Adventní kalendář potřetí: DIY oblečky pro panenky

V jednom z minulých příspěvků jsem psala o tom, čím hodlám letos naplnit adventní kalendář pro Madlu. Část dárečků bude tvořit handmade garderóba pro malé panenky. Tu Vám dneska ukážu.

Svatební šaty pro vílu

Prožívám šťastné období. Je nám všem okolo třiceti, a tak se milujeme, množíme, budujeme hnízda - je co slavit! Letos v létě pokračujeme ve svatební krasojízdě. Tentokrát se vdávala moje kamarádka Míša. Je to taková éterická bytost, která miluje folklor, lidovou architekturu, peče domácí chleba, vyrábí si povidla ze své vlastní úrody a šije milé drobnosti i celé ošacení z ekologických materiálů. Dokonce i své svatební šaty si ušila sama!

Jednoho večera jsme se sešly u nás doma nad šálkem horkého čaje, ona třímala v ruce bílé šaty, které mohly být dobře několik desítek let staré. Ulovila je někde v sekáči v době, kdy jí bylo sotva dvacet let a vysnila si, že se v nich jednoho dne vdá. A teď se ten moment blížil, ale ona zjistila, že to možná nakonec není úplně ono. Některé části se jí líbily, jiné naopak nevyhovovaly. A ona tápala, co s tím. Ušila už mnoho svatebních šatů. Ale nad vlastními člověk prostě tápe. Chtěla ode mě poradit. Měla hrubou představu, co by se jí líbilo, chtěla něco inspirovaného krojem a folklorem. Já ji pořád viděla jako tu vílu z lesa (ostatně i svatba se měla konat v přírodě, mezi stromy v krásné krajině Bílých Karpat). Pokusily jsme se oba nápady propojit do jednoho celku. Rozhodly jsme se z původního kusu zachovat pouze vršek. Sukně měla být nová, jemně splývavá, a to vše se mělo spojit v pase ozdobnou pentlí s lidovými motivy. Rukávy jsme zkrátily a na jejich zakončení také použily stuhu. Trvalo to několik týdnů a pak Míša poslala výsledek. Byla spokojená, podařilo se jí to ušít tak, jak chtěla. Pak ale nastala svatební panika. Není to ono, vršek je moc objemný, necítí se v tom. Co s tím? A tak jsem navrhla vychýlit se od původní krojové inspirace ještě více k 'víle' a začaly jsme redukovat. Souhlasila s tím, že se vzdáme nabraných rukávů. Další část původního živůtku zmizela, odhalily jsme ramena. A bylo to tam! Najednou se ta víla vyloupla v plné kráse! Jemná, něžná, ale ne nudná. Stuha tomu dodala na zajímavosti. Celý outfit byl ještě doplněn věnečkem s pentlemi a kyticí z lučního kvítí.

Myslím, že se povedl. Myslím, že byl pravdivý. Ostatně jako celá svatba, která byla vymazlená do posledního nejmenšího detailu. Místo bylo skvěle vybrané - jednalo se o stromovou kapli na vrcholku kopce, odkud byl výhled do celého kraje, ze všech stran. Navíc na československém pomezí (ona Češka, on Slovák). V Bílých Karpatech jsem se ocitla poprvé a skutečně mi učarovaly. Rozhodně to určitě nebyl poslední výlet tímto směrem - už teď přemýšlím, že bychom tam vyrazili na prodloužený víkend a ubytovali se ve stejném hotelu Háj. I ten byl podle mého gusta - přátelský, stylový, designový a baby friendly, s vynikající (zdravou!) kuchyní. Já jsem si to prostě užila na maximum. Mimochodem... zajímá vás, jaký outfit jsme si na vílí svatbu připravily my s Madlenkou? Uvidíte příště :-)

Pozn.: fotografie ze svatby nejsou moje, ale byly použity s laskavým svolením nevěsty :-)

...na závěr ještě malý suvenýr z povedené akce :-)

Nesnáším klišé!

... třeba jako to, že holčičky musí chodit v růžovém a chlapečci v modrém. Proč by jako museli??? Kdo to kde napsal? My ještě na prvním stupni nosily v tělocviku námořnické trenýrky. Námořnickou mám prostě ráda. Doma v klubíčcích jí mám kilometry. Takže ani není divu, že když jsem se pustila do toho všeho dětského svetrování, okamžitě jsem po ní sáhla. Připadala mi unisexová. A to se hodilo, protože v té době i naše dítě bylo tak nějak bezpohlavní. Stvořila jsem propínací svetřík s puntíkatou kapsičkou, který jste viděli v jednom z předchozích příspěvků. Nakonec se mi ovšem zazdálo, že přecejen k copánkům se hodí víc, a aby to tomu případnému chlapečkovi nebylo líto, stvořila jsem ještě jeden, čistě pro něj. Modro-béžovo-pruhatý. Střih jsem opět převzala z knihy Pleteme na miminka (od oka bych si to totiž opravdu nelajzla), ale barevné schéma i celkový design jsem si upravila po svém, a tak mnohé z vás by ani nenapadlo, že předloha je ze strany 51. Pro pohodlné oblékání jsem zachovala boční knoflíčky, ovšem pouze na jedné straně. Použila jsem dřevěné, hodily se mi k tomu nejlíp. No a s výsledkem jsem - na moje začátečnické poměry - nadmíru spokojená. Svetrem se kochám natolik, že se nyní vrací do hry i přesto, že máme Majdalenku. I přesto, že mé dítě možná zase někdo - jako tudle francouzská paní ve vlaku - počastuje lichotkou, že "he is beautiful". A co! No tak ať. Pryč s klišé!

Praktické zapínání. Madla nesnáší cokoli přetahovat přes hlavu...

zadní strana je řešená trošku jinak...

Svetrování vol. 2

Když jsem stvořila první petrolejový svetr, byla jsem nadšená - konečně něco důmyslnějšího, než šála! Jenže brzy mi otrnulo a začal mi připadal důmyslný málo. A tak jsem se rozhodla pletařsky postoupit na vyšší level. Ale aby mě to nesemlelo hned v zárodku, pořídila jsem si k tomu knížku Pleteme na miminka. Je to podle mě povedený kousek z nakladatelství Slovart od francouzské autorky Catherine Bouquerelové. Mezi prvními mě zaujal rozepínací svetřík ze strany 54. Na obrázku je v šedé barvě, kterou jsem v tu chvíli zrovna doma neměla, za to jsem ale měla doslova kilometry námořnicky modré, kterou miluju a původně jsem ji kupovala se záměrem uštrykovat si něco pro sebe. Snad poprvé v životě jsem návod opravdu striktně dodržela (obvykle to nedělám ani v šití, ve vaření už vůbec) - přece jenom ona se ta pletenina dodatečně dost blbě upravuje. Beránkové lemování se mi moc nelíbilo, a tak jsem na zapravení škaredých okrajů použila podle mě stylovější variantu - obšití puntíkatou látkou, která mi doma zbyla z předchozího tvoření hracích deček. K tomu jsem přidala ještě malou kapsičku. Navrch jsem to doplnila dvěma bílými knoflíky, ale nenechte se zmást - svetr se ve skutečnosti zapíná na patentky. Umístila jsem je i při dolním okraji, aby děcku netáhlo na záda při každém pohybu. Výsledek si myslím (vzhledem k úrovni mých dovedností) nedopadl špatně. Jediné, co tedy musím knize trochu vytknout, je to číslování. Pletla jsem variantu "novorozenec" (0-3 měsíce). Ve skutečnosti to ale odpovídá spíše velikosti 68, možná i 74 (tedy dítě určitě starší tří měsíců). Naše Madla není žádná podvýživa a přesto ten kousek na sobě ještě neměla. Vypadá to, že si ještě měsíc, dva počká. Ale nevadí - vyjde to tak akorát na začátek té pravé zimy. Zkrátka na to obrazit v něm všechny vánoční mejdany! :-)...