Taky znáte argument "protože proto?". Můj manžel s kamarádem pro tuhle úchylku vymysleli termín "argument popírání holokaustu". Prostě takový ten argument, kdy už nemáte co říct, ale chcete mít poslední slovo. Třeba já obvykle v tuhle chvíli říkám "brekeke". Zalovte v paměti - určitě tam taky máte ten svůj, že jo? No ale proč to říkám? Zjistila jsem, že v domácnostech se často vedou diskuse kvůli polštářům. Řekněme si to upřímně - muži je nenávidí, je to takový ten otravný element na pohovce, který jim překáží, neustále ho musí přehazovat z místa na místo, občas to spadne, drží se pod ním drobky... zrovna nedávno jsem byla na konzultaci se svými klienty svědkem toho, jak si pán dělal ze své partnerky veřejně srandu přesně kvůli tomuto tématu. Zas ty tvoje polštáře, že jo? Ať máš co vybírat!... no a u nás doma je to nejinak. Slýchám kvůli nim posměšky dnes a denně. Taková zbytečnost přeci! Tuhle se mi manžel snažil jeden vystrnadit z ložnice, samozřejmě s typickým "a k čemu to tu vlastně je?". No ale nejsem žena včerejší. Jsem o krok dál. Řekla jsem mu, že si s ním před spaním podepírám hlavu, když čtu. A bylo po diskusi. Toto nějak zvládnul přijmout. Uf! Kromě toho mám navíc doma posilu do týmu. Madla polštáře zbožňuje. Tulí se s nima. Buduje z nich domečky. Postýlky. Ploty. A - představte si - i závodní dráhy! No a tak si říkám, že pro tyto účely se vůbec nic nestane, když jich ještě pár přibude. Sedla jsem za poslední půlrok párkrát ke stroji. Vzala do ruky jehlice. A tu jsou naše nové přírůstky.
Zobrazují se příspěvky se štítkemNaše hnízdo. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemNaše hnízdo. Zobrazit všechny příspěvky
pátek 1. května 2020
Proč další polštář? Protože proto!
Taky znáte argument "protože proto?". Můj manžel s kamarádem pro tuhle úchylku vymysleli termín "argument popírání holokaustu". Prostě takový ten argument, kdy už nemáte co říct, ale chcete mít poslední slovo. Třeba já obvykle v tuhle chvíli říkám "brekeke". Zalovte v paměti - určitě tam taky máte ten svůj, že jo? No ale proč to říkám? Zjistila jsem, že v domácnostech se často vedou diskuse kvůli polštářům. Řekněme si to upřímně - muži je nenávidí, je to takový ten otravný element na pohovce, který jim překáží, neustále ho musí přehazovat z místa na místo, občas to spadne, drží se pod ním drobky... zrovna nedávno jsem byla na konzultaci se svými klienty svědkem toho, jak si pán dělal ze své partnerky veřejně srandu přesně kvůli tomuto tématu. Zas ty tvoje polštáře, že jo? Ať máš co vybírat!... no a u nás doma je to nejinak. Slýchám kvůli nim posměšky dnes a denně. Taková zbytečnost přeci! Tuhle se mi manžel snažil jeden vystrnadit z ložnice, samozřejmě s typickým "a k čemu to tu vlastně je?". No ale nejsem žena včerejší. Jsem o krok dál. Řekla jsem mu, že si s ním před spaním podepírám hlavu, když čtu. A bylo po diskusi. Toto nějak zvládnul přijmout. Uf! Kromě toho mám navíc doma posilu do týmu. Madla polštáře zbožňuje. Tulí se s nima. Buduje z nich domečky. Postýlky. Ploty. A - představte si - i závodní dráhy! No a tak si říkám, že pro tyto účely se vůbec nic nestane, když jich ještě pár přibude. Sedla jsem za poslední půlrok párkrát ke stroji. Vzala do ruky jehlice. A tu jsou naše nové přírůstky.
DIY závěsný květináč
Tak jsem se po delší době zase hecla a něco stvořila. Závěsný květináč do našeho obýváku. Bylo to asi tak někdy na podzim... no a teď jsem se hecla podruhé a porodila o tom článek. Pokud máte rádi upcycling, rostliny a ve sklepě pár pokladů, možná Vám přijde vhod a třeba se doma z dlouhé chvíle v době koronavirové hecnete taky! ;-)
středa 6. listopadu 2019
Renovace 2019 / Dětské houpací křesílko
Mohlo by se zdát, že všechny moje kanály pomalu odumírají. No, abych byla upřímná, skoro se stalo. Letos jsem se ocitla v nějakém začarovaném kruhu a času se mi začalo kriticky nedostávat. Hodně to souviselo s mojí prací - s tím, jak Madla roste (a výše rodičáku se povážlivě úží), jí prostě přibývá. Všechno to vyvrcholilo na podzim, kdy jsem zoufale doháněla resty vzniklé rozvolněným prázdninovým režimem a do toho se přidaly zdravotní potíže. Dostala jsem se do zlomového bodu, stejně jako spousta bloggerů, a uvažovala jsem, jestli v publikování vůbec pokračovat. Začalo mi to připadat úplně zbytečné a nedůležité. A tak jsem to prostě dala k ledu. Až po několika měsících absence na síti jsem si uvědomila, že mi to vlastně dělá radost. Že to je moje forma komunikace. A v tomto podivném bezčasí na mateřské, kdy se člověk ráno probudí do zaneřáděného bytu, přes den ho pětkrát uklidí, pětkrát navaří a večer je všude úplně stejný nepořádek a nikde žádný hmatatelný výsledek čehokoli, je přesně TOHLE ten můj malý hmatatelný výsledek. A tak jsem procitla z těžkého snu. Pomalu se z toho hrabu a doufám, že se blíží konec toho tmavého tunelu. Takže co se blogu týče, neříkejme tomu smrt, spíš hibernace. Pro ty, kdo sem občas zaskočí, bych ráda slíbila zase jakousi pravidelnost. Ovšem frekvence bude asi o něco nižší, než jste byli zvyklí. Nápady mi nedošly. Některé jsem v létě stihla i zrealizovat. Dát k nim dohromady články je ale pro mě obtížné. Všechno nafotit ještě obtížnější. Dneska tedy po dlouhé době první příspěvek. Ukážu vám, co jsem naposledy spáchala v oblasti renovací. Je to opět takový miniprojekt, ale i tak mi zabral spoustu času, slepovala jsem ho doslova z jednotlivých volných minut. Jedná se o dětské houpací křesílko, které všechny předrevoluční děti pamatují z mateřinek a někteří z vás ho možná měli i doma...
středa 24. července 2019
neděle 2. června 2019
Jarní dekorace na stůl
Moje dcera už rok přes den nespí. Večer chodí pozdě. Je to prostě držák! (chjo!)... A ještě později večer já zasedám za kompjůtr a do pozdních/brzkých hodin rýsuju lidem krásné domovy. Od té doby jsou mé DIY projekty skutečně pětiminutovky. Pokud si chcete za tři sta sekund vytvořit jarní dekoraci na stůl, pojďte se mrknout, jak na to.
neděle 5. května 2019
Prý se tomu říká láska...
Neustále ho chodíte okukovat, říkáte si, že to je "to ono", ale pořád otálíte, otálíte, k ničemu se nemáte. No a najednou, ve chvíli, kdy se konečně rozhoupete, zjistíte, že už jaksi není na trhu. A tak hledáte dál, v srdci smutek a v hlavě máte pořád tu svoji vizi, ostatní s ním srovnáváte, nedaří se vám ho vymazat z paměti. Byla to prostě láska. Pak, zničeni hledáním a skoro rezignující, se najednou naprosto neplánovaně znovu zamilujete. Je to něco zcela jiného. Ale vy víte, že to tak prostě asi mělo být. Že to čekání za to stálo. Byli jste pro sebe stvořeni! Zdá se vám, že jsem vám popsala setkání s životním partnerem? Ne! Takto jsem vybírala svítidla k nám do obýváku!
sobota 20. dubna 2019
Domeček a spol po osmé: textil
Tak dnes zase krátce o domečku pro panenky. Už se nám ta mozaika pomalu skládá dohromady, viďte? ;-) Jistě mi dáte za pravdu, že útulný interiér se neobejde bez textilií - koberečků, polštářů, povlečení a záclonek. Dlouho mi trvalo, než jsem vybrala a zkombinovala vzory. Takže jak to dopadlo?
Postel je oblečená ryze skandinávsky, jednoduše. Ale ty proužky mi vlastně tak trochu připomínají i český kanafas. V kombinaci se čtverci se mi líbily nejvíc. A navrch dřevěný knoflík jakožto nezbytný detail. Postel dle mého nákresu vyrobil opět Madlenčin dědeček. Nezbytná ovčí předložka je ustřižená z chlupaté imitace za pár kaček.
S háčkovanými koberečky a pufy na sezení pomohla pro změnu babička, jelikož tuto techniku jsem si zatím stále neosvojila. Oběma rodičům tímto moc děkuji!
Dále tu máme peřinky do postele dětí a kojenců :-) Tak dlouho jsem se nemohla rozhodnout, kterému z nich přidělím mentolové a kterému žluté, až jsem to nakonec vyřešila jako Koloběžka první!
![]() |
| Takto? |
![]() |
| Nebo radši tak? Zvolte si stranu dle libosti :-) |
Předložku do koupelny už znáte z TOHOTO článku.
No a nakonec záclonky. Na ty už nezbývalo před Vánoci moc času a sil, a když se hladký voál, se kterým jsem původně počítala, ukázal během šití jako nevhodný, protože v tak titěrných rozměrech byl prostě strašně toporný a vůbec nespolupracoval, nakonec jsem použila zbytky Madlenčiny záclony do pokojíčku, která je z Ikea a vyznačuje se tou kladnou vlastností, že se netřepí ani když není obšitá. Díky tomu jsem se nakonec úplně vyhnula překládání, které tu netvárnost velkou měrou podporovalo... no ale zblízka to FAKT JAKO moc nezkoumejte, jo? :-D
Úchyty pro garnýže jsme vytvořili z oček s vruty a při montáži jsem si od manžela vyslechla hodně nepěkných věcí na svoji adresu, ale nakonec se dílo podařilo. Samotná garnýž je pak vyrobená z pletací jehlice. Věřím, že by to šlo i sofistikovaněji ;-)
No a to je dneska všechno. Brzy už všechny kousky uvidíte přímo v jejich přirozeném prostředí. Zatím čau!
pondělí 18. března 2019
Pokojíček pro Madlenku po páté / osvětlení
Nedávno jsem si uvědomila, že už jsem vám dlouho neukázala, jak pokračujeme se zabydlováním pokojíčku pro Madlu. Pár věcí přibylo. Jednou z nich je osvětlení. Konečně jsme se zbavili papírových balónů z Ikea! Není to tedy úplná novinka, ze stropu už nám visí několik měsíců, ale až teď jsem je zvládla vyfotit...
pátek 16. listopadu 2018
Moje domácí pracoviště
Asi jste si už všimli, že v poslední době je to s publikováním článků u mě takové slabší. Důvodů je několik a jedním z nich je to, že se potřebuju víc věnovat své práci, což je navrhování domů a především interiérů. Takže ačkoli se po nocích stále snažím tvořit i rukama co to jde, dost času strávím na židli před monitorem. V pracovním koutku u nás v kuchyni. Jestli chcete, pojďte nahlédnout...
čtvrtek 18. října 2018
středa 12. září 2018
Koupelna na třech metrech čtverečních
Už před časem jsem slibovala článek o naší miniaturní koupelně. Jako u mě většinou, zaseklo se to na fotkách. Chce to čas, dobré světlo... a ideálně uklizeno u nás doma taky furt není, co Vám budu nalhávat :-D. Takže až teď. Světlo tedy také není optimální. A můj foťák trochu mizerný. Ale sladit všechny ideální podmínky dohromady by se mi asi nepovedlo nikdy. Snad mi odpustíte...
čtvrtek 23. srpna 2018
Pokojíček pro Madlenku počtvrté / konečně domeček!
Madlenka nedávno oslavila druhé narozeniny! A my tím pádem konečně posunuli pokojíček zase o kousek dál. Hlavním dárkem totiž byla domečková postel. Madla domečky a schovky miluje. Tahle je navíc princeznovská - s růžovým závěsem!!!
pátek 13. července 2018
Renovace 2018 / Díl 3. - němý sluha
Dneska Vám ukážu můj nejnovější počin ze série Staré věci rozhodně do konťáku nepatří. Tento němý sluha je se mnou už od vysokoškolských let, kdy jsme ho na jednom studentském privátě s kamarádkami zachránily před likvidací.
neděle 6. května 2018
Renovace 2018 / Díl 1. - obývací skříňka
Tak! A mám tu pro Vás první vstup z mého letošního renovování. Tohle je tedy renovace zatím jen částečná - musela jsem doma totiž udělat nějaká škatulata (rozumějte Madla už nutně potřebovala úložné prostory v pokojíčku, a tak jsem jí z obýváku věnovala velkou knihovnu Expedit) a místo ní zbyla díra, takže dočasně tam bude tato skříňka, než stihnu dokončit její sestru, která tu pak bude definitivně. No a tahle kráska se pak ještě dočká nového povrchu a taky bude zaujímat čestné místo v obýváku, jen jinde. Takže zatím jsem zrenovovala jen dveře, protože ty vypadaly tak strašně, že bych je v obýváku nerozdýchala. Posuďte sami:
úterý 17. dubna 2018
Jaro je tu! aneb moje velké plány pro letošní rok
Jaro je s konečnou platností tady! Těšila jsem se na něj letos víc než na Ježíška! Na ten pocit, kdy venku poprvé zasvítí sluníčko tak nějak jinak, vzduch zavoní a ze země začnou lézt zelené listy. A vy se nadechnete a víte, že všechno bude najednou lepší. Konec období trudomyslnosti. Nová energie do žil. Euforie!
Ale to není jediný důvod, proč jsem na jaro čekala jako na smilování. Tím druhým důvodem byla moje velká vášeň, která musela jít na zimu k ledu, protože zkrátka nebylo kde ji realizovat (v plus dvou stupních to prostě není nic moc). A to jsou repasy nábytku. Mám už ho doma hotovou sbírku. Nějak se mezi mými známými rozkřiklo, že mám slabost pro staré krámy, a tak mě kontaktují, kdykoli něco najdou na půdě, nebo jim to doma zavází a potřebují se toho zbavit. Netvrdím ovšem, že beru kdeco. Dost si vybírám. Daný kus mě musí oslovit. Pokud jsem schopná si jej okamžitě a bez dlouhého přemýšlení představit po úpravě, většinou je rozhodnuto. Nejraději mám kousky z 50. a 60. let, tzv. Brusel. Miluju jeho lehkost, ladnost a nadčasovost. Občas u mě ale přistanou i kusy z jiné dekády (jako třeba tolik oblíbený kanárek). A co že teď na mě vlastně čeká ve skladu? Mnooo, jsou to poklady. Pojďte se podívat.
středa 4. dubna 2018
Spižírna, která existovala dříve než dům
...alespoň tedy v mých představách. Věděla jsem od začátku, že ať už skončíme kdekoli, POTŘEBUJU tam mít velikou polici na staré zavařovačky. Povahou jsem typický křeček, takže se nezdráhám v obchodě přihodit do košíku klidně třetí druh fazolí a sto padesátou krupici, protože co kdyby se to do nějakého receptu zrovna hodilo. No a pak to máte v šuplíku v polorozervaných pytlících zcvaknutých kolíčkem, nebo v lepším případě ve sklenicích od okurek se závitem, většinou i s původní etiketou Znojmie...
Nápad s krásnýma starýma zavařovačkama, které je škoda někam zavírat, jsem realizovala už na starém bytě (článek byste dohledali na TĚCHTO STRÁNKÁCH ). Tenkrát jsem tam měla hlavně bylinky a sušené houby, které jsem ale použila jen párkrát do roka, a police byla navíc docela malá. A tak jsem si vysnila, že jednou v našem domě bude tahle police asi tak 10x větší a bude tam všechno od mouky až po oříšky...
středa 14. března 2018
Low-cost svítidlo...
Určitě znáte ten pocit, když jdete do obchodu s designem, tři čtvrtiny věcí se vám tam líbí a minimálně dva nebo tři kusy chcete mít doma okamžitě. No, ono vlastně do toho obchodu ani nemusíte, stačí, když na Pinterestu nebo jinde sjedete novinky z Muuto, Ferm living a jiných podobně návykových značek... jenomže pak otevřete peněženku a zjistíte, že prostě asi až jindy...
Člověka to štve. Na druhou stranu nedostatek financí v sobě nese i pozitivní aspekt, a to ten, že probouzí kreativitu. Minimálně u mě to tak funguje. Co se ušetřilo, vrazilo se do opravy auta a já přemýšlím, jak to doma zase trošku vylepšit. Ze všeho nejvíc mě rozčilují ty neustále ze stropu trčící dráty a na nich pověšené žárovky (a opravdu teď nejde o Edisonky :-D...). Takže jak to udělat, aby to nic nestálo? Nebo aspoň co nejmíň?
V ložnici jsem měla od začátku celkem jasnou představu, co by se mi k cihlové zdi líbilo. Chtěla jsem černé drátěné svítidlo s pěknou velkou žárovkou. Jenže zkuste to vysvětlovat doma, když naše kotelna ještě stále vypadá jako kůlnička na dříví a střecha by taky nutně potřebovala vyspravit. A dyť to přece svítí, tak co jako?! Nakonec jsem tedy sáhla po jiném řešení. Naši měli roky na půdě košatinu. Ze svého prvního bytu. V osmdesátkách jim zdobila právě ložnici. Pak už se nějak nehodila. Až nedávno ji objevila ségra. Chtěla ji dát k sobě domů nad postel (a uznávám, že k jejímu venkovskému stylu by byla docela přesná), ale nakonec se zamilovala do bílého Norma a byla to jasná volba. Až se nakonec stalo, že jsem se rozhodla dát tomu vyplétanému stínidlu šanci sama. Bylo ale prostě moc osmdesátkové. A tak jsem chvíli dumala a pak na něj naběhla se štětcem a balakrylem (jako vždy!)
Ale řeknu vám pravdu, chvíli mi to trvalo, než jsem udělala první tah. Představivost mám sice dobrou - když přijdu ke klientovi, většinou se podívám do místnosti a už se mi to rýsuje v živých barvách - ale tohle bylo přecejen trošku jiné, protože žádné 'undo' nebo 'back' se nedalo zmáčkout, o to spíš, že hranice mezi dobrým výsledkem a průšvihem tu byla taky hodně nezřetelná. A tak jsem si trošku musela pomoct malířskou páskou. Oblepila jsem plochy, které jsem si pomýšlela přeměnit na bílé, pak si to položila v obýváku na skříňku a dva dny to pozorovala z dálky jestli jako jooo...
![]() |
| Příprava... |
Až jsem se utvrdila ve svém původním záměru a pečlivě titěrným štětečkem všechno co nejpřesněji natřela. Manžel to pak pověsil a tady je výsledek:
![]() |
| Hotovo! |
Když si odmyslím původní představu, která byla úplně jiná, tak si myslím, že s tímhle asi dokážu (nějaký pátek?) žít.
...no a to je konec příběhu o tom, jak si pletené stínidlo našlo cestu do ložnice další generace. Nebo začátek? :-)...
![]() |
| No a na závěr něco z rodinné kroniky: já a svítidlo 30 years ago. Vidíte, jak na něj hladově koukám? Asi nám to spolu bylo souzeno! ;-)... |
pondělí 26. února 2018
DIY magnetky
Stále pokračuju v zabydlování naší předsíně. Jedním trnem v oku mi dlouho byla (a určitě nebudu jediná) dvířka k elektrojističům. Prostě takové plechové dveře strašící na frekventovaném místě, hodně na očích. A teď co s nimi. Zvažovala jsem je překrýt dřevěným panelem, ale jelikož už v tomto kousku bytu začíná být předřevováno (uvidíte v některém z následujících příspěvků), rozhodla jsem se nakonec pro méně nápadnou bílou magnetickou tabuli. Když jsem zjistila, že ta z Ikea má asi o 2cm větší šířku než zmiňovaná dvířka a výšku ideálně tak, že se pod ni ještě vleze věšák na klíče (který už znáte z TOHOTO příspěvku), nebylo nad čím váhat!
Hned nato přibyly na tabuli i doma vyrobené dřevěné magnetky. Ty vznikly tak trochu spontánně. Švagrová totiž měla na půdě krabici plnou dřevěných komponentů k sestavení hraček: různé kroužky, tyčky, kolečka, ale i hlavy, uši... no a tyhle dřevěné polokoule. Nebyl v nich žádný otvor ani drážka a marně jsem přemýšlela, k čemu by Madle mohly být. Co mě však napadlo téměř okamžitě, bylo, nač bych je použila já... a tak jsem je dceři prachsprostě zabavila. Manžel mi pak do nich v práci vyvrtal dírky, vsadil malé magnetky a hurá - praktická dekorace je na světě.
Mám z nich velkou radost, protože skoro nic nestály a do mého černo-bílo-dřevěného konceptu skvěle zapadají. Doplnila jsem je černými kovovými magnetkami z Ikea a myslím, že k sobě docela dobře jdou. Vstup do bytu je tak hned veselejší. Umísťujeme tam vzkazy, přáníčka od našich milých, designové pohlednice nebo třeba staré obálky časopisů. Prostě... takové malé sebevyjádření ;-)
![]() |
| Vstup do bytu v původním stavu s elektroskříní... |
![]() |
| ... a tady už vylepšený o nástěnku a klíčník :-) |
neděle 18. února 2018
Lack hack - aneb co se starým stolkem
Dneska přináším další tip na téma recyklace, tentokrát se jedná o věc, kterou mají doma snad všichni, a to ikeácký stoleček Lack. Přiznám se Vám - bydlel s námi dlouho. Čtyři roky v garsonce plnil svou původní funkci konferenčního stolku, další tři roky ve větším bytě na něm stála v pracovním koutě tiskárna. Nejlepší léta má prostě za sebou, horní deska vykazuje silné známky opotřebení. Po nastěhování do domu pár měsíců všude zavázel, až skončil na mezipodestě a na něm polomrtvá dracena. Žalostný pohled. Ale víte, jak nerada já něco vyhazuju...
... a pak mě napadlo ho trochu vylepšit a umístit k Madle do pokojíčku. Formátem by na první malířské pokusy mohl stačit. Nejprve jsem zvažovala natřít povrch tabulovou barvou. To jsem následně zamítla při představě, jak mi ten křídový prach Madla zašlapává do koberce. Tudy tedy ne. A tak jsem znovu využila sortiment značky Pixers...
Řeknu Vám, vybírala jsem dlouho a nemohla se rozhodnout. Tolik krásných vzorů! Nakonec zvítězila jednoduchost. Přecejen pokoj je už teď plný barevných hraček. Líbil se mi motiv černých stromečků na bílém pozadí. Jelikož ale černých vzorů bude v pokojíčku už dost, připadala mi lepší inverzní barevnost. I z praktického hlediska - když Madle to 'pisy pisy' ujede mimo papír a nebo se něco barevného vylije, nebude to tolik vidět. Černé pozadí u tohoto vzoru Pixers standartně nenabízí, ale s požadavkem mi vyšli vstříc a motiv na přání mi vyrobili. Mám radost!
Po obdržení zásilky jsem se pustila do práce. Stolek jsem očistila, vzala si na pomoc přiložené hladítko a jala se samolepku aplikovat. Řeknu Vám - žádná sranda. Dost jsem se zapotila. Jsem totiž puntičkář a ráda mám věci pěkně udělané. Jenže tady musí člověk trochu vědět, jak na to. Bubliny je třeba vyhlazovat hned od prvního centimentru a samolepku i s podkladovou fólií pomalu hladítkem sunout dopředu. Lepivá část opravdu drží (což je skvělá zpráva z hlediska používání, ovšem člověk má jen jeden pokus na aplikaci :-)). Začátek tedy nemám úplně stoptocentní, ale směrem ke konci už to vypadá dobře. Zdálky ani drobné nedostatky vidět nejsou. Samolepka je hodně pevná a povrch vypadá, že půjde dobře udržovat. Zatím stolek máme v pokojíčku nějaké dva tři měsíce a bez problému. Samolepka není nijak viditelně opotřebovaná, běžné umazání šlo v pohodě utřít vlhkým hadříkem. Jak moc toho vydrží, ukáže až čas, ale zatím jsem spokojená...
Co se pořizovací ceny samolepky týče, je vyšší, než cena nového stolku Lack :-D Já ji dostala na vyzkoušení, takže rozhodně nelituji a mám radost, že stolek dál slouží a sluší mu to. Pokud bych si ale další takovou samolepku pořizovala sama, myslím, že smysl to má hlavně u větších a dražších stolů, na kterých Vám záleží, a nebo u takových, kde má být stůl solitérem v prostoru, například v soukromé kanceláři.
Co se pořizovací ceny samolepky týče, je vyšší, než cena nového stolku Lack :-D Já ji dostala na vyzkoušení, takže rozhodně nelituji a mám radost, že stolek dál slouží a sluší mu to. Pokud bych si ale další takovou samolepku pořizovala sama, myslím, že smysl to má hlavně u větších a dražších stolů, na kterých Vám záleží, a nebo u takových, kde má být stůl solitérem v prostoru, například v soukromé kanceláři.
Nakonec jsem stolek ještě trochu vytunila. Nápad není z mé hlavy, inspiraci jsem (samozřejmě!) našla opět na Pinterestu. Bok stolku jsem opatřila tyčkou, na kterou se dají zavěšovat kyblíčky na kreslicí potřeby (mnozí jistě poznali ikeácký kuchyňský systém Fintorp :-)). Je to super, protože na stolku pak nikde nezavázejí a nehrozí jejich shození. Kyblíčků se tam dá navěsit podle potřeby a kdyby jeden bok nestačil, zaplníme i druhý :-)
Místo židličky jsem ke stolku zatím umístila jednu z poliček se zaoblenými rohy. Je nízká a Madlence se na ni dobře sedá. Z výsledku jsme nadšené obě. Takový malý domácí malířský ateliér! :-)
neděle 11. února 2018
Kus lesa v naší ložnici
Jak jsem slibovala v jednom z předchozích článků ZDE, dnes odtajním, co bude dělat společnost našim jelenům. Přiznám se, že jsem to chvíli zpracovávala v hlavě. Přece jenom je to taková solitérní záležitost a k tomu navíc ta cihlová zeď, která si taky nerozumí s kdečím... ale pak jsem někde na internetu zahlédla obrázek mlžného lesa a bylo rozhodnuto! Příroda v černobílé!
Pak ovšem vyvstal nový problém, a to kde sehnat obrázek, který by se mi líbil, byl v požadovaném formátu a navíc black&white. Tentokrát zklamala i jinak oblíbená Ikea a musím říct, že jsem za to vlastně ráda, alespoň nebudu mít na stěně obraz jako půlka republiky (světa?). A tak jsem to nechala být a říkala si, že ono se přece zase něco ve správný moment objeví a když ne, zkusím si svou představu třeba nafotit sama (vědoma si toho, jak dlouho může trvat, než taková fotografická příležitost nastane). Nakonec jsem ovšem naštěstí nemusela čekat ani na výlet do hor ani na chmurné počasí, protože mě na spolupráci oslovila firma Pixers, která se zabývá tiskem fotografií a grafiky. Na jejich stránkách pixers.cz jsou v databázi stovky a tisíce obrázků, ze kterých můžete vybírat a nechat si je vytisknout jako plakát, obraz, tapetu, samolepku... zkrátka jak se Vám zlíbí. Co je perfektní, že si obrázek přizpůsobíte podle sebe - sami si zvolíte formát, konkrétní výřez z obrázku a barevnost - na výběr jsou základní možnosti barva/černobílá/sépie. U některých druhů obrázků se lze individuálně domluvit i na jiné barevné úpravě.
Já jsem se rozhodla pro dvě černobílé fotografie lesa. Jednu s kmeny stromů a jednu jako pohled na kopce. Obrázky je možné vyhledávat podle klíčového slova, ale v tomto případě se mi víc osvědčilo hledat podle témat. Adeptů jsem měla hned několik a jelikož obrázky mají někdy velmi zvláštní názvy (podle kterých už je v té hromadě nikdy znovu nenajdete - vlastní zkušenost ;-)), je dobré se orientovat podle nenápadného čísélka dole pod obrázkem, nebo úplně nejlépe si všechny svoje oblíbené obrázky označit srdíčkem a nechat poslat na mail. Takto jsem je pak měla všechny přehledně vedle sebe a snáze vybrala ten NEJ! Pokud se rozhodnete objednat si nejen tisk, ale rovnou celý obraz i s rámem, jako jsem to udělala já, máte ještě možnost si vybrat barvu a materiál rámečku a zda si přejete paspartu či nikoli. Vámi zvolenou variantu si pak můžete prohlédnout v náhledu, což jsem velice ocenila, protože jsem chvilku váhala nad bílou paspartou. Nakonec jsem se ale rozhodla pro obraz bez pasparty.
No a voilá - tady je výsledek. Fotografie vypadají přesně tak, jak jsem si je představovala. Zvolila jsem k nim subtilní černý hliníkový rámeček a ten snad i předčil moje očekávání! Všechny tři prvky - obrázky, sousoší i cihlová stěna - se vzájemně moc hezky doplňují, nijak si nekonkurují, prostě si myslím, že se to povedlo. Pohled na les je uklidňující, o to víc, že je takový lehce pochmurný a my na něj koukáme z vyhřáté postele! :-)
Spolupráce s Pixers mě potěšila. Pořizovací cena produktů je sice o něco vyšší, než bych si představovala, ale zase na druhou stranu oceňuji uživatelsky příjemný web, dobrou komunikaci a fakt, že si můžete obrázky přizpůsobovat podle sebe, takže každý má nakonec doma svým způsobem originál.
Pokud tedy máte nějakou konkrétnější představu o tom, co by se vám do určitého místa v domě líbilo, ale zatím jste to nenašli, zkuste mrknout do jejich databáze a třeba budete úspěšní. A nebo se prostě jen nechte inspirovat :-)...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)







































