Prý se tomu říká láska...

Neustále ho chodíte okukovat, říkáte si, že to je "to ono", ale pořád otálíte, otálíte, k ničemu se nemáte. No a najednou, ve chvíli, kdy se konečně rozhoupete, zjistíte, že už jaksi není na trhu. A tak hledáte dál, v srdci smutek a v hlavě máte pořád tu svoji vizi, ostatní s ním srovnáváte, nedaří se vám ho vymazat z paměti. Byla to prostě láska. Pak, zničeni hledáním a skoro rezignující, se najednou naprosto neplánovaně znovu zamilujete. Je to něco zcela jiného. Ale vy víte, že to tak prostě asi mělo být. Že to čekání za to stálo. Byli jste pro sebe stvořeni! Zdá se vám, že jsem vám popsala setkání s životním partnerem? Ne! Takto jsem vybírala svítidla k nám do obýváku!

Moje zelené kámošky + knižní novinka o nich + dekorační tip za 10 korun

Vy, kteří jste někdy propadli kouzlu pokojovek, mi určitě dáte za pravdu, že je to závislost. Na rozdíl od jiných tato navíc není zdraví ani nijak škodlivá... tedy, pokud vám nedělá pravidelný průvan v peněženkách. Tomu já se snažím odolávat, a tak dávám přednost výměně výpěstků mezi kamarády a nebo se ujímám kytek bez domova. Už se to o mě celkem rozneslo. A manžel začíná trpět. Neumím totiž v tomto ohledu říkat NE. Takže se u nás doma pravidelně řeší nerudovská otázka. Kam s tím tentokrát?

Knižní tipy pro Ježíška

Uznávám, že je to sice za pět dvanáct, ale pokud ještě náhodou nemáte nakoupené knížky pro Ježíška, tady malý přehled toho, co dostane letos naše Madla...

Výhra v GA

Mám velkou radost! Nedávno jsem u Veroniky na blogu Metamorphosis of my home vyhrála v GA. Je to vlastně úplně první moje výhra tohoto druhu. Ve hře byly milníkové kartičky od Nana party a krabička na poklady přímo z Verčiny produkce. Kdo nezná výše zmíněný blog, a nebo Magdu, která tvoří krásné věcičky pro malé lidi, určitě pojďte mrknout, třeba by se Vám to mohlo do budoucna hodit, ať už pro ty vaše ratolesti, nebo třeba jen jako milá pozornost pro známé...

Nové počtení u nás doma

Pěkný den milí rodičové, dneska opět přináším pár tipů na knížky pro Vaše malé miláčky. Všechno to jsou leporela, tak i motoricky méně zdatní čtenáři si přijdou na své. Pojďme tedy rovnou na to:

Stolování s dětmi prakticky a stylově

Od mých kamarádů často slýchám prosby na tipy týkající se hezkých a praktických věcí pro děti. Jelikož se v tomto sortimentu přehrabuju už přes dva roky a nespokojím se s kdečím, rozhodla jsem se to začít sepisovat - třeba se to nějakým novopečeným (a vybíravým ;-)) rodičům bude hodit. Tentokrát tedy něco z kategorie stolování.

Tip na knížku / Netradiční Karkulka

... myslím netradiční grafickým zpracováním - děj je totiž úplně klasicky karkulkovský.

Už víte, jak mám ráda krásné dětské knížky. Tahle je podle mě opravdu vymazlená! Krom úžasných obrázků ilustrátorky Julie Sardá Portabella má navíc ještě další rozměr, a to ten třetí. Leporelo je totiž vyřezané tak, že vzájemně na sebe naskládané stránky vytvářejí hloubkový dojem. Vidíte hlavu zajíčka v dutině stromu a na další stránce už je vidět celý. Nebo babiččin domeček schovaný za větvemi a šup - hned je tu v celé kráse a ještě s otvíracími dveřmi, které vás zavedou dál.

S Madlenkou na dějové knížky teprve najíždíme, zápletka samozřejmě nesmí být moc složitá. Situaci každé stránky musím popsat rychle, protože dítě mi v listování utíká, ale tahle je tak super, že otáčí tam a zpátky, zkoumá efekty i drobné detaily - zvířátka v lese i babiččino oblečení rozházené po ložnici a všechno popisuje: 'klobook', 'potylka', 'obatěk', 'vik' (k tomu samozřejmě neopomene podotknout 'lobivyyy! Ti ti tiii!')...

... prostě tahle nás moc baví a poslední dobou ji jedem každý den. Takže pokud tuhle klasiku ještě nevlastníte, zmíněné vydání je prostě must have! Vydalo ho nakladatelství Svojtka a hledat můžete také pod heslem Nakoukni do pohádky nebo Peep inside a fairy tale. V této edici vyšly ještě další klasiky: Kráska a zvíře, Popelka a Šípková Růženka. Píšu si na wishlist :-)

No a my máme nastudováno! Byla to ode mě trošku strategie, protože jsem chtěla Madlu připravit na její vůbec první karneval v životě konaný u nás v obci - aby jako věděla, do čeho jde. A pochopila to docela dobře. Kostým jsme několik dní předem vyzkoušely doma, nechtěla ho vůbec sundat. Půl dne tady pobíhala v červeném, vykřikovala, že je Karkulka. A kam jdeš, holčičko? "Babiťkoou". A co neseš? "Dobotkiii". Tak my teda jdem!

3d les...

Nejlepší scéna! Madla by vlkovi do břicha koukala prostě pořád!

... a takhle to dopadlo v reálu! :-)

Lack hack - aneb co se starým stolkem

 Dneska přináším další tip na téma recyklace, tentokrát se jedná o věc, kterou mají doma snad všichni, a to ikeácký stoleček Lack. Přiznám se Vám - bydlel s námi dlouho. Čtyři roky v garsonce plnil svou původní funkci konferenčního stolku, další tři roky ve větším bytě na něm stála v pracovním koutě tiskárna. Nejlepší léta má prostě za sebou, horní deska vykazuje silné známky opotřebení. Po nastěhování do domu pár měsíců všude zavázel, až skončil na mezipodestě a na něm polomrtvá dracena. Žalostný pohled. Ale víte, jak nerada já něco vyhazuju...

... a pak mě napadlo ho trochu vylepšit a umístit k Madle do pokojíčku. Formátem by na první malířské pokusy mohl stačit. Nejprve jsem zvažovala natřít povrch tabulovou barvou. To jsem následně zamítla při představě, jak mi ten křídový prach Madla zašlapává do koberce. Tudy tedy ne. A tak jsem znovu využila sortiment značky Pixers...

Řeknu Vám, vybírala jsem dlouho a nemohla se rozhodnout. Tolik krásných vzorů! Nakonec zvítězila jednoduchost. Přecejen pokoj je už teď plný barevných hraček. Líbil se mi motiv černých stromečků na bílém pozadí. Jelikož ale černých vzorů bude v pokojíčku už dost, připadala mi lepší inverzní barevnost. I z praktického hlediska - když Madle to 'pisy pisy' ujede mimo papír a nebo se něco barevného vylije, nebude to tolik vidět. Černé pozadí u tohoto vzoru Pixers standartně nenabízí, ale s požadavkem mi vyšli vstříc a motiv na přání mi vyrobili. Mám radost!

Po obdržení zásilky jsem se pustila do práce. Stolek jsem očistila, vzala si na pomoc přiložené hladítko a jala se samolepku aplikovat. Řeknu Vám - žádná sranda. Dost jsem se zapotila. Jsem totiž puntičkář a ráda mám věci pěkně udělané. Jenže tady musí člověk trochu vědět, jak na to. Bubliny je třeba vyhlazovat hned od prvního centimentru a samolepku i s podkladovou fólií pomalu hladítkem sunout dopředu. Lepivá část opravdu drží (což je skvělá zpráva z hlediska používání, ovšem člověk má jen jeden pokus na aplikaci :-)). Začátek tedy nemám úplně stoptocentní, ale směrem ke konci už to vypadá dobře. Zdálky ani drobné nedostatky vidět nejsou. Samolepka je hodně pevná a povrch vypadá, že půjde dobře udržovat. Zatím stolek máme v pokojíčku nějaké dva tři měsíce a bez problému. Samolepka není nijak viditelně opotřebovaná, běžné umazání šlo v pohodě utřít vlhkým hadříkem. Jak moc toho vydrží, ukáže až čas, ale zatím jsem spokojená...
Co se pořizovací ceny samolepky týče, je vyšší, než cena nového stolku Lack :-D Já ji dostala na vyzkoušení, takže rozhodně nelituji a mám radost, že stolek dál slouží a sluší mu to. Pokud bych si ale další takovou samolepku pořizovala sama, myslím, že smysl to má hlavně u větších a dražších stolů, na kterých Vám záleží, a nebo u takových, kde má být stůl solitérem v prostoru, například v soukromé kanceláři. 

Nakonec jsem stolek ještě trochu vytunila. Nápad není z mé hlavy, inspiraci jsem (samozřejmě!) našla opět na Pinterestu. Bok stolku jsem opatřila tyčkou, na kterou se dají zavěšovat kyblíčky na kreslicí potřeby (mnozí jistě poznali ikeácký kuchyňský systém Fintorp :-)).  Je to super, protože na stolku pak nikde nezavázejí a nehrozí jejich shození. Kyblíčků se tam dá navěsit podle potřeby a kdyby jeden bok nestačil, zaplníme i druhý :-)

Místo židličky jsem ke stolku zatím umístila jednu z poliček se zaoblenými rohy. Je nízká a Madlence se na ni dobře sedá. Z výsledku jsme nadšené obě. Takový malý domácí malířský ateliér! :-)

Kus lesa v naší ložnici

Jak jsem slibovala v jednom z předchozích článků ZDE, dnes odtajním, co bude dělat společnost našim jelenům. Přiznám se, že jsem to chvíli zpracovávala v hlavě. Přece jenom je to taková solitérní záležitost a k tomu navíc ta cihlová zeď, která si taky nerozumí s kdečím... ale pak jsem někde na internetu zahlédla obrázek mlžného lesa a bylo rozhodnuto! Příroda v černobílé!

Pak ovšem vyvstal nový problém, a to  kde sehnat obrázek, který by se mi líbil, byl v požadovaném formátu a navíc black&white. Tentokrát zklamala i jinak oblíbená Ikea a musím říct, že jsem za to vlastně ráda, alespoň nebudu mít na stěně obraz jako půlka republiky (světa?). A tak jsem to nechala být a říkala si, že ono se přece zase něco ve správný moment objeví a když ne, zkusím si svou představu třeba nafotit sama (vědoma si toho, jak dlouho může trvat, než taková fotografická příležitost nastane). Nakonec jsem ovšem naštěstí nemusela čekat ani na výlet do hor ani na chmurné počasí, protože mě na spolupráci oslovila firma Pixers, která se zabývá tiskem fotografií a grafiky. Na jejich stránkách pixers.cz jsou v databázi stovky a tisíce obrázků, ze kterých můžete vybírat a nechat si je vytisknout jako plakát, obraz, tapetu, samolepku... zkrátka jak se Vám zlíbí. Co je perfektní, že si obrázek přizpůsobíte podle sebe - sami si zvolíte formát, konkrétní výřez z obrázku a barevnost - na výběr jsou základní možnosti barva/černobílá/sépie. U některých druhů obrázků se lze individuálně domluvit i na jiné barevné úpravě.

Já jsem se rozhodla pro dvě černobílé fotografie lesa. Jednu s kmeny stromů a jednu jako pohled na kopce. Obrázky je možné vyhledávat podle klíčového slova, ale v tomto případě se mi víc osvědčilo hledat podle témat. Adeptů jsem měla hned několik a jelikož obrázky mají někdy velmi zvláštní názvy (podle kterých už je v té hromadě nikdy znovu nenajdete - vlastní zkušenost ;-)), je dobré se orientovat podle nenápadného čísélka dole pod obrázkem, nebo úplně nejlépe si všechny svoje oblíbené obrázky označit srdíčkem a nechat poslat na mail. Takto jsem je pak měla všechny přehledně vedle sebe a snáze vybrala ten NEJ! Pokud se rozhodnete objednat si nejen tisk, ale rovnou celý obraz i s rámem, jako jsem to udělala já, máte ještě možnost si vybrat barvu a materiál rámečku a zda si přejete paspartu či nikoli. Vámi zvolenou variantu si pak můžete prohlédnout v náhledu, což jsem velice ocenila, protože jsem chvilku váhala nad bílou paspartou. Nakonec jsem se ale rozhodla pro obraz bez pasparty.

No a voilá - tady je výsledek. Fotografie vypadají přesně tak, jak jsem si je představovala. Zvolila jsem k nim subtilní černý hliníkový rámeček a ten snad i předčil moje očekávání! Všechny tři prvky - obrázky, sousoší i cihlová stěna - se vzájemně moc hezky doplňují, nijak si nekonkurují, prostě si myslím, že se to povedlo. Pohled na les je uklidňující, o to víc, že je takový lehce pochmurný a my na něj koukáme z vyhřáté postele! :-) 

Spolupráce s Pixers mě potěšila. Pořizovací cena produktů je sice o něco vyšší, než bych si představovala, ale zase na druhou stranu oceňuji  uživatelsky příjemný web, dobrou komunikaci a fakt, že si můžete obrázky přizpůsobovat podle sebe, takže každý má nakonec doma svým způsobem originál.

Pokud tedy máte nějakou konkrétnější představu o tom, co by se vám do určitého místa v domě líbilo, ale zatím jste to nenašli, zkuste mrknout do jejich databáze a třeba budete úspěšní. A nebo se prostě jen nechte inspirovat :-)...

Píšeme Ježíškovi aneb tipy na dárky pro malé panenkomilky :-)

Taky se Vám zdá, že to nějak rychle utíká? Advent už je ve své půlce a Vánoce opravdu za dveřmi. Letos se na ně obzvlášť těším - myslím, že budou úplně jiné, než všechny předchozí v mém životě. Letos si opravdu poprvé nepřeju pro sebe žádné dárky (a vzhledem k částce, kterou jsme utratili za stavbu, se mi to tentokrát i splní! :-D). Jen aby se to všechno vydařilo pro Madličku! Loni jí to ještě bylo celkem jedno. Zaregistrovala světýlka, stromeček a že píchá, líbila se jí bimbající baňka a to bylo tak všechno. Dárky sice rozbalovala, ale obsah ji příliš nezajímal - pouze trhání papíru. Teď už je ale o rok starší, a tak mám velké plány. Už to mám všechno nachystáno. Ježíška totiž není radno podceňovat. A než se nervovat na poslední chvíli a okusovat nehty, zda seženu/neseženu, začala jsem na konci léta už pomalu přemýšlet, co by to chtělo, na podzim hledat v nekonečném moři zboží na internetu to jediné a pravé... no a teď už je to všechno doma. Nakoupila jsem Ježíšky i za babičky a dědečky, aby to měli bez práce :-)

Předpokládám, že Vy, rodičové malých dětí, jste na tom podobně a jste již plně připraveni, a tak Vás tento článek asi moc nevytrhne. Ale třeba se mezi vámi najdou i tací, kteří ještě tajnou skříň nestihli zcela naplnit a mají doma holčičku ve věku Madly, nechce se jim lámat si hlavu (nebo na to nemají čas) a trocha inspirace se jim šikne. Nebo klidně na nějakou jinou příležitost (narozeniny, Valentýn...). Tady je, za pět dvanáct (omlouvám se, ale na některé balíčky ze zahraničí jsem čekala, až dorazí, abych je mohla nafotit), ještě několik mých tipů z Ježíškovy dílny 2017 :-)

Na úvod podotýkám, že máme doma holčičku ze všech nejholčičáčtější, takže u nás ve velkém frčí panenky, móda a kreativní činnost. Aneb alespoň nějaký svůj gen jsem předala a teď se z toho neskrývaně raduju!

REALISTICKÉ MIMINKO

U nás letos dárek number one. Jsem přesvědčená o tom, že i kdyby pod větví nebylo vůbec nic dalšího, Madla bude nejšťastnější tvor na planetě. Divila jsem se, jak je dítě, které ještě samo cucá mlíko z prsu, schopné se s láskou starat o panenku, krmit z lahve, vozit v kočárku a přikrývat v postýlce peřinkou. Ale je to tak. Jásá nad každým obrázkem mrněte na obalu kojenecké vody a plenek. Když jsme na návštěvě, kde mají panenku-novorozence, okolní vesmír pro ni přestává existovat. A tak dostane od Ježíška vlastní. Už totiž dobrý měsíc chodí a všude vyřvává, že si přeje "mimíííí". Toto je panenka Bimba od španělské značky Antonio Juan a objevila ji moje máma. Zamilovaly jsme se obě. Má 39cm, takže je podle mě velikostně ideální pro malé dítko. Váží navíc pouhých 450 gramů. Má měkké tělíčko, pouze končetiny jsou vinylové, takže je krásně ohebná, prostě k pomuchlání. Nemám ráda hračky na baterky a mrzelo mě, že všechny s měkkým bříškem měly nějakou "funkci" navíc, ale tahle naštěstí jen pláče (a jde to vypnout!) a dudlíčkem se utiší, tak si myslím, že by se to mohlo líbit. Jak jsem alergická na růžovou, tak tenhle obleček mě prostě nadchl. Posuďte sami :-)

ČAJOVÝ SERVIS a KUFŘÍKY

Předpokládám, že další dárky už jsou spíše do počtu, ale... ehm... já si taky potřebuju celý rok s něčím pěkným hrát a do tohohle jsem se zamilovala (popravdě se z něj roztekla i moje mamka a ségra!), tak snad se naší malé pečující mamince bude taky líbit :-) Je celý kovový, takže by měl i něco vydržet, zabalený v krásném kartonovém kufříku s motivy zvířátek. Značka Sass and Belle je v této oblasti opravdový mistr. A opět - na to, že nemusím růžovou, toto jsem si nedokázala odpustit!

Aby na rozkošných miniaturních talířcích měla co servírovat, dostane ještě krájecí potraviny. Dělají se v milionu provedení, já jsem trvala na dřevěných. Ty naše jsou z Lidlu. Není to tedy bůhví jaká designovka, ale máme doma z tohoto řetězce už několik dřevěných hraček a musím říct, že kvalita i cena jsou supr a špatně také nevypadají! :-)

Ze stejné série Sass and Belle jsme pořídili i sadu kufříků, které mají podle mě široké využití a v žádné domácnosti by neměly chybět. Takhle jí to bude spolu hezky ladit!

KNÍŽKY

Ptáček a lev (Marianne Dubuc) - Tato knížka je možná mezi rodiči celkem známá, ale kdyby náhodou ne, krátce představím, moc mě totiž zaujala. Je to jednoduchý příběh o lvovi, který zachrání zraněného ptáčka a umožní mu u něj doma přečkat zimu, než se jeho kamarádi vrátí z teplých krajin. Zažívají spolu spoustu krásných chvil. Na jaře se ptáček přidá ke svým druhům a lev zůstane sám a je mu smutno. Uplyne celý dlouhý rok a znovu nastane zima. Shledá se znovu se svým malým kamarádem? :-) Textu je v knize opravdu málo, doslova pár vět nebo hesel, což je podle mého názoru ideální pro malé dítě, které má rádo knihy, ale nevydrží dlouhé čtení, chce hlavně listovat a koukat na obrázky. Ty jsou skutečně půvabné, někdy velmi minimalistické, ale naprosto výmluvné. Příběh mě dojal a moc se těším, až budu Madle vysvětlovat, co je to přátelství :-)

Alle vier jahreszeiten - myslím, že tato kniha je u nás prakticky neznámá, v češtině ani nevyšla. Já ji mám německy. Podotýkám, že z hodin němčiny si pamatuju asi tak dvacet slov, ale v tomto případě to vůbec nevadí, kniha totiž o textu opravdu moc není. Objevila jsem ji díky Instagramu autorky, německé ilustrátorky Katrin Wiehle, a hned mě zaujala. Je totiž o ročních obdobích. Toto téma bylo zpracováno snad milionkrát, ale v téhle verzi velmi jednoduše, tak, aby to pochopily i nejmenší děti. Jedná se o leporelo o několika stránkách, přičemž každému období jsou věnovány 3-4 strany. Jedna dvojstrana vždy představuje stejnou krajinu okolo domu a jak se proměňuje během jara, léta, podzimu a zimy. Ukazuje přírodu, lidské činnosti, zvířata a typické předměty. Další stránka je pak doplněním této hlavní dvojstrany. Kniha je celá vyrobená z recyklovatelného materiálu a tištěná přírodními barvami, což je na jednu stranu pro mě, jakožto milovníka "zelených" věcí super, na stranu druhou mě trochu mrzí, že bílá barva kvůli tomu není bílá, ale jakoby šedobéžová a některé obrázky jsou tím pádem méně zřetelné. Ale samotné ilustrace mě opravdu nadchly (stejně jako celá práce Katrin Wiehle, kterou určitě zkoukněte!). Myslím, že pro základní pochopení ročního cyklu je toto ideální kniha. Snad se bude líbit.

Madlička najde pod stromečkem ještě nějaké další knížky, ale vzhledem k tomu, že mi přišly notoricky známé, tak už je neuvádím. Ale myslím, že knih prostě není nikdy dost, i kdyby na chleba nebylo! :-D

Tak, to je pro dnešek vše. Přeju Vám všem, ať se Vám podaří vybrat to nej pro ty vaše milované, ať se vyhnete nákupním horečkám a davovému šílenství a ať si zbytek adventu užijete v pohodě a vaše dárky potěší! :-)

Óda na opalovací pistoli

Jsem lehce v euforii, a tak mi dneska promiňte tento můj výlev, ale třeba se jakožto recenze nářadí pro kutily bude někomu hodit...

Nově máme doma opalovačku na odstraňování starých nátěrů. Tento kus není můj, pořídila si ho ségra, která, stejně jako já, propadla kouzlu repasování nábytku a jelikož já mám vibrační brusku, můžeme teď vesele sdílet :-)

Dneska po dlouhé době se mi dostalo té vzácné příležitosti zase si trošku zablbnout v garáži, vzala jsem si na paškál starý noční stolek po bývalé majitelce našeho domu, v němž jsem od začátku viděla skrytý potenciál. Ovšem ten potenciál byl skryt velmi dobře, a to pod vrstvou něčeho prakticky nezničitelného, něčeho jako pryskyřice. Tento průhledný vysoce lesklý lak frčel snad někdy v sedmdesátkách a řeknu vám, povrch neměl jediný škrábanec. Věřím, že kdybych uvnitř toho stolku nechala vybuchnout bombu, tak ten průhledný povrch tam zůstane civět v jednom kuse jako akvárko! :-D Hm, jenže co s ním, že? Bylo jasné, že bruskou bych tam mohla bez valného výsledku šmidlat i tři roky, a tak jsem si střihla premiéru s opalovačkou. Dlouho jsen z ní měla, bůhví proč, hrozný respekt... no a teď si říkám, jak jsem bez ní vůbec kdy mohla žít?!

noční stolek, se kterým mám velké plány ;-)

Jeho vysoce lesklý povrch je (téměř!) nezničitelný...

V tomto případě se konkrétně jedná o horkovzdušnou opalovací pistoli Makita HG551V. Je to vlastně takový příjemný fén, který umí udělat vzduch o teplotě 100-550 stupňů. Hádáte správně, na tu moji pryskyřici jsem to musela oroštovat úplně na max, ale opalovačka si s ní nakonec poradila. Držela jsem ji těsně nad povrchem a špachtlí odlupovala veliké šupiny vysokého lesku, pod ním byla krásná dubová dýha! Na obyčejné laky stačí nižší stupeň a mnohem menší razance, například nohy stolku, ošetřené standardně, jsem měla hotovy raz dva, lak se škrábal jako máslo, úplně parádně. Dříve bych to dělala bruskou několik hodin. Nikdy více!

Jela jsem dvě a půl hodiny v kuse a nijak to nepociťuju, nástroj je lehký a moc fajn se s ním pracuje, kromě stupnice žáru 1-10 ještě volíte silnější a slabší proudění vzduchu (čili opravdu jako kdybyste drželi fén). Dodává se i s nástavci na usměrňování proudu vzduchu (např. do užších míst) a s nasazovacím škrabátkem (ani jedno z toho jsem ovšem zatím nepoužila).

Takže pokud můžu vyjádřit svůj názor, tuhle věcičku rozhodně všem nadšeným restaurátorům-amatérům vřele doporučuju. Udělá spoustu práce, spoustu radosti a to za ani ne patnáct stovek. Nevím, jestli takhle skvělé jsou všechny opalovačky, protože tahle je první, kterou jsem držela v ruce, ale já ji prostě miluju! A počkejte, až vám ukážu, co jsme spolu spáchaly. Věřím, že už brzy. Tak zůstaňte na příjmu! ;-)

PS: tento článek opravdu ale opravdu není sponzorovaný, ačkoli to tak mohlo zapůsobit :-D...

Náušnice 'na míru'

Před nedávnem jsme Madle konečně nechali nastřelit náušnice. Dlouho jsme to odkládali, stejně jako očkování, a až teď na ně došla řada, takže v necelém roce nám definitivně skončila rozpačitá éra, kdy cizí lidé kolikrát nevěděli, zda v kočárku chválit holčičku nebo kluka (to víte, s růžovými oblečky jsem to nikdy nepřeháněla) :-)

Prvních pár týdnů měla sice v uších provizorní pozlacené šroubky, ale opravdové náušničky už tou dobou netrpělivě čekaly v krabičce. Zasponzorovala je babička s dědou a já jsem nechtěla jen tak ledajaké. Dlouho jsem vybírala, protože v dětském sortimentu v klasických zlatnictvích se mi nic nelíbilo. Na můj vkus všechno moc ukecané nebo moc 'myšákovské'. A já mám prostě ráda jednoduchost, univerzálnost a hlavně nadčasovost. Nevěděla jsem přesně, jaké chci, a tak jsem prostě čekala, až mě něco osloví. Nakonec mé představy uspokojili na Fleru. Našla jsem tam zlatnici, která vyrábí autorské šperky a z nabízených motivů mě zaujalo hned několik. Po dlouhém váhání jsem vybrala talířek z bílého zlata s říční perličkou uprostřed a Marta Švajdová byla ochotna mi je zhotovit na přání s dětským zapínáním vpředu. Komunikace i celková spolupráce s ní byla příjemná, cena taky fajn a jsem moc ráda, že jsem podpořila originální českou tvorbu. Takže tento obchůdek mohu všem vřele doporučit, a to nejen za sebe, ale i za naši parádnici! Na své náušnice prostě nedá dopustit a když se jí někdo zeptá, ochotně je předvádí. Prostě celá já! :-D

foto převzato z Fler profilu prodejce Marta Švajdová

Do pokojíčku

 Pokojíček je sice poněkud vzletný název pro něco, co má zatím jen čtyři vyštukované stěny čekající na penetrování, jedno okno, jedny dveře a poškrábanou dřevěnou podlahu, ale já už ho vidím reálně a v barvách. A protože něčím se začít musí, já začala nákupem polštářku :-D

Vlastně to vzniklo tak trochu omylem. Jdu takhle těsně před Vánoci s mámou a Madlenkou dřimkající v kočárku svým rodným městěm, všude krásně svátečně nasvíceno, na stromech tisíce žároviček a najednou na Hlavní třídě vidím novou výlohu. Upoutala mě na první pohled svou nabídkou: vkusné dřevěné hračky, ergonomická nosítka a alternativní móda pro malé i velké. Uvnitř černobílé vymalovaná stěna, jednoduché stojany a police se zajímavým obsahem. Zatetelila jsem se radostí a nedalo mi to, abych nenakoukla. Sortimentem jsem byla nadšená! Nenechala jsem se odradit ani mladým mužem za pultem, který moc nevěděl, která bije - vzhledem k tomu, že podnik byl očividně otevřen krátce, považovala jsem ho za brigádníka, co už se fakt hodně těší, až mu skončí šichta :-) Dítě se potilo v beránkovém fusaku a my s mámou oči na vrch hlavy. V Brně by mě takový obchod asi nepřekvapil, v Havířově - to se musím přiznat - o poznání víc. Taky mě napadlo, že to tady asi bude mít těžší co se odbytu týče (ráda bych se mýlila...). A tak jsem se rozhodla, že ačkoli moje peněženka před Vánoci už skučela bolestí, něco si odtama musím odnést. Alespoň malou měrou podpořit něčí snahu. Dlouho jsem nevěděla, co dřív. Nakonec zvítězila tahle liška. Pro lišky mám slabost. Ježíšek byl letos dárky pro Madlenku obtěžkán natolik, že málem skončil na pohotovosti s vyskočenou plotýnkou, proto jsem se rozhodla, že polštářek schovám na později. Jako základ pokojíčku bude výborný.

Je od značky Chriss Pola. Až později doma jsem zapátrala na internetu a zjistila, že se jedná o autorský výrobek nějaké šikovné slečny, která žije a tvoří v Havířově. Kdo má slabost pro tyhle milé blbiny pro děti, a nebo (hlavně) pro originální módu a doplňky, nechť nakoukne SEM či SEM. A nebo - máte-li to do Havířova coby kamenem dohodil - přímo do obchůdku Matička ZeMě.

A já si moc přeju, aby tenhle krámek hrdě vzkvétal a aby se mu dařilo, protože takových není nikdy dost. A za sebe můžu slíbit, že jsem v něm určitě nenakupovala naposledy! :-)