Proč další polštář? Protože proto!

 Taky znáte argument "protože proto?". Můj manžel s kamarádem pro tuhle úchylku vymysleli termín "argument popírání holokaustu". Prostě takový ten argument, kdy už nemáte co říct, ale chcete mít poslední slovo. Třeba já obvykle v tuhle chvíli říkám "brekeke". Zalovte v paměti - určitě tam taky máte ten svůj, že jo? No ale proč to říkám? Zjistila jsem, že v domácnostech se často vedou diskuse kvůli polštářům. Řekněme si to upřímně - muži je nenávidí, je to takový ten otravný element na pohovce, který jim překáží, neustále ho musí přehazovat z místa na místo, občas to spadne, drží se pod ním drobky... zrovna nedávno jsem byla na konzultaci se svými klienty svědkem toho, jak si pán dělal ze své partnerky veřejně srandu přesně kvůli tomuto tématu. Zas ty tvoje polštáře, že jo? Ať máš co vybírat!... no a u nás doma je to nejinak. Slýchám kvůli nim posměšky dnes a denně. Taková zbytečnost přeci! Tuhle se mi manžel snažil jeden vystrnadit z ložnice, samozřejmě s typickým "a k čemu to tu vlastně je?". No ale nejsem žena včerejší. Jsem o krok dál. Řekla jsem mu, že si s ním před spaním podepírám hlavu, když čtu. A bylo po diskusi. Toto nějak zvládnul přijmout. Uf! Kromě toho mám navíc doma posilu do týmu. Madla polštáře zbožňuje. Tulí se s nima. Buduje z nich domečky. Postýlky. Ploty. A - představte si - i závodní dráhy! No a tak si říkám, že pro tyto účely se vůbec nic nestane, když jich ještě pár přibude. Sedla jsem za poslední půlrok párkrát ke stroji. Vzala do ruky jehlice. A tu jsou naše nové přírůstky.

Adventní kalendář potřetí: DIY oblečky pro panenky

V jednom z minulých příspěvků jsem psala o tom, čím hodlám letos naplnit adventní kalendář pro Madlu. Část dárečků bude tvořit handmade garderóba pro malé panenky. Tu Vám dneska ukážu.

Jaro, pojď už!

Prý mají ještě znovu udeřit krutomrazy. Jakkoli souhlasím s tím, že v létě má být vedro a v zimě zima a sníh, letos už se jara nemůžu dočkat. Snad pro ty bacily a zubaté, co pořád brousí okolo, snad kvůli našemu domu, který ještě stále není hotov, protože počasí některým činnostem nepřeje. Letošní jaro pro mě tedy znamená víc, než rozkvetlé stromy. Je to především naděje, že už se konečně přestěhujeme. Tak se těším a díky tomu těšení přežívám.

Madla už je na oteplení taky připravená. Upletla jsem pro ni lehkou čepičku a šálu. Tohle je moje první bezešvá čepice, dělala jsem ji podle návodu z Youtube, ale musím se vám přiznat - už nikdy více! Pletlo se to hrozně. Hlavně závěrečná pasáž, kdy ok ubývalo a já si pravidelně vypichovala oči s šesti krátkými jehlicemi bez konců a než jsem přišla na to, že je třeba je zajistit korkem, několikrát mi kus čepice zmizelo v nenávratnu. Drbačka hrozná, výsledek sice ujde, ale pro příště se vracím k čepicím se švem. Uznala jsem, že když si dám záležet se sešíváním, není to ani moc patrné a poměr cena-výkon jednoznačně hraje pro tuto "ošizenou" variantu.

Šála byl trochu hokus pokus. Sloní inspirace je z Pinterestu, pletla jsem to vyloženě od oka. Délka nebyla nijak promyšlená, prostě jsem jela hladce tam a zpět tak dlouho, dokud mi nedošel materiál :-) V hlavní roli je opět 100% přírodní vlna Drops, světle šedý melír. Kombinovala jsem s červenou bavlnou (taky od Garn studia), což byl zbytkový materiál po předešlém tvoření (možná si pamatujete na moji čepici s červenou bambulí ve stylu Tomáše Holého). Pak jsem doplnila oči a uši. Tvoření vyloženě pro začátečníky, nic složitého.

No, tak my teda můžem. A co ty, jaro, už jsi taky ready?

V čepici se střídá lícový a rubový žerzej

Srdíčkový detail pro moji lásku :-)

Slon v gatích byla trošku improvizace...

Nesnáším klišé!

... třeba jako to, že holčičky musí chodit v růžovém a chlapečci v modrém. Proč by jako museli??? Kdo to kde napsal? My ještě na prvním stupni nosily v tělocviku námořnické trenýrky. Námořnickou mám prostě ráda. Doma v klubíčcích jí mám kilometry. Takže ani není divu, že když jsem se pustila do toho všeho dětského svetrování, okamžitě jsem po ní sáhla. Připadala mi unisexová. A to se hodilo, protože v té době i naše dítě bylo tak nějak bezpohlavní. Stvořila jsem propínací svetřík s puntíkatou kapsičkou, který jste viděli v jednom z předchozích příspěvků. Nakonec se mi ovšem zazdálo, že přecejen k copánkům se hodí víc, a aby to tomu případnému chlapečkovi nebylo líto, stvořila jsem ještě jeden, čistě pro něj. Modro-béžovo-pruhatý. Střih jsem opět převzala z knihy Pleteme na miminka (od oka bych si to totiž opravdu nelajzla), ale barevné schéma i celkový design jsem si upravila po svém, a tak mnohé z vás by ani nenapadlo, že předloha je ze strany 51. Pro pohodlné oblékání jsem zachovala boční knoflíčky, ovšem pouze na jedné straně. Použila jsem dřevěné, hodily se mi k tomu nejlíp. No a s výsledkem jsem - na moje začátečnické poměry - nadmíru spokojená. Svetrem se kochám natolik, že se nyní vrací do hry i přesto, že máme Majdalenku. I přesto, že mé dítě možná zase někdo - jako tudle francouzská paní ve vlaku - počastuje lichotkou, že "he is beautiful". A co! No tak ať. Pryč s klišé!

Praktické zapínání. Madla nesnáší cokoli přetahovat přes hlavu...

zadní strana je řešená trošku jinak...

Bačkůrky...

Když na podzim začalo přituhovat, přemýšlela jsem, čím bych Madličce zahřála nožky koukající z šátku. Na internetu jsem našla spoustu fleecových a různých jiných ťapek pro nechodce, ale jednak se mi zdály málo zajímavé a pak jsem si taky říkala, že vyrobit si něco sama přece nemůže být taková věda. Vždyť vlastně jde o takové "lepší ponožky". A tak jsem vyhrabala ve skříni kus šedé vlny (přece jenom je to nejuniverzálnější barva a bude se hodit ke všemu) a projela knížku s návody. Inspirace je opět z knihy Pleteme na miminko, o které jsem se tu zmiňovala už dříve, a byl to snad ten nejjednodušší "střih", který jsem tam našla. Popravdě, když jsem nahodila a pořád se pletlo tam a zpět hladkým okem jakoby v pruhu, nevěřila jsem, že by z toho opravdu mohla vylézt bota. Ale pak se začalo uprostřed ubírat a přidávat, utvořilo to bouli a najednou hle! Po sešití to opravdu dostalo kýžený tvar. A co je nejlepší - dá se to stihnout za jediný večer!

S výsledkem jsem maximálně spokojená. Botky jsem udělala v té větší ze dvou nabízených velikostí, takže malinko s rezervou. Tím pádem jsme v nich odšátkovaly celý podzim a teď v zimě se báječně hodí pro zahřátí nožek do autosedačky nebo fusaku, když Madla na sobě zrovna nemá klasický zateplený overal (jak já říkám "skafandr"), ale třeba podšité džíny a kabátek. Použila jsem čistou přírodní vlnu, takže zima jí v tom určitě není. A jsou prostě parádní! A my jim říkáme "ruský Ivan", protože když jsem je na její buclaté nožičky poprvé navlíkla a sahaly jí do půlky lýtek, hned mi v hlavě naskočilo "před naší, za naší, cesta má ať nepráší!" :-)

Jedna fotka z podzimu, kdy jsme je nosily do šátku...

Svetrování vol. 2

Když jsem stvořila první petrolejový svetr, byla jsem nadšená - konečně něco důmyslnějšího, než šála! Jenže brzy mi otrnulo a začal mi připadal důmyslný málo. A tak jsem se rozhodla pletařsky postoupit na vyšší level. Ale aby mě to nesemlelo hned v zárodku, pořídila jsem si k tomu knížku Pleteme na miminka. Je to podle mě povedený kousek z nakladatelství Slovart od francouzské autorky Catherine Bouquerelové. Mezi prvními mě zaujal rozepínací svetřík ze strany 54. Na obrázku je v šedé barvě, kterou jsem v tu chvíli zrovna doma neměla, za to jsem ale měla doslova kilometry námořnicky modré, kterou miluju a původně jsem ji kupovala se záměrem uštrykovat si něco pro sebe. Snad poprvé v životě jsem návod opravdu striktně dodržela (obvykle to nedělám ani v šití, ve vaření už vůbec) - přece jenom ona se ta pletenina dodatečně dost blbě upravuje. Beránkové lemování se mi moc nelíbilo, a tak jsem na zapravení škaredých okrajů použila podle mě stylovější variantu - obšití puntíkatou látkou, která mi doma zbyla z předchozího tvoření hracích deček. K tomu jsem přidala ještě malou kapsičku. Navrch jsem to doplnila dvěma bílými knoflíky, ale nenechte se zmást - svetr se ve skutečnosti zapíná na patentky. Umístila jsem je i při dolním okraji, aby děcku netáhlo na záda při každém pohybu. Výsledek si myslím (vzhledem k úrovni mých dovedností) nedopadl špatně. Jediné, co tedy musím knize trochu vytknout, je to číslování. Pletla jsem variantu "novorozenec" (0-3 měsíce). Ve skutečnosti to ale odpovídá spíše velikosti 68, možná i 74 (tedy dítě určitě starší tří měsíců). Naše Madla není žádná podvýživa a přesto ten kousek na sobě ještě neměla. Vypadá to, že si ještě měsíc, dva počká. Ale nevadí - vyjde to tak akorát na začátek té pravé zimy. Zkrátka na to obrazit v něm všechny vánoční mejdany! :-)...