecen před vložením do trouby ozdobí.

Dneska jsem se do toho poprvé sama pustila. Na pomoučněném vále telefon pro případ vyslání nouzového signálu. Využila jsem jej ;-) ALE bochník se nakonec opravdu povedl! Byl krásně kulatý, macatý a zvonivý. Voněl po celém bytě. A chutná báječně!

Možná jste taky dostali chuť to zkusit, a tak přikládám její osvědčený recept, který sama vymyslela. Je to podle mě takový chlebový tuning. Ten tradiční totiž obsahuje jen kvas, mouku a vodu (sůl, kmín...) a dělá se na tři etapy a kynutí trvá děsně dlouho. Toto je oproti tradičnímu receptu rychlovka, takže by mohla potěšit i jedince, které odrazuje to neustálé nastavování budíku a vymazlování. Já začala péct kolem sedmé večer. V jedenáct bylo hotovo. Do receptu kromě výše zmíněných ingrediencí přijde ještě navíc trocha oleje a na podporu kynutí sušené droždí. A k ruce jsem měla domácí pekárnu. Postup se pokusím popsat podrobně jako pro blbečka, protože si myslím, že to člověk neznalý věci prostě potřebuje. Alespoň já si tedy do receptu všechny poznámky pod čarou dopsala přesně tak, jak mi je Petra sdělila, a s jejím laskavým svolením teď odtajňuji i vám. Zde jsou ingredience:

300 ml vody (chladné či vlažné)

2 lžíce oleje

2 lžíce kmínu

1 a půl lžíce soli

(Len, slunečnice či jiná semínka dle chuti - ale nejsou nutné)

500g hladké pšeničné mouky (bílá mouka lépe kyne a má stálejší vlastnosti)

100g celozrnné pšeničné mouky (grahamová, špaldová... celozrnná mouka je samozřejmě zdravější, výživově hodnotnější)

1 a půl lžičky sušeného droždí

300 ml žitného kvásku (nejjednodušší pro začátek je, když vám ho někdo daruje a vy si jej pak vykrmujete jako prasátko :-))

Trocha bramborového škrobu (na posypání bochníku)

První krok se dělá v pekárně. Určitě to jde i bez ní, ale s tím nemám zkušenost (tedy mám, ale s jiným receptem...) Takže do pekárny vložím vodu, olej, sůl, kmín a případně semínka. Na to nasypu obě mouky. Nakonec přidám droždí a kvas, na každou stranu nádoby jedno. Petra kvas odvažuje tak, že celou nádobu vloží na váhu a dovnitř dá cca 300g kvasu. U kvasu záleží na konzistenci, měla by být spíše jako hustší lívancové těsto. Pokud je řídký, je třeba ubrat vody do pečení a naopak. Toto chce určitě praxi. Já měla kvasu trochu méně než 300g, protože jsem si potřebovala vyšetřit džibíček na příští pečení, a navíc byl spíše řidší. Nevěděla jsem ale, že mám ubrat vody, takže se těsto po vyjmutí z pekárny lepilo a musela jsem dodatečně zapracovat další mouku. Naštěstí to nakonec nevadilo...

Když je vše v pekárně, nastavím si program 'těsto' a o víc se nestarám. Trvá to hodinu a půl.

Po skončení hnětení vyklopím těsto na lehce pomoučený vál a několikrát přeložím, poté vytvaruju bochánek. Trvá to jen chviličku. Těsto by se nemělo lepit (mně se lepilo a tudíž jsem musela zapracovávat další mouku). Hotový bochánek lehounce po vrchu posypu bramborovým škrobem a rozetřu, vložím ho do ošatky a i s ní do mikrotenového sáčku. Pak nechám kynout v troubě zapnuté na 50 stupňů cca 45 min. (nebo i mimo troubu, pokud je doma teplo, ale trvá to dýl, těsto by mělo vyběhnout alespoň do výše hrany ošatky)

Když mám vykynuto, dám si do trouby zvýšené na 250 stupňů předehřát kámen na pizzu (kdo ho nemá, může péct na plechu, ale kámen je lepší. Ten můj je z obchodu s kuchyňskými potřebami Orion). Pak kámen vytáhnu, těsto z ošatky na něj překlopím a případně naříznu (nejlépe žiletkou) do tvaru hvězdičky, křížku...

Peču v troubě prvních 10 minut na 250 stupňů a pak 40 minut na 200 stupňů. Hotový chleba by měl při poklepu 'zvonit'. Nechám vystydnout na mřížce.

A co se zbytkem kvásku? Je dobré jej udržovat v lednici (proces kvašení se tím zpomalí) a vytáhnout až když mám v plánu péct. Kvásek se musí pravidelně krmit. Petra doporučuje na začátek nasypat dvě lžíce žitné mouky a nalít jen tolik vody, aby se rozmíchala. Když budu chtít znovu péct, vytáhnu ho přibližně půl dne předem z lednice a dokrmím moukou a vodou tak, aby vzniklo řidší lívancové těsto v množství potřebném pro pečení (je třeba si ovšem uvědomit, že ještě trochu nabyde). Pokud pár dní nemám v plánu péct, kvásek v lednici pouze kontroluju, jestli má co žrát. Musí být nadýchaný (jsou v něm bublinky). Pokud nadýchaný není, je čas dokrmovat. Pokud už je hodně hladový, začne nepříjemně smrdět po acetonu. V takovém případě je lepší ho většinu vyhodit, nechat jen cca jednu lžíci a dokrmit, pokud ještě není mrtvý, znovu se nastartuje :-)

Tak a to je celá věda. Až se ho pořádně naučím (dneska to považuji hlavně za začátečnické štěstí) a nabydu zkušenosti, ráda bych vyzkoušela i další recepty a třeba se jednoho dne propracuji i k tomu nejzákladnějšímu, ale o to složitějšímu chlebu. Do té doby si ale hodlám na maximum užít tento 'vyladěný', je totiž fakt boží!

Už teď se těším, až si ho ráno dám k snídani. S marmeládou, nebo jen tak s máslem. Čerstvý chleba vlastně nic dalšího nepotřebuje. Čerstvý chleba je ráj na zemi. Ó ano, domov!

detail chlebu s naříznutím ve tvaru hvězdičky

A tady je ten náš mazel v celé své kráse

Po nakrojení...

Tak trochu slaný dort...

... jsem udělala k narozeninám svému drahému choti. Opět jsem pekla podle Vidličky. Katka mi doporučila vyzkoušet čokoládový dort se slaným karamelem, a tak jsem se do toho pustila. Zrovna se to hodilo, připadal mi totiž takový "pánský" - elegantně tmavý uvnitř, s lehce slanou chutí a navíc kávou, kterou můj manžel přímo miluje. Musím přiznat, že jak jsem se do toho kávového nádechu vášnivě položila, možná jsem to s množstvím trochu přehnala (místo instantního kafe jsem použila klasické a navíc doppio), chuť v těstě byla dost intenzívní a příště budu určitě opatrnější. Ale jinak bylo těsto pevné a krásně vláčné. Co mě ale na celém dortu bavilo nejvíc, byl právě slaný karamel použitý v krému a v nezředěné formě také na povrchu dortu. Připravovala jsem ho už několik dní před samotným pečením dortu (velmi prozřetelně, jelikož mi bylo jasné, že tolik hodin, abych zvládla vše jedním vrzem, prostě mít nebudu). Konkrétně ve středu o půl dvanácté v noci. Bylo to takové malé kouzlo. Prostě jsem jen nasypala do kastrolu cukr, nalila vodu, postavila na plotnu, zamíchala a čekala. A popravdě jsem ani nevěřila, že mi, jakožto naprostému laikovi, z toho něco kloudného vznikne. Ale ono vzniklo - a chutnalo to božsky! Barva i konzistence se mi, díky perfektnímu popisu od Vidličky, povedly tak akorát. Po vmíchání kousku másla a špetky soli vznikla mana přímo božská! Uložila jsem ji ve skleničce do lednice a než došlo na dort, několik dní jsem chodila tajně ulizovat.

 Pak přišla sobota. Ti dva moji miláčci spolu vyrazili na výlet do přírody a já zůstala doma sama. SAMA! Na skoro čtyři hodiny! Bylo to tak akorát, abych stihla umíchat a upéct korpus, připravit krém a sestavit dort. Ten jsem pak šoupla zpátky do formy a ukryla do ledničky úplně dozadu (prostě tam, kam pánské oko jaktěživo nedohlédne ;-)). Svoji mateřskou přestávku jsem zakončila ve vaně s časopisem. Prostě odpoledne podle mých představ!

Večer manžel odjel s kamarády do města na mecheche, já uspala dceru a pak dychtivě vybalila dort z ledničky. Byl už krásně ztuhlý a pevný, včetně topingu z karamelu. Pustila jsem se do výzdoby. Tentokrát jsem jí věnovala trošku více času a nakoupila předem propriety typu trubičky, tyčinky, cookies... celou dobu jsem při házení těchto komerčních produktů do košíku doufala, že manžela nenapadne zkoumat, proč si je kupuju, když je normálně nejím (v záloze jsem měla argument, že je to pohoštění na nedělní grilování, které jsme se chystali pořádat jako malé poděkování pro nejpilnější brigádníky). Trošku jsem se inspirovala Pinterestem a zbytek vyimprovizovala podle sebe. Do dokonalosti to má ještě daleko, ale učím se, ráda bych to příště posunula zas o kousek dál...
V neděli bylo sice chladno, ale slunečno. Akce s kamarády se povedla. Manžel domácí pečení až tak neprožívá, ale myslím, že byl rád, že jsem si na něj vzpomněla (i když dárek dostal už o týden dřív...). Ovšem zda byl překvapen, vlastně nevím, komentoval to slovy "já si hned říkal, proč si zrovna ty kupuješ Deli!" :-D (to je ta zelená věc, kterou vidíte rozkrájenou nahoře)

Tož tolik k mému poslednímu kuchyňskému počinu. Dorty mě vůbec v nedávné době začaly dost bavit. Může za to hlavně Katka. Tímto jí tedy opět děkuju za originální tip a už teď hledám příležitost pro vyzkoušení nějakého dalšího recepisu :-)

 

 

Nějak mě to chytlo...

... a tak jsem v pátek navečer upekla další dort. Tentokrát slavila naše mamča. Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jaký udělám. Věděla jsem jen toho, že bude zase od Vidličky. Nakonec jsem se rozhodla pro ten stejný, jako minule - byl totiž strašlivě dobrý a všichni se olizovali - ale aby to nebylo úplně monotónní, smíchala jsem několik receptů do jednoho. Korpus a krém z mascarpone je tedy odsud, ganache z čokolády podle tohoto receptu a lemon curd jsem použila koupený. Neměla jsem dvě dortové formy, a tak jsem si jednu půjčila od ségry. Byla podstatně menší, což nakonec nevadilo a vznikl dvojpatrák. Zdobení jsem volila podle toho, na co byly doma k dispozici propriety, a moc mě zaujal design se záměrně stékající čokoládou (také z výše uvedeného receptu). Navrch pár pusinek z mascarpone a hotovka. Výsledek mě potěšil - lemon curd udělal výrazně sladkokyselou chuť, 70% čokoláda na vršku to příjemně vybalancovala a tím, že byla ve formě ganache, to šlo i dobře krájet, nelámalo se to jako klasická čokoládová poleva. No a těsto - tak to těsto je prostě nejvíc! Toužebně jsem nakukovala do trouby a doufala, že se dort co nejvíce vyboulí, abych ten kopec mohla odkrojit a sníst "jen tak". Už přemýšlím, že bych ho do své domácí kuchařky zařadila i jako nedělní "buchtu na plech". Takže, kdo ještě tento recept nevyzkoušel, rozhodně běžte do toho! A Tobě, maminko moje milovaná, přeju ještě jednou všechno nejlepší! :-*

Dort

Moje sestra o víkendu slavila narozeniny. Domluvily jsme se, že zrušíme dárkování. Ono taky co má člověk po těch letech ještě stále vymýšlet, aby udělal radost? V poslední době začínáme mít pocit, že už vlastně nic nepotřebujeme (no, není to nádhera?!). Aby ovšem nepřišla zkrátka, místo dárku jsem jí slíbila dort (ten udělá radost za všech okolností). Už jsem tady v předchozích příspěvcích skloňovala skvělý food blog Na vidličku - Katčiny recepty jsou opravdu výborné, zatím vše, co jsem podle ní zkoušela, se vždycky povedlo a chutnalo. Proto jsem i tentokrát pro inspiraci šla tam. A opět jackpot! Moje verze Dortu s malinami a mascarpone sice nevypadá tak profi, jako ta její - holt jsem to řešila trochu na poslední chvíli, nenakoupila dostatek cukrářských ozdobiček a s živými květy je to teď v zimě poněkud bída, takže to skončilo krémovými boky v lážo-plážo stylu a puntíkatým vrškem (kde jsem pro obměnu smíchala obě vrstvy dohromady a vznikla z toho tahle růžovka), ale s výsledkem jsem i tak spokojená, protože na jazyku nezklamal. Sladký byl tak akorát, díky podmáslí v těstě krásně vláčný a mascarpone zajistilo obláčkovou nadýchanost. Dokonce švagr, který nedá do pusy hned tak něco, nešetřil chválou. Ségra byla spokojená a oslava, která se protáhla do pozdních hodin, dopadla na jedničku.

...No a já si tento recepis přesouvám do kolonky oblíbené. Určitě vyzkoušejte! :-)

Hotovo!

Já nevím, jak Vy, ale já mám pro letošek, co se Vánoc týče, hotovo! Dárky vyrobené, zabalené, přání odeslaná, štóla sežraná :-D a cukroví napečeno! (pokud někoho napadlo, že ve výčtu činností chybí "byt naleštěn", tak tímto děkuji naší skvělé Renátce, že to řeší za mě ;-)).
Co se toho cukroví týče, jsem spokojená. Mám sice jenom šest druhů, což je v porovnání s těmi třiceti, na které jsem zvyklá z domova, slabý odvárek, ale zase vzhledem k tomu, že mám doma půlroční dítě, které přes den takřka nespí a večer se budí po půl hodině, si vlastně docela gratuluju. Jak jsem již psala minule, na svátky budeme u rodičů. A i kdybychom nebyli, jsem rozhodnutá, že mamčiny klasiky prostě péct nebudu, asi by mi spadlo sebevědomí. Takže i do budoucna počítám spíše s tím, že každá udělá to svoje a pak se podělíme. Z tohoto důvodu v posledních letech pomalu sbírám nové recepty jako základ své vlastní vánoční kuchařky. Po loňských raw jsem letos přidala nějaké méně zdravé, ale za to vynikající kousky. Jsou výhradně z internetu, takže jsem moc nevěděla, do čeho jdu, hodnotila jsem pouze podle složení, co mě zaujalo. Postupovala jsem dle instrukcí a už teď vím, že některé si pro příště lehce upravím. Pokud byste se chtěli inspirovat, tady jsou:

TVAROHOVÉ CUKROVÍ
Tento recept jsem dělala jako úplně první, moc mě lákal. Složení jsem přesně dodržela a nemá chybu! S těstem se výborně pracuje. Jelikož nemám ráda tuny cukru, vyhovovalo mi, že v něm není skoro žádný, sladkost se dodá až následným obalením. To se má provádět za horka, ale já to dělala až po vychladnutí, aby se mi na povrchu nevytvořila ohromná sladká krusta. Jak už jsem říkala, z výsledku jsem byla nadšená. Jediný trochu problém spočívá v tom, že kvůli tvarohu není možné cukroví skladovat jen tak v bedýnce. Dala jsem ho tedy do ledničky, kde jakoby trochu ztuhlo a oschlo. Je pořád jedlé, ale příště budu poučená a budu ho dělat až těsně před svátky, aby zůstalo vláčné a nadýchané...
Pokud někoho z vás tvarohový recept láká, najdete ho TADY. Je z mimibazaru, což mě zprvu trochu vyděsilo (po těch pizzách z knedlíku a podobných mňamkách, které tam kolovaly, jsem měla obavy, co z toho vyleze), ale nenechala jsem se odradit a dobře jsem udělala :-)

PERNÍKOVÉ SUŠENKY
Ještě toho samého dne jsem spáchala i tyto sušenky z blogu Na vidličku - recept ZDE. Neměla jsem sice ta hezká vánoční razítka, a tak výsledek nedělá takový dojem, ale chuťově je moc dobrý. Na rozdíl od prvního receptu se dá i dobře skladovat. Sušenky stále hezky křupou. Když jsme pár kousků dali do krabičky k "mokřejším" druhům, trochu navlhly, ale chutnají mi v obou případech. Trochu mi připomínají takové ty jednotlivě balené sušenky, které v kavárně dostanete ke cappucinu. Mňam!

KAKAOVÉ MÁSLOVÉ SUŠENKY
Tak tohle je - dle mých osobních preferencí - letošní top! Miluju Derby od Opavie, proto mě tak zaujaly. Tyhle navíc neobsahují žádný palmový olej, jen máslo. Pár ingrediencí a výsledek je boží! Hořkosladké, křehké, voňavé! Jediné trápení spočívalo ve stříkání tvarů na plech, ale za to nemohlo ani tak těsto (které je trošku tužší), jako spíš moje kuchyňské vybavení, protože ke zdobicím špičkám jsem měla plastové sáčky a ty rupaly ve švech jak na běžícím pásu, takže jsem těsto musela neustále přendávat do nových a část jsem ho tudíž poztrácela cestou - jaká škoda. Příští rok si jdu koupit textilní pytlík, protože tohle cukroví na mém stole určitě nesmí chybět! Zdroj TU.

SUŠENKY S MELASOU
Tohle vlastně není tak úplně cukroví. Recept je na cookies. Ale lákal mě, tak jsem z toho udělala miniatury a další druh je na světě. Je z mého oblíbeného blogu Veganotic (tedy tímto určitě uděláte dojem i na zapřísáhlé vegany) - najdete ho TADY. Chutově jsou výborné, melasa jim opravdu dodává originální koncovku. Jen dám příště méně cukru - tím, že je tam ještě melasa, už je to na můj vkus trošku moc. Ale to asi záleží, jak to má kdo rád... A ještě jedno POZOR! Nevím, jestli se to tak povedlo jenom mně, nebo to tak má být, ale po vychladnutí hodně ztvrdly. Takže je třeba je péct předem a nechat hodně odležet (případně možno máčet v horkém cappucinu a bude to také super! ;-))

SUŠENKY Z FAZOLÍ
Další zmenšené cookies, konkrétně z blogu Delicious (recept ZDE). Ale hodně mě tam lákaly ty fazole, byla jsem zvědavá, co to s výsledkem udělá. Chuťově to tam poznat není, ale hřeje mě u srdce, že je recept alespoň o trošku zdravější, než ty ostatní... v receptu je 80g cukru. Někdo v komentářích psal, že se mu to zdá moc, a tak jsem se trochu zalekla a ubrala - dala jsem cca 50g. Příště dám o trošku víc, sušenkám to nakonec asi neuškodí, spíš naopak. Jsou krásně hořké po kakau a s kousky kvalitní čokolády. Rozměrově jsem dělala "kolečka" průměru cca 2,5cm. Mezitím se mi vzbudilo dítě a musela jsem jít uspávat. Jelikož trouba už běžela, poprosila jsem manžela, aby je došoulel. Nechtělo se mu s tím drbat, a tak je dělal o trochu větší. Byla jsem naštvaná, že jsou to takové obludy, ale nakonec jsem za ně ráda, protože ve větším kousku více vynikne jejich chuť. Asi se budu muset od manžela učit péct :-D...



CUKROVÍ S VÍNEM
Na toto cukroví mi dala tip švagrová a je z Pradobrot - KLIK. Udělalo na mě dojem po všech stránkách: zaprvé jenom - tři ingredience v těstě - tedy rychlovka na zpracování, za druhé - není tam žádný cukr, ten se dodá až obalováním, takže množství lze jednoduše regulovat podle libosti, za třetí - v troubě se krásně nafoukly a výsledek je famózní, za čtvrté - je možné je připravit i na slano (což asi příště vyzkouším). Jednoduše skvělé!



Tolik tedy k mému pečení. Musím přiznat, že v posledních letech je to u mě s cukrovím tak, že jej ráda připravuju, ráda na něj koukám, jak je na talíři pěkné, ale vůbec ho nejím. Ne tak letos. Nevím, zda je to tím kojením (už jsem ztratila skoro čtyři kila oproti své původní váze), ale jak vidím sladké, nedokážu si pomoct. Mohla bych se toho prostě užrat! Cokoli, co přistane přede mnou na stole, nevydrží tam dlouho. Proto v rámci zachování alespoň části zásob už všechno cukroví uklízím ze svého dohledu. Ovšem... je otázka, co se stane, až udeří Štědrý den. Vždyť zakázané ovoce přece vždycky chutná nejlíp a pak už to prostě není ono...

Tak či tak, přeji Vám, přátelé, dobrou chuť! A nebojte se o šíhlou linii. Vždyť Vánoce jsou přece od toho, abychom jí alespoň jednou v roce dali bez výčitek pořádně na p*del! ;-)

Vánoce jaké z dětství znám...

Mám tu vlastnost, že se ve mně bijí dvě osobnosti. A tak zatímco v některých věcech jsem velmi inovativní a ráda se posouvám, ostatní naopak musí zůstávat  stále stejné, jinak nehraju. Tak kupříkladu Vánoce. Od dětství je to stále ta samá písnička - Štědrý den trávíme s našima pěkně doma  v teploučku a už se nic nechystá, vše je připraveno. Cukroví na stole, nohy taktéž na stole a koukáme na pohádky. MUSÍ být Princezna se zlatou hvězdou, Popelka a Chobotničky. Na stromku, který MUSÍ vonět, jsou retro baňky posbírané léty (některé po babičce, některé nakoupené v osmdesátkách - v éře mého dětství). Při zdobení MUSÍ hrát koledy, každý rok ta stejná deska nebo cédéčko. Na večeři je vývar s játrovými knedlíčky (aneb jak říká můj manžel "hovínková polívka") a ryba, která MUSÍ smrdět. Na první svátek se MUSÍ jít k prarodičům, kteří si již tradičně stěžují na to, že jsme jim nadělili dárky, ačkoli si nic nepřáli (protože oni už přece mají z domu jedině vynášet...). Večer jdeme se ségrou na procházku po vsi a počítáme rozsvícené stromečky za okny. Vzduch MUSÍ vonět mrazem a běda, když ne!

Tak takhle my to máme. No a teď si představte, že tohle moje konzervativní já se letos rozhodlo, že konečně nastal ten moment, kdy to chci jinak - po našem. Pro naši dceru, aby i ona měla ta svoje zažitá vánoční "MUST". Nový dům k tomu tak nějak přirozeně vybízel. Jenomže ono to nakonec neklaplo, prostě se to s rekonstrukcí nestihlo. A tak tedy letos (zřejmě) naposledy u našich. Rozhodla jsem se užít si to naplno, ale jelikož už prostě napůl žiju v těch svých vlastních Vánocích, tak jsem i pekla podle svého a k mamčiným dobrotám to přidám.

Samozřejmě jsem si ale vědoma, že jsou na světě věci, kterým se konkurovat prostě nedá. A jednou z nich je mamčina vánočka. Chápete, tahle věc, to je něco jako "maminčiny noky přeci". Je pokaždé famózní, pokaždé se po ní zapráší během jednoho dne (takže další den se dělá nová a pak ještě jedna) a od té doby, co ji peče, nad tou nafoukanou hmotou z obchodu jen namyšleně ohrnujeme nos. Proto jsem se rozhodla, že než se společensky ztrapnit při srovnávání kvality, radši půjdu jinou cestou a zkusím něco nového. Vánoční štólu. Tady přišlo další ALE - a tím je kynutí. Kynuté těsto je věc, před kterou já mám až panický respekt. Ani nevím proč, ale prostě se bojím, že by to mohlo nevyjít. Proto jsem náramně zajásala nad TVAROHOVOU ŠTÓLOU z blogu Na vidličku. Jen pár surovin a postup se zdál být jednoduchý - a hlavně bez obávaného kynutí. Navzdory tomu, že se v posledních týdnech potýkám s mateřskými trablemi typu "dítě se budí každých dvacet minut", a tak jsem ji dělala na několik fází, nakonec musím uznat, že byla prostě skvělá! Záměrně říkám byla, neboť to, co vidíte na fotkách, je vlastně posledních pár plátků, které se mi podařilo ukrýt, abych je vyfotila. Jednoduše řečeno, mohla bych se jí užrat. Mohla bych ji prostě sníst celou na posezení. Takže ponaučení do budoucna - příště peču z dvojité dávky (a možná další den druhou a pak ještě jednu...? ;-)). Tímto Katce moc moc děkuji za inspiraci. Zdá se, že mám novou vánoční tradici! :-)