Renovace 2019 / Dětské houpací křesílko

Mohlo by se zdát, že všechny moje kanály pomalu odumírají. No, abych byla upřímná, skoro se stalo. Letos jsem se ocitla v nějakém začarovaném kruhu a času se mi začalo kriticky nedostávat. Hodně to souviselo s mojí prací - s tím, jak Madla roste (a výše rodičáku se povážlivě úží), jí prostě přibývá. Všechno to vyvrcholilo na podzim, kdy jsem zoufale doháněla resty vzniklé rozvolněným prázdninovým režimem a do toho se přidaly zdravotní potíže. Dostala jsem se do zlomového bodu, stejně jako spousta bloggerů, a uvažovala jsem, jestli v publikování vůbec pokračovat. Začalo mi to připadat úplně zbytečné a nedůležité. A tak jsem to prostě dala k ledu. Až po několika měsících absence na síti jsem si uvědomila, že mi to vlastně dělá radost. Že to je moje forma komunikace. A v tomto podivném bezčasí na mateřské, kdy se člověk ráno probudí do zaneřáděného bytu, přes den ho pětkrát uklidí, pětkrát navaří a večer je všude úplně stejný nepořádek a nikde žádný hmatatelný výsledek čehokoli, je přesně TOHLE ten můj malý hmatatelný výsledek. A tak jsem procitla z těžkého snu. Pomalu se z toho hrabu a doufám, že se blíží konec toho tmavého tunelu. Takže co se blogu týče, neříkejme tomu smrt, spíš hibernace. Pro ty, kdo sem občas zaskočí, bych ráda slíbila zase jakousi pravidelnost. Ovšem frekvence bude asi o něco nižší, než jste byli zvyklí. Nápady mi nedošly. Některé jsem v létě stihla i zrealizovat. Dát k nim dohromady články je ale pro mě obtížné. Všechno nafotit ještě obtížnější. Dneska tedy po dlouhé době první příspěvek. Ukážu vám, co jsem naposledy spáchala v oblasti renovací. Je to opět takový miniprojekt, ale i tak mi zabral spoustu času, slepovala jsem ho doslova z jednotlivých volných minut. Jedná se o dětské houpací křesílko, které všechny předrevoluční děti pamatují z mateřinek a někteří z vás ho možná měli i doma...

Domeček a spol po desáté: velké odhalení

 Už jsem vás napínala dost dlouho. Už o našem domě víte všechno. Takže na úvod netřeba dalších slov a rovnou se pojďte podívat, jak to dopadlo. Tady je: toto je verze číslo 1...

Domeček a spol po deváté: renovace staré kuchyňky

Dneska (naposledy před velkým odhalením) budu povídat o tom, jak jsem renovovala kuchyňku do našeho domečku pro Barbie.

Domeček a spol po osmé: textil

 Tak dnes zase krátce o domečku pro panenky. Už se nám ta mozaika pomalu skládá dohromady, viďte? ;-) Jistě mi dáte za pravdu, že útulný interiér se neobejde bez textilií - koberečků, polštářů, povlečení a záclonek. Dlouho mi trvalo, než jsem vybrala a zkombinovala vzory. Takže jak to dopadlo?

Postel je oblečená ryze skandinávsky, jednoduše. Ale ty proužky mi vlastně tak trochu připomínají i český kanafas. V kombinaci se čtverci se mi líbily nejvíc. A navrch dřevěný knoflík jakožto nezbytný detail. Postel dle mého nákresu vyrobil opět Madlenčin dědeček. Nezbytná ovčí předložka je ustřižená z chlupaté imitace za pár kaček.

S háčkovanými koberečky a pufy na sezení pomohla pro změnu babička, jelikož tuto techniku jsem si zatím stále neosvojila. Oběma rodičům tímto moc děkuji!

Dále tu máme peřinky do postele dětí a kojenců :-) Tak dlouho jsem se nemohla rozhodnout, kterému z nich přidělím mentolové a kterému žluté, až jsem to nakonec vyřešila jako Koloběžka první!

Takto?

Nebo radši tak? Zvolte si stranu dle libosti :-)

Předložku do koupelny už znáte z TOHOTO článku.

No a nakonec záclonky. Na ty už nezbývalo před Vánoci moc času a sil, a když se hladký voál, se kterým jsem původně počítala, ukázal během šití jako nevhodný, protože v tak titěrných rozměrech byl prostě strašně toporný a vůbec nespolupracoval, nakonec jsem použila zbytky Madlenčiny záclony do pokojíčku, která je z Ikea a vyznačuje se tou kladnou vlastností, že se netřepí ani když není obšitá. Díky tomu jsem se nakonec úplně vyhnula překládání, které tu netvárnost velkou měrou podporovalo... no ale zblízka to FAKT JAKO moc nezkoumejte, jo? :-D

Úchyty pro garnýže jsme vytvořili z oček s vruty a při montáži jsem si od manžela vyslechla hodně nepěkných věcí na svoji adresu, ale nakonec se dílo podařilo. Samotná garnýž je pak vyrobená z pletací jehlice. Věřím, že by to šlo i sofistikovaněji ;-)

No a to je dneska všechno. Brzy už všechny kousky uvidíte přímo v jejich přirozeném prostředí. Zatím čau!

Pokojíček pro Madlenku po páté / osvětlení

Nedávno jsem si uvědomila, že už jsem vám dlouho neukázala, jak pokračujeme se zabydlováním pokojíčku pro Madlu. Pár věcí přibylo. Jednou z nich je osvětlení. Konečně jsme se zbavili papírových balónů z Ikea! Není to tedy úplná novinka, ze stropu už nám visí několik měsíců, ale až teď jsem je zvládla vyfotit...

Pokojíček pro Madlenku počtvrté / konečně domeček!

Madlenka nedávno oslavila druhé narozeniny! A my tím pádem konečně posunuli pokojíček zase o kousek dál. Hlavním dárkem totiž byla domečková postel. Madla domečky a schovky miluje. Tahle je navíc princeznovská - s růžovým závěsem!!!

Lack hack - aneb co se starým stolkem

 Dneska přináším další tip na téma recyklace, tentokrát se jedná o věc, kterou mají doma snad všichni, a to ikeácký stoleček Lack. Přiznám se Vám - bydlel s námi dlouho. Čtyři roky v garsonce plnil svou původní funkci konferenčního stolku, další tři roky ve větším bytě na něm stála v pracovním koutě tiskárna. Nejlepší léta má prostě za sebou, horní deska vykazuje silné známky opotřebení. Po nastěhování do domu pár měsíců všude zavázel, až skončil na mezipodestě a na něm polomrtvá dracena. Žalostný pohled. Ale víte, jak nerada já něco vyhazuju...

... a pak mě napadlo ho trochu vylepšit a umístit k Madle do pokojíčku. Formátem by na první malířské pokusy mohl stačit. Nejprve jsem zvažovala natřít povrch tabulovou barvou. To jsem následně zamítla při představě, jak mi ten křídový prach Madla zašlapává do koberce. Tudy tedy ne. A tak jsem znovu využila sortiment značky Pixers...

Řeknu Vám, vybírala jsem dlouho a nemohla se rozhodnout. Tolik krásných vzorů! Nakonec zvítězila jednoduchost. Přecejen pokoj je už teď plný barevných hraček. Líbil se mi motiv černých stromečků na bílém pozadí. Jelikož ale černých vzorů bude v pokojíčku už dost, připadala mi lepší inverzní barevnost. I z praktického hlediska - když Madle to 'pisy pisy' ujede mimo papír a nebo se něco barevného vylije, nebude to tolik vidět. Černé pozadí u tohoto vzoru Pixers standartně nenabízí, ale s požadavkem mi vyšli vstříc a motiv na přání mi vyrobili. Mám radost!

Po obdržení zásilky jsem se pustila do práce. Stolek jsem očistila, vzala si na pomoc přiložené hladítko a jala se samolepku aplikovat. Řeknu Vám - žádná sranda. Dost jsem se zapotila. Jsem totiž puntičkář a ráda mám věci pěkně udělané. Jenže tady musí člověk trochu vědět, jak na to. Bubliny je třeba vyhlazovat hned od prvního centimentru a samolepku i s podkladovou fólií pomalu hladítkem sunout dopředu. Lepivá část opravdu drží (což je skvělá zpráva z hlediska používání, ovšem člověk má jen jeden pokus na aplikaci :-)). Začátek tedy nemám úplně stoptocentní, ale směrem ke konci už to vypadá dobře. Zdálky ani drobné nedostatky vidět nejsou. Samolepka je hodně pevná a povrch vypadá, že půjde dobře udržovat. Zatím stolek máme v pokojíčku nějaké dva tři měsíce a bez problému. Samolepka není nijak viditelně opotřebovaná, běžné umazání šlo v pohodě utřít vlhkým hadříkem. Jak moc toho vydrží, ukáže až čas, ale zatím jsem spokojená...
Co se pořizovací ceny samolepky týče, je vyšší, než cena nového stolku Lack :-D Já ji dostala na vyzkoušení, takže rozhodně nelituji a mám radost, že stolek dál slouží a sluší mu to. Pokud bych si ale další takovou samolepku pořizovala sama, myslím, že smysl to má hlavně u větších a dražších stolů, na kterých Vám záleží, a nebo u takových, kde má být stůl solitérem v prostoru, například v soukromé kanceláři. 

Nakonec jsem stolek ještě trochu vytunila. Nápad není z mé hlavy, inspiraci jsem (samozřejmě!) našla opět na Pinterestu. Bok stolku jsem opatřila tyčkou, na kterou se dají zavěšovat kyblíčky na kreslicí potřeby (mnozí jistě poznali ikeácký kuchyňský systém Fintorp :-)).  Je to super, protože na stolku pak nikde nezavázejí a nehrozí jejich shození. Kyblíčků se tam dá navěsit podle potřeby a kdyby jeden bok nestačil, zaplníme i druhý :-)

Místo židličky jsem ke stolku zatím umístila jednu z poliček se zaoblenými rohy. Je nízká a Madlence se na ni dobře sedá. Z výsledku jsme nadšené obě. Takový malý domácí malířský ateliér! :-)

Pokojíček pro Madlenku potřetí / základ máme hotový!

 Tak dneska Vám přináším report z realizace Madlenčina pokojíčku. Máme za sebou první fázi - vyklizení haraburdí z pokoje, který dříve sloužil jako odkládací, následná výmalba a položení koberce.

Jak jsem už avizovala v předchozím článku ZDE, na stěny jsem vymyslela mentolovou barvu v kombinaci s puntíkem. Mentolka je napravo od vstupu, nalevo pak černé puntíky na bílém podkladu. Malování jsem se jako obvykle chopila sama, obzvláště to puntíkování mě moc bavilo! Rozmístění jsem dělala od oka, jen citem - předkreslila jsem si tužkou značky, mrkla na to z dálky, sama si to odkývala a pak už jela štětcem a černou barvou naostro. Myslím, že se dílo zdařilo tak, jak jsem chtěla. Stěna vypadá hezky sama o sobě, ale já jsem ji ještě vylepšila keramickým ptáčkem, kterého mi ségra před časem přivezla ze Španělska. Byl určený už do našeho předchozího bytu, ale nebyla jsem schopná najít mu správné místo, a tak dlouho trpělivě vyčkával a teď přišel jeho okamžik. Zabydlel se u Madlenky mezi puntíky a myslím, že mu to tam sluší!

Hooodně puntíků a mezi nimi žlutý ptáček...

... který k nám přiletěl až z dalekého Španělska. Je z keramiky.

Pak přišla řada na koberec. V hlavě jsem měla něco mazlivého, protože malé děti prostě hodně času tráví na zemi. Původní záměr byl repase starých parket a velký kusový koberec, ale časem jsme přehodnotili a dali celoplošný. Barva holubí šedi je kompromis mezi něčím, co by se mi líbilo a co by šlo alespoň trochu udržovat. Hodně dlouho jsem v showroomu zkoumala, který model nedělá koleje, a tento obstál. Navíc působí trošku melírovým dojmem, i když je jednobarevný, takže by se na něm měly teoreticky ztratit fleky. No, uvidíme. Zatím jsem s ním spokojená a cena byla taky příjemná. Pokládku provedl můj zlatý tatínek, za což má u mě pochvalu před nastoupe... nými čtenáři. A velký dík k tomu! Ještě bych do budoucna koberec ráda olemovala kovovými lištami. Zatím k tomu ovšem nedošlo.

Světle mentolová stěna versus holubí koberec.
Ještě to chce ty ukončovací lišty!

Do pokoje už jsem rozmístila to málo vybavení, které máme k dispozici: sedací vak, bílé poličky z jednoho z našich předchozích bydlení, které jsou docela multifunkční (police/sedátko/domek pro panenky?) a něco málo z dekorací. Aby pokoj nebyl tak smutný a prázdný, zavěsila jsem tu dočasně vlaječky z Madlenčiny narozeninové oslavy...

Kanárkový sedací vak už je s námi spoustu let.
Není to na něm zatím vůbec vidět :-)...

A co nás v nejbližší době čeká dál? Mám v plánu sem přemístit velkou knihovnu z obývacího pokoje, aby hračky nebyly stále jen naházené v koších. Vytvořím velký pracovní stůl a taky malý stoleček na Madliny malířské pokusy. Koupíme domečkovou postel. Největší proměnou by ale měla projít šatní skříň. Mám s ní smělé plány, tak mi držte palce!

Mráček od Little lovely company

Kaktusový metřík už je taky doma a na místě!

Skříň na svou velkou proměnu ještě čeká :-)

No a pak je tu samozřejmě má oblíbená kapitola, a to jsou doplňky a dekorace. Na ty máme doma zřízeno speciální prasátko. Krmí ho hlavně babičky. Už nám pašík pěkně přibývá, na porážku to ovšem zatím není. Tak ještě chvíli musíme vydržet. No, je se na co těšit!...

Tady je Madlenčino!

Pokojíček pro Madlenku podruhé

Tak dneska opět povídání o mém dlouho nakousnutém projektu, a tím je pokojíček pro naši dceru. O tom, jak bude rozvržený, už jsem se rozepisovala před časem. Ale jak bude vlastně vypadat?

Inu, seděla jsem nad tím poměrně dlouho (no, spíše tedy ležela, kojila a sjížděla Pinterest :-D). Tím, jak se pohybuju v oboru a pokojíčky jsou pro mě denním chlebem a tuším, co je na trhu k mání, mám trochu problém nenacpat to tam Madle úplně všechno. Naštěstí budget mě trošku krotí. Takže zadání bylo jasné: nadčasové, genderově neutrální, milé, střídmé a ještě k tomu levné. Tak držte palce.

Co se barevnosti týče, v celém našem bytě se držím hodně při zemi: černo-bílo-dřevovou jen občas doplním barevným kouskem. V pokojíčku to ale bude jinak, tam bych ráda vpustila trochu toho veselí. Ovšem s mírou. Rozhodla jsem se pro barevnou kombinaci mentolové a žluté (těch tam bude nejvíc, kdyby náhodou časem přibyl brácha), ale abych Madlence neupřela aspoň trochu toho holčičáctví, v detailu a na doplňcích použiju kromě toho i pudrově růžovou. Ještě si trochu pohrávám s korálově červenou, má takovou retro atmosféru a moc se mi líbí, ale zatím ji mám v záloze a uvidíme, jestli na ni taky dojde...

Nicméně aby to nebyl zas moc velký cirkus, všechno se to opět usadí známou černo-bílo-dřevovou. Nábytek hodlám použít převážně bílý, něco bude i v dubu. Vzhledem k rozpočtu budu hodně recyklovat. Po bývalé majitelce nám tu zbyla obří šatní skříň z dubové dýhy, což se mi perfektně hodí, navíc je i tvarově neutrální. Jediné její současné minus je povrchová úprava nápadně připomínající dobu normalizace, k čemuž ale hodlám přizvat opalovačku a brusku, tak uvidíme, jestli se nám s tím společně podaří něco vymyslet (a hlavně KDY!). Na uschování hraček a knížek hodlám použít knihovnu Expedit z Ikea, kterou máme aktuálně v obýváku (tam ji nahradím dalším perfektním retro úlovkem čekajícím ve sklepě, na který se už moc těším). Tenhle evergreen je podle mě do pokoje ideální - police mohou zůstat otevřené, a nebo se opatří boxy a je hned uklizeno. Na knihovnu bude navazovat pracovní stůl v délce vhodné pro dva školáky... aktuálně spíš pro maminku a její šicí stroj, neb Madlenka pro svoje 'pisy pisy' asi bude ještě pár let využívat malý dětský stoleček. Zvažuju nad pracovní plochu zavěsit několik uzavřených skříněk na kancelářské/školní potřeby, ale to má čas. Co bych ovšem chtěla pořídit úplně nejdřív, je postel. Ano, bude domečková! A nejen proto, že teď ohromně frčí. Zjistila jsem, že Madla schovky miluje,takže část kostry zřejmě zacloním nějakou hezkou textilií a vytvořím jí pelíšek. Přikláním se k variantě s matrací přímo na zemi, což je fajn z bezpečnostního hlediska (nebudu muset řešit bočnici) a časem možná na ni dám ještě jednu, čímž vznikne příležitostné spaní pro hosta/mámu/tátu/sourozence. Tento základní nábytek pak ještě podle potřeby doplním háčky a policemi.

Základní varianta pokojíčku pro jednoho obyvatele...

... a verze pro dva :-)

Takže tolik k základnímu vybavení. No a pak přijde na řadu to, co miluju ze všeho nejvíce, a to jsou právě dekorace a doplňky. Shlédla jsem se v puntíku. Už dávno. A moje láska stále trvá. Puntíky v našem pokojíčku budou pouze na jedné stěně a budou černé na bílém podkladu. Protější stěnu plánuju mentolovou, zbytek bílý. Na podlahu přijde barevně neutrální koberec, vypadá to na holubí šeď (nejvíce by se mi líbila bílá, ale jsem realista a myslím, že i s tou šedou se asi pěkně nadřu, aby vypadala obstojně i po útoku upatlaných rukou a nohou...). Plánuju do pokojíčku umístit můj kanárkově žlutý sedací vak, který už je součástí naší rodiny velmi dlouho, prostěhoval se se mnou všemi studentskými priváty až do vysněného hnízda, a tak bude mít čestné místo... co však dělá z obyčejné místnosti dětský pokojíček, jsou hlavně ty drobné maličkosti jako lampičky, plakáty, textilie, hračky. Prohledávám zajímavé adresy a píšu si wishlist. Něco málo z něj jsem si odškrtla po Madlenčiných prvních narozeninách, zbytek budu dokupovat postupně, jak budou finanční možnosti dovolovat. A co že jsem tedy vybrala? Tady je malá ochutnávka:

1 - domečková postel od Lucky limit
2 - noční LED lampička mráček od Little lovely company
3 - plánovaná barevnost: mátová-žlutá-pudrová-korálová
4 - látkový metřík kaktus od Guimo
5 - svítící bavlněné balónky od Balldesign
6 - plakát The moon od Lilipinso
7 - textilní koše na hračky od Bigpig
8 - silikonové stínidlo závěsné lampy, prodává creative-cables.sk
9 - polička na knížky (původně na kořenky :-)) Bekvam od Ikea
10 - věšáček Bunny face od Petit monkey
11 - blackoutové závěsy v šedé barvě (dostupné v prodejnách s metráží)
12 - plakát Lapin od Lilipinso
13 - lampička Fubbla od Ikea
14 - rostoucí židlička (váhám nad značkou: Woodpartner, Hajdalánek, Stokke, Jitro... poradíte?)
15 - překližkové krabice na Duplo (budou v knihovně Expedit)

Tak tolik zatím moje představa a uvidíme, jak to dopadne. Do realizace už jsme se pustili. A ačkoli to bude zřejmě běh na dlouhou trať, strašně moc se na to těším. Až to tam všechno naskládám. A jak budou Madle svítit očička radostí, až to tam zabydlí. Ona a její hračky!

Pokojíček pro Madlenku poprvé

Ještě tak úplně neexistuje, ale v mé hlavě už má celkem konkrétní obrysy. Nápady sbírám dlouho. Je to jiné, než navrhovat pro klienty. Tam jsem většinou emocionálně nezatížená, dostanu náznak zadání, co má dítě rádo a co potřebuje, přetransformuju si to po svém, vyberu ústřední motiv a všechno ostatní k němu doplním. A hotovka! Jenže tentokrát to tak jednoduše nefunguje. Do výsledku si tak trochu projektuju sama sebe - jaký byl můj dětský pokojíček, nebo co bych si v něm tehdy přála mít. Vlastně to má být Madlenčino království a maličko i moje soukromé útočiště.

Jedno je jisté - bude jednoduché a minimalistické. Zároveň ale musí být milé a osobní. Nemám ráda přemíru barev a plácání pátého přes deváté, ale taky si myslím, že pokojíček, který vypadá jako obývák, je trochu nuda. Ulovit vkusné dětské motivy je tak trochu dobrodružství. Ne, že by na trhu nebyly - ony jsou - ale musí se hledat. Když už najdete, nesmíte zase podlehnout touze nacpat tam úplně všechno, co se vám líbí. A pokud jste ještě navíc zatížení požadavkem low-cost, je to o to složitější. Opravdová výzva. Rekonstrukcí domu jsme se finančně hodně vycucli, na interiér mnoho nezbylo, ale naši dceru vizuálně nikterak ošidit nechci. A tak myslím, že budu hodně improvizovat a hodně si dopomáhat vlastníma rukama. Přetvářet starší kousky nábytku, dávat jim nové funkce, měnit jim barevnost. Určitě to zabere víc času, než mé klasické navrhování, ale tady mě naštěstí dedlajny tolik nesvazují. Jenom trochu. Přece jen to dítě tak rychle roste, začíná projevovat svůj názor a osobní prostor bude potřebovat (no jó, a taky už mě nebaví ty její krámy po celém obýváku :-D)

A jaký tedy bude? Dispozici už mám vymyšlenou. Pokoj je rozměrově velkorysý, skoro 4x5m, není žádný velký kumšt nacpat do něj jedno dítě. Já už ale počítám se dvěma. (pokud by jich nakonec bylo ještě více, zřejmě by došlo k zásadnějším úpravám bytu a vytvoření dalšího menšího pokojíčku - a i s tím už jsem jako správný architekt, který neponechává nic náhodě, počítala, takže bylo docela vtipné vysvětlovat elektrikáři, proč chci v obýváku tolik stropních svítidel a některé se zapínají v polovině délky pokoje :-D). Jediným handicapem místnosti jsou dveře umístěné těsně u rohu. Z toho bývám obvykle nešťastná. Posunout jsem je tentokrát nemohla, protože by mi v obýváku chyběly centimetry pro vestavěnou knihovnu (a také pro ten příležitostný další pokojíček). Ale myslím, že nakonec to až tak nevadí, alespoň zbyde prostor pro velikou skříň...

Při navrhování obvykle vycházím z komplikovanější varianty (tedy pokoj pro dva), neb na tu méně komplikovanou se to dá upravit vždycky. Dlouho jsem přemýšlela, jak nejlépe umístit postele, aby to bylo příjemné a zároveň aby nekolidovaly se skříní. Nakonec jsem si pomohla nábytkovou konstrukcí, jakousi dělicí stěnou, za níž se postele schovají. Vytvoří se tím dvě samostatná hnízdečka, což bude - myslím si - příjemné (alespoň já jsem vždycky všemožné kutlochy a schovky prostě milovala!). Skříň, která bude na míru, se k nim dorazí. Odpadne mi tedy problém s ošklivým rohem skříně. Poloha pracovního stolu pro dva je jasná vzhledem k umístění okna - měl by být co nejblíže, a to tak, aby světlo dopadalo zleva (počítám s pravorukými dětmi a pokud to nevyjde, umístí se stůl přímo pod okno). V návaznosti na pracovní stůl (a vlastně podél posledního dosud volného kousku zdi) umístím policovou skříňku na hračky, knížky a kostky. Střed místnosti zůstane volný, aby bylo dost prostoru na hraní...

Takže to je verze pro dva. Horizont cca 5 let. Současná verze bude o poznání minimalističtější. Dvě velká lůžka a nábytková konstrukce okolo nich zatím nebude potřebná. V pokoji bude jen postel pro Madlenku. Počítám s tím, že ještě nějaký ten pátek bude spát s námi v ložnici (v naší posteli :-)) a vlastní lůžko bude spíše zvykací, přesune se do něj, až bude sama chtít. Moc se mi líbí domečkové postele. Jsem rozhodnutá pro nízkou verzi, tedy bez vyvýšeného roštu - matrace bude pod domečkovou kostrou přímo na zemi. Pro malé dítě mi to připadá docela fajn, aby spalo ve výšce třeba 15cm, než si zvykne na to, že je tam nějaká hrana, kterou je třeba respektovat. Navíc to má ještě jednu přidanou hodnotu: později hodlám přikoupit další matraci, tak, aby byly dvě na sobě, a jedna z nich se dala použít pro příležitostné přespání hostů/kamarádů, kterých máme hodně. Případně tam mohou spát sourozenci pohromadě, než jim necháme na míru vyrobit klasické postele. Vestavné skříně budou také až v pozdější verzi. Dokud není potřeba tak velký objem úložných prostorů, v pokoji zůstane skříň po původních majitelích domu. Je dýhovaná a je mi líto ji vyhodit. Vzhledově je samozřejmě jasné, že není nejnovější, ale hodlám jí trošku načechrat kabátek. Je to jeden z mých budoucích renovačních projektů. Až nebude potřebná, zřejmě ji přesuneme do pokoje pro hosty...

Varianta dispozice pro jedno a dvě děti

Tak taková je v kostce moje představa co se dispozice týče. Neméně důležitou částí ovšem je, jak bude pokojíček vypadat po stránce barev, materiálů a designu. Tam už se mi to také rýsuje. Ale dneska už jsem toho napsala až až... takže můj pokojíčkový wishlist si s dovolením nechám na příště, jak se znám, bude to určitě zase long story :-)

Retro a děti podruhé

Jak Madlenka roste a začínají ji zajímat různé věci, manželovi rodiče postupně odtajňují další a další poklady. Tak třeba teď naposledy, když jsme byly u babičky a dědy v jižních Čechách na týden na prázdninách, se mi do rukou dostaly tyhle úžasné gumové kostky odhadem tak z konce sedmdesátých let. Současnosti se dožily pouze dvě z celé sady, ale podle mě jde o designový skvost. Na každé straně je jedno zvířátko, vlastně je to taková grafická zkratka, přitom naprosto jasně čitelná a poznatelná. Jasné barvy. A pískátko uvnitř jako malý bonus. Do vany skvělé. A vlastně i mimo ni. Madlenka si je okamžitě oblíbila a i děti mých kamarádek, které sem za námi přijely, o ně sváděly boje. Musím vypátrat, kdo stojí za jejich návrhem. Že by šlo o méně známý kousek Libuše Niklové? Nevíte někdo? Neměli jste je doma? Což mě ovšem přivádí k další otázce, nebo možná spíš postesknutí. Kam se poděla pěkná česká hračka? Od dob socialismu, kdy se návrhy zabývali designéři (aneb jedna z velmi mála světlých momentů oné éry) jsme se po revoluci postupně začali přesouvat k levným šmejdům, kýčovitým hračkám z Číny. Osobně jsem poměrně velký odpůrce plastů, ovšem musím uznat, že není plast jako plast, přecejen i ten měl dříve celkem úroveň. Dnešní nabídka konvenčních hračkářství je tristní. Regály jsou sice přeplněné, takže už nehrozí, že všechny holčičky budou mít doma stejnou panenku jako tehdy, za to však najít něco pořádného je boj. A nad tím vším vládne silnou rukou reklama. Kamarádka si nedávno posteskla nad tím, kolik času tráví nad vybíráním pěkných hraček pro svého syna, aby mohla vytvářet narozeninové wishlisty a nesešlo se jí doma pět stejně hrůzostrašných věcí, a ono to stejně nakonec dopadá tak, že se na to všichni vybodnou, řeší to na poslední chvíli, vlezou do prvního obchodu a tam si nechají něco vnutit :-( Já už dlouho lovím pěkné hračky na internetu a nebo v několika málo oblíbených kamenných prodejnách. Ano, hezké a kvalitní věci stále existují. Povětšinou se jedná o skandinávský nebo francouzský design a stojí hromadu peněz, bohužel. Kam se poděly české hračky (pokud nepočítám ty oprášené z minulosti), by mě vážně zajímalo. Z toho je mi trochu smutno...

Můj druhý úlovek je tohle leporelo. Jmenuje se Volám všechny hračky a je podle mě překrásné. Rýmované, edukativní, výtvarně přehledné, navíc v příjemných barvách. Helenu Zmatlíkovou miluju, je to ilustrátorka mého dětství. Takových knížek není nikdy dost. Naštěstí alespoň na tomto poli Češi drží tempo se světem. Moc mě poslední dobou baví malá nakladatelství, která plodí opravdu parádní kousky. Přiznám se, že na dětských knihách si dost ujíždím a leckdy mám velký problém si vybrat jednu, protože bych to nejraději brala všechno! Taky občas nejsem schopná kriticky zhodnotit, na co už je Madla zralá a když se zamiluju, nakupuju 'do šuplíku'. Je to prostě vášeň. Na tomto místě bych ráda poděkovala dvěma brněnským mamčám, které jsem potkala na posledním Mint Marketu. Pod značkou Dlouhá punčocha vybírají z celého světa ty nejparádnější kousky a já už si pak můžu jen hodit korunou, který vezmu (mrkněte na jejich stránky TU). Mají v plánu brzy otevřít kamennou prodejnu a já už se na to moc těším. Tak vám, dámy, budu držet palce. Protože knížka je přeci základ dětského pokojíčku. Nebo alespoň toho našeho do budoucna určitě!

Retro v našem pokojíčku

 Už víte, že mám velkou slabost pro staré krámy. Nábytek, doplňky, oblečení... no a můj nedávný úlovek je tohle povlečení do dětského pokojíčku. Je po mém drahém choti. Tchýně ho přede mnou dlouho tajila, asi ji nenapadlo, že bych o něj mohla mít zájem... a pak jsem ho spatřila složené na kupce s nějakými vyřazenými věcmi pro děti. Byla to láska na první pohled - posuďte ten vzor! Nic přehnaně barevného, ukecaného, ale přitom stále infantilní a milé! Trošku mě mrzí, že zub času už poněkud hlodal a barvy nejsou tak jasné jako za nova, ale i tak si myslím, že tenhle kousek v našem budoucím pokojíčku rozhodně nesmí chybět! A jaký že ten Madly pokojík vlastně bude? O tom se vám hodlám dlouze svěřit v některém z následujících příspěvků :-)...

Do pokojíčku

 Pokojíček je sice poněkud vzletný název pro něco, co má zatím jen čtyři vyštukované stěny čekající na penetrování, jedno okno, jedny dveře a poškrábanou dřevěnou podlahu, ale já už ho vidím reálně a v barvách. A protože něčím se začít musí, já začala nákupem polštářku :-D

Vlastně to vzniklo tak trochu omylem. Jdu takhle těsně před Vánoci s mámou a Madlenkou dřimkající v kočárku svým rodným městěm, všude krásně svátečně nasvíceno, na stromech tisíce žároviček a najednou na Hlavní třídě vidím novou výlohu. Upoutala mě na první pohled svou nabídkou: vkusné dřevěné hračky, ergonomická nosítka a alternativní móda pro malé i velké. Uvnitř černobílé vymalovaná stěna, jednoduché stojany a police se zajímavým obsahem. Zatetelila jsem se radostí a nedalo mi to, abych nenakoukla. Sortimentem jsem byla nadšená! Nenechala jsem se odradit ani mladým mužem za pultem, který moc nevěděl, která bije - vzhledem k tomu, že podnik byl očividně otevřen krátce, považovala jsem ho za brigádníka, co už se fakt hodně těší, až mu skončí šichta :-) Dítě se potilo v beránkovém fusaku a my s mámou oči na vrch hlavy. V Brně by mě takový obchod asi nepřekvapil, v Havířově - to se musím přiznat - o poznání víc. Taky mě napadlo, že to tady asi bude mít těžší co se odbytu týče (ráda bych se mýlila...). A tak jsem se rozhodla, že ačkoli moje peněženka před Vánoci už skučela bolestí, něco si odtama musím odnést. Alespoň malou měrou podpořit něčí snahu. Dlouho jsem nevěděla, co dřív. Nakonec zvítězila tahle liška. Pro lišky mám slabost. Ježíšek byl letos dárky pro Madlenku obtěžkán natolik, že málem skončil na pohotovosti s vyskočenou plotýnkou, proto jsem se rozhodla, že polštářek schovám na později. Jako základ pokojíčku bude výborný.

Je od značky Chriss Pola. Až později doma jsem zapátrala na internetu a zjistila, že se jedná o autorský výrobek nějaké šikovné slečny, která žije a tvoří v Havířově. Kdo má slabost pro tyhle milé blbiny pro děti, a nebo (hlavně) pro originální módu a doplňky, nechť nakoukne SEM či SEM. A nebo - máte-li to do Havířova coby kamenem dohodil - přímo do obchůdku Matička ZeMě.

A já si moc přeju, aby tenhle krámek hrdě vzkvétal a aby se mu dařilo, protože takových není nikdy dost. A za sebe můžu slíbit, že jsem v něm určitě nenakupovala naposledy! :-)