DIY dárky: personalisované ozdoby na stromeček

Jak už jsem psala minule, tento nápad vznikl trošku na poslední chvíli, ale jsem moc ráda, že jsem ho stihla vyrobit a předat do Štědrého dne.

Když mi nevyšel plán s kalendářem, řešila jsem, jaký DIY dárek by mohl manželovy rodiče potěšit. Pak jsem si vzpomněla, že si jednou tchýně nad baňkami se jmény posteskla, jaká je škoda, že nejsou i s fotografií. Prý by si takhle na stromeček pověsila celou rodinu. Manžel má hodně sourozenců a ti mají dohromady ještě víc dětí. Když jsme se před několika lety sešli na Vánoce u jednoho stolu, dlouho jsme přemýšleli, jestli je v domě tak velká místnost, kam bychom se všichni vešli (a tak velký stůl!). Scházíme se pravidelně a všichni v rodině mají moc hezké vztahy, proto jsem si řekla, že vánoční ozdoby s podobiznami všech členů by mohly být tím pravým.

Po chvilce váhání co do volby materiálu zvítězil keraplast. Už jsem s ním měla nějaké předchozí zkušenosti a práce je to poměrně snadná, jako s těstem. Vyválet, vypichovátkem udělat tvary a nechat na vzduchu vytvrdnout. Já jsem ještě dělala důlek pro zasazení fotky. Pokud byste se rozhodli vyrobit si něco podobného, pak upozorňuji na školáckou chybu, které jsem se dopustila já (a vzhledem k tomu, že jsem maturovala z Betonu se za ni fakt stydím!) a musela jsem to dělat znovu: prvně si do vyválené placky vytiskněte důlek (já na to použila kelímek na párátka z Ikea, ale jde to jakýmkoli malým válečkem s rovnou ploškou) a TEPRVE POTOM si vypíchněte hvězdičku! Když to uděláte obráceně, i při sebevětší opatrnosti vám při vysychání v koutcích hvězdiček vzniknou trhliny. Pak jsem nechala několik dnů rozložené na plechu vytvrdnout.

Tvrdnutí keraplastových hvězdiček na plechu

Aby byl povrch hladký a odolnější, natřela jsem ho Herkulesem, takže vzniknul dojem průhledné glazury (zkoušela jsem i Sportakryl, ale moc se mi neosvědčil). Po zaschnutí Herkulesu jsem pak (opět Herkulesem) vlepovala fotky zmenšené na potřebný rozměr. Zvolila jsem černobílou variantu pro vytvoření jednotného dojmu. Nakonec jsem předpřipraveným otvorem protáhla drátek a zformovala šperkařskými kleštěmi do tvaru S. Drátek by tam být samozřejmě nemusel, háček pro zavěšení by se dal přímo vsunout do otvoru, ale já to chtěla ještě vylepšit červenou mašlí :-) No a hotovo. Pak už jen stačilo ozdůbky naskládat do hezké krabičky a jednotlivé vrstvy proložit papírem, aby o sebe netloukly.

Hotová ozdoba s háčkem a mašličkou

Nezapomněla jsem ani na zvířecího člena rodiny :-)

Hotovo a zabaleno!

Při vkládání jsem (tři dny před Vánoci) kontrolovala počet a zjistila, že jak jsem to dělala na etapy několik dní, jeden rodinný příslušník se mi ztratil!!! Prohledala jsem celý byt, všechna možná i nemožná místa a prostě nenašla! Takže mi nezbylo než druhý den jít fotku vytisknout pěkně znovu, naštěstí hvězdiček jsem měla vyrobeno o několik kusů víc (aneb kdo je připraven, není překvapen!).

Tolik k mému předvánočnímu adrenalinu. Vše nakonec dobře dopadlo, Ježíšek dar doručil a snad se i líbil :-) No a co Vy a handmade dárky? Taky jste se letos (tedy loni) činili?

... a takto to vypadá na větvi ;-)

DIY dekorace na vánoční stromeček

Každý milovník Vánoc má svůj vysněný vánoční stromek. Jak by měl vypadat ten váš? :-)

Tak jako se člověku postupem času mění názor na módu, účes nebo na vybavení bytu, měla jsem u sebe doma v průběhu let různé stromečky. Jednu chvíli (no, už je to nějaký pátek) dokonce plastový bílý s kouličkami v růžovém a zeleném odstínu (aby mi to ladilo k tehdejším tapetám). Z toho už jsem tedy vyrostla! A ačkoli se v otázce bydlení dlouhodobě přikláním k přírodním materiálům, k nadčasovým a neutrálním odstínům, trvanlivým kouskům nábytku a obecně jsem spíš minimalista, u vánočního stromečku toto neplatí. Zjišťuju, že mě prostě nejvíc baví voňavé smrčky ověšené starými malovanými skleněnými ozdobami ve tvaru koulí, šišek, kaprů a luceren (nebo klidně i něčeho mnohem kýčovitějšího!). Prostě stromek mého dětství. Když jsem byla malá, před Vánoci jsme vždycky s mámou zašly spolu do obchodu a mohla jsem si tam vybrat jednu novou ozdobičku. Každý rok jednu. Spousta z nich se dožila současnosti a pro mě mají obrovskou hodnotu. A v téhle krásné tradici bych chtěla pokračovat, aby i moje dcera měla památku. Dokonce už mám v plánu pořídit si k tomu všemu i retro žárovičky, takové, co svítí buď všechny, nebo žádná - to je potom ten správný vánoční adrenalin! Říkáte si, že jsem magor? No, asi jo! :-D

Ale tohle celé až jindy. Madlenka je zatím ještě hodně malá a ačkoli se k hračkám chová hezky a chápe už toho dost, občas prostě něco upadne a já nemám nervy jí celé svátky hysterická stát za zády a kontrolovat, jestli už z některého kousku z rodinné sbírky nejsou střepy. A tak jsem to dočasně vymyslela jinak. Letos tedy máme ozdůbky kovové (některé jsem si přivezla z dovolené z maďarského městečka Szentendré, kde mají celý obchod s Vánocemi!, pár jsem dostala darem od kamarádky) a doplnila jsem je DIY kousky z filcu. Něco už jsem měla z mého dřívějšího tvoření, nově jsem k nim přidala další a trošku to vytunila - knoflík, výšivka, mašlička a ouško na zavěšení. Oblíbený šedý melír jsou zbytky materiálu z čalounění houpacího křesla (o něm jsem psala TADY), tradičně vánoční bílá a červená jsou pak klasické filcy z výtvarných potřeb, které jsem našla doma (stejně jako stužky a knoflíky), takže to byla několikavečerová zábava s nulovými náklady. Stromeček máme letos takový menší, takže počet, který jsem stihla vytvořit, byl nakonec tak akorát. K nim jsem ještě na poslední chvíli dodala i řetěz z keraplastových hvězdiček a kousku špagátu. Původně jsem lepila tavnou pistolí vždy jen jednu hvězdičku, ale rubová strana vypadala dost ošklivě, takže nakonec jsem dala dvě proti sobě a taky to funguje.

Madla je ze stromečku nadšená, ochotně pomáhala zdobit, teď ho neustále chodí okukovat a komentuje: "tomeje" (stromeček), "fití" (svítí), "jedidi" (hvězdičky), "jonini" (rolničky), "šedí" (srdíčka). Největší radost ovšem byla dvacátého čtvrtého pod stromečkem. Dočkala se svého vysněného miminka. Reakce při rozbalování byly takové, v jaké jsem doufala... a pak ho celý večer tahala, muchlala, přikrývala, krmila a nakonec s ním odešla do hajan. Prostě si to užíváme! A co u vás? Našli jste taky pod větvičkou to, co jste si přáli? A jak jste je letos ozdobili? Přírodninami, v severském duchu, nebo retro kýčem? ;-) Přeji vám krásný zbytek Vánoc a bujarého Silvestra!

filcová srdíčka v několika provedeních

řetěz z keraplastových hvězd, lepený tavnou pistolí

Madlenka pomáhá se zdobením :-)

Vánoční dílna 2017

Jako (téměř) každý rok, i letos proběhla naše tradiční akce Vánoční dílna s holkama. Je to vždycky víkendovka o pohádkách, svařáku, tvoření dárků, dekorací či přáníček a hlavně o milém setkání s kamarádkami. Nutno ale přiznat, že už nám přituhuje, a tak obvyklé počty okolo 6-10 účastnic se nám rok od roku snižují a je problém se vůbec domluvit na určitém termínu, většina z nás má totiž večery zabité a některé mají v současnosti zabité i dny. Takže v den D, který nakonec vyplynul tak nějak na poslední chvíli a vlastně spontánně, trávila jedna pravidelná účastnice svoji neděli rekonstruováním hnízda, druhá přebalováním měsíčního prďoly a třetí rovnou v porodnici. A tak se nějak stalo, že jsme se nakonec sešly v komorním počtu tří: já (dostala jsem opušťáka!) a dvě těhotné. No jo no. Svařáku tedy letos moc neproteklo a celkově to bylo takové poklidné, ale i tak moc příjemné.

Dopoledne jsme vyrazily na větvičky. Jsem tak šťastná, že máme les hned za domem a že nabízí tolik bohatství! Chůze tím zimním, tichým a mlžným, je úplná terapie! Toužila jsem po holých, tlustších větvích na dekorace do oken a našla jsem krásnější, než bych si sama vymyslela! A pak smrkové do vázy a pár šípků na zpestření. Nasbírané v košíku působily natolik obřadně, že kdybych je postavila doprostřed obýváku jen tak, nic by tomu vlastně nechybělo.

 Ale já se je nakonec přecejen rozhodla použít dle původních záměrů a tady je výsledek: na březové větvičky jsem pověsila keraplastové hvězdy a nějaké plastové baňky, které jsem kdysi pořídila a už několik let nepoužila, neb jsem na plast poněkud zanevřela. Zjistila jsem ale, že mají pěknou barvu a letos vzhledem k Madle a její touze dělat se vším kululuuu se budou hodit i na vánoční stromek ;-) Dekoraci mám na dvou oknech v obýváku a doplnila jsem ji i LED řetězem bez nutnosti zapojení do zásuvky, jehož vypínač jsem (velmi neuměle) schovala zavěšením na rubovou stranu okenní textilie. Ale v noci to vypadá pěkně. Fakt! :-)

No a tady je celé naše adventní zákoutí i s Madlenčiným kalendářem a věncem, který posledních několik let recykluju, jen letos jsem pod něj dala chvojí a tác z Ikea (působí podle mě docela pěkně svátečně...).

Ptačí ubrus je jen na těch pár týdnů, pak dostane stůl slavnostní oblek. Mám v plánu kombinovat bílou a režnou a taky tam chci dostat hodně červené. S červenou to totiž o Vánocích dle mého názoru nejde přehnat. Třeba jako na této girlandě - je to takový polokýč, ale já ji prostě každý rok nade dveřma mít musím!

No a na závěr ještě jedno minimalistické zátiší. Z tvoření mi zbylo několik těch březových větviček. Ale vyhazovat je se mi nechtělo - jsou tak krásné samy o sobě. Šup s tím do vázy a pár decentních hvězd navrch. Teď dělají v hale společnost našemu kanárkovi. A tak každý, kdo k nám vstoupí, hned ví, že Vánočky už jsou tady coby dup!

Někdy si říkám, jestli už to není přes čáru...

... jestli už jsem to trochu nepřehnala. Třeba jako s tímhle náhrdelníkem. Oblíbila jsem si zlatou v kombinaci s černou. Ale zlatý diamant? Jakože fakt???

Na druhou stranu - trocha toho kýče ještě nikoho nezabila, že? A když se to zkombinuje s obyčejným nudně bílým tričkem, petrolejovým nákrčníkem nebo koženou kabelkou, nemuselo by to dopadnout jako úplný průšvih :-D...

Jestli vás zajímá, jak jsem to vyráběla, tak vězte, že se jedná o trochu starší záležitost z mého keraplastového tvoření (další kousky z této série jste mohli vidět v některých předešlých příspěvcích a mám je i v knihovně na maickosti.cz, pár jich mám ještě v rukávu na příště a nebojte, žádný není více psycho než tento! ;-)). Materiál je to podobný fimu, moduritu či plastelíně, takže jsem jednoduše ušoulala šišku a z ní pak odkrajovala kousky tak dlouho, dokud jsem nedocílila "diamantového" tvaru. Je záměrně nepravidelný, protože se mi to tak prostě více líbilo. Do ještě mokré hmoty jsem zapíchla bižuterní háček a nechala vytvrdnout, pak jednoduše přebrousila a natřela. K tomu jsem ze stejného materiálu vyřízla (z vyváleného plátu) ještě tři černé trojúhelníčky, kterými jsem celý náhrdelník doplnila. Občas si říkám, že to možná mohlo být bez nich. Ale vlastně si nejsem úplně jistá. Co myslíte vy? A vyrazili byste s ním do města? Ztotožňujete se s heslem, že "diamonds are the girls´ best friends?" :-)